731. kontakt

Nové, životně důležité informace o koronaviru

(Výňatek z kontaktní zprávy č. 731 ze dne 3. února 2020)

Billy Pokud je ti to vhod, pak bych se chtěl ještě jednou vrátit ke koronaviru, a sice ve věci ochranných roušek, ke kterým jsi řekl, že jsou užitečné jen tehdy, když se k nim nosí i ochranné brýle. K tomu by bylo jistě důležité uvést i poněkud přesnější vysvětlení, jak jsi mi to vše vyložil v soukromém rozhovoru. Takže si myslím, že bys mohl říct i něco osvětového ve věci ochranných obličejových roušek, jejich vlastností, užití a uplatnění atd., což bude jistě poučnější než banální a nedostatečné tlachání těch pozemšťanů, kteří se zveličují chvástavými a hloupými průpovídkami, ve skutečnosti ale ničemu z toho nerozumí; přesto jim ale většina národa věří, namísto toho, aby naslouchala skutečným odborníkům a následovala jejich pokyny. Bylo by také jistě dobré, abys krátce něco vysvětlil o nejdůležitějších rozdílech mezi různými záhadnými původci chorob a epidemií, což mohou být mikroorganizmy, nechutné viry a další protivní původci různých obtíží. Bylo by rovněž důležité, abys ve věci různých bakterií a virů vysvětlil něco o jejich způsobu života, životních funkcích, rozmnožování, působení, chování a dalších důležitých záležitostech. Dále by bylo také dobré osvětlit, jaký způsobem lze původce nemoci léčit, resp. potírat. Ovšem prosím tě, pokud tak budeš chtít učinit, učiň to pro nás laiky srozumitelným způsobem.

Ptaah Máš zřejmě pravdu, že bychom měli ještě jednou probrat nějaké nezbytnosti na témata již řečená. Chci na jednu stranu zopakovat to, co jsem už vysvětlil, a na stranu druhou mohu vysvětlit i něco dalšího a rovněž i něco rozvést ve věci tvé otázky o rozdílech mezi původci onemocnění. Vysvětlování přesných rozdílů mezi původci nemocí by nás zavedlo příliš daleko, takže na to nechci odpovídat; chci říct jen to, že existuje mnoho různých zárodků, resp. mikroorganizmů, které poškozují zdraví a mezi něž patří bakterie, viry, parazité, houby, protisté, řasy, améby (česky i měňavky – pozn. překl.), priony či viroidy a virusoidy. Tyto mikroorganizmy vyvolávají škodlivé poruchy, a sice obzvláště proto, že:

1. způsobují vysokou teplotu, která může končit smrtí proto, že vyvolá prudké imunitní reakce;

2. poškozují tkáně tím, že se živí tělesnými buňkami;

3. vylučují aktivní látky škodící tělu;

4. při odumírání uvolňují látky pro tělo škodlivé.

Bakterie škodí organizmu, který napadly, tím, že vylučují jedovaté látky (pozn. toxiny), přičemž živoucí bakterie vylučují exotoxiny, většinou proteiny, které …

Billy Promiň, exotoxiny jsou ty jedy, které způsobují např. černý kašel a choleru, že? Tak jsem se to jako chlapec přinejmenším naučil od našeho obvodního lékaře Dr. Strebela, když moji dva bratři Karl a Gottlieb a má sestra Berta dostali černý kašel. Když jsem se musel nechat očkovat v Turecku proti choleře, tak mi bylo řečeno, že tato nemoc je způsobována exotoxiny, což platí i pro tetanus, proti kterému jsem musel být v průběhu let očkován několikrát.

Ptaah To je správně, ovšem tyto jedovaté látky způsobují i spálu a záškrt atd. Dále je zapotřebí uvést i endotoxiny, které se uvolňují po zániku částí buněčných stěn bakterií a které vyvolávají např. salmonelózu nebo tyfus atd. Nebezpečí, které původci chorob pro člověka představují, je veliké, přičemž existují různé rizikové skupiny, ale toto vysvětlování by nás zavedlo rovněž příliš daleko. Ohledně původců nemocí je tu rozdíl mezi baktériemi a viry – společné mají jen to, že mohou vyvolat nemoci, ale v mnoha oblastech se zcela liší, a to jak ohledně rozmnožování, tak i ohledně látkové výměny. Viry nejsou živočichové, jak je chápeme, nýbrž představují infekční nebuněčné organické struktury. Viry existují všude ve všech Univerzech v počtu, který je nám známý a který činí přibližně 2,7 milionu různých druhů, a všeobecně mají schopnost replikace a evoluce, přičemž mnohé slouží sobě navzájem jako hostitelé. Viry nejsou soběstační živočichové, nýbrž ryze svébytné a nezávislé struktury, které ovšem v pradávných dobách představovaly původní elementy vedoucí k počátku a vzniku veškerého života, přičemž bezpočet z nich se skrze svou evoluci přeměnil v prapůvodní životní formy. Z nich se v průběhu dlouhých věků vyvíjely první nízké formy života, které vyrůstaly v důsledku svých evolutivních schopností do podoby stále vyšších forem života. Mezi ně patřily i rozmanité druhy bakterií, které představovaly skutečné živočichy, a potřebovaly tedy jiné základní prvky než viry, z jejichž proměn se vyvinuly, neboť potřebovaly např. kyslík, síru a další chemické látky nebo světlo atd. Také velikost virů a bakterií je nesmírně rozdílná, neboť bakterie mohou vykazovat průměr přibližně 0,6 až 1 mikrometru, zatímco viry jsou přibližně 100krát menší. Viry vykazují jednoduchou strukturu a sestávají prakticky jen z dědičné výbavy, která je uložena ve schránce z proteinů. Baktérie mají oproti tomu buněčnou stěnu a nezbytné buněčné orgány, chybí jim ovšem buněčné jádro. Jejich dědičná výbava je uložena v tekuté základní buněčné substanci, a bakterie jsou tedy vybaveny vším, aby se mohly samostatně rozmnožovat. Mohou se tedy rozmnožovat samostatně dělením buněk, takže k tomu nepotřebují žádného hostitele, na rozdíl právě od virů, které ho potřebují k rozmnožování vždy. Pokud se tedy viry dostanou do těla člověka – nebo savců atd. – a pokud v něm proniknou do nějaké hostitelské buňky, tak ji zmanipulují, předají jí svou dědičnou výbavu a nesmírně rychle se množí, takže na základě své vpašované dědičné výbavy podněcují produkci neustále nových virů. Nové viry pak své hostitelské buňky opouští, ničí je a napadají a manipulují další buňky. Viry nemají žádnou látkovou výměnu, ale podíváme-li se důkladně na bakterie, tak ty jsou zformovány zcela jinak, neboť představují – jako ostatně všichni živočichové – formy života a organizované jednotky, které jsou schopny evoluce, které vykazují látkovou výměnu, jakož i dráždivost, a které jsou navíc schopny reprodukce a dokáží růst, což viry nedokážou. Co se týká bakterií a virů, jež ztělesňují původce nemocí, tak ty způsobují a šíří nemoci různými způsoby. Bakterie se vkradou do organizmu, aby se pak za příznivých podmínek rozmnožily, načež při své látkové výměně vylučují jedovaté produkty, které poškozují imunitní systém, které ale neničí buňky – nicméně poškozují organizmus, čímž vznikají nemoci a choroby. Oproti tomu viry napadají buňky proto, aby se rozmnožily, načež je ničí a likvidují, což ovšem činí i tělesný imunitní systém, jsou-li buňky viry napadeny. Proti různým původcům nemocí, jako jsou právě bakterie a viry, je samozřejmě nezbytné nasadit různé látky, resp. medikamenty, které je potírají, a které musí být navíc specificky zaměřené na různé druhy virů, jejich stavbu, rozmnožování a působení. Proti bakteriím je třeba nasadit zpravidla zvláštní likvidační látky, jakými jsou antibiotika, která napadají buněčné struktury, resp. buněčné stěny bakteriálních původců nemoci, kteří následně odumřou. Tyto buněčné stěny mají jinou stavbu než buňky lidské, které tedy vlivem medikamentu neutrpí žádnou škodu. Co se týká virů, tak proti nim sice existují léky, ale je jich skutečně jen několik málo. Zpravidla nelze při virovém onemocnění vir potřít a zničit, nýbrž lze jen potírat a zmírnit symptomy, které se objevují a působí škody v podobě dotěrných a dle okolností nebezpečných vedlejších poruch. Zvládat a odstraňovat lze jen tyto symptomy, zatímco virové onemocnění zuří dál a nelze jej odstranit. Z toho důvodu jistá virová onemocnění končí často smrtelně – jako je tomu speciálně při epidemiích a pandemiích –, pokud tedy tělesný imunitní systém není dostatečně energeticky silný na to, aby se s virem vypořádal a zvítězil nad ním. Užitečné může být ovšem očkování – na rozdíl od bakterií –, a to za předpokladu, že je k dispozici vhodná očkovací látka. Je-li tomu tak, lze vytvářet preventivní ochranu proti řadě virových infekcí. Očkování, které zabraňuje množení virů, může zamezit infekci, avšak uplatňuje se skutečně jen proti několika málo virům. Co se týká velkého množství virů, jichž jsou až miliony, např. virů nachlazení, tak proti nim je účinné právě jen očkování, neboť normálně se s onemocněním musí vypořádat imunitní systém a celý lidský organizmus sám. Pokud to není možné, pak se nabízejí prakticky jen dvě možnosti: Smrt, anebo doživotní churavění. Co se nyní týče ochranných roušek, tak je třeba říct, že existují různé druhy, které však pozemšťané různě označují a také chybně používají.

1) Ochranné roušky chránící proti infekcím, které způsobují různí původci nemocí, jsou chybně označovány jako ústní masky, které mají chránit před průnikem a šířením zárodků, resp. původců nemoci – o ústní masky se tedy nejedná. Ústní masky, které se nosí jen na ústech, odpovídají jednoduchým, tenkým, jednovrstvým látkovým maskám, které chrání člověka pouze v tom smyslu, že zabraňují tomu, aby různé látky zvenčí pronikly do jeho úst a z nich naopak i ven, jako např. hleny, sliny a části stravy. Tento druh masky je tedy nevhodný k ochraně proti infekci různými původci nemocí.

2) Pracovní ochranné roušky jsou zcela nevhodné k ochraně proti infekci různými původci nemocí a chrání pouze proti určitým látkám, které vznikají v důsledku pracovní činnosti, přičemž tyto roušky slouží jen a pouze proti vniknutí těchto určitých látek do úst, a tím do dýchacího orgánu.

3) Látkové masky/roušky, které si lidé často za různými účely podomácku, vlastnoručně zhotovují a které např. brání vniknutí prachu atd. do dýchacího orgánu nebo do úst, jsou proti infekcím různými původci nemocí zcela nevhodné, což platí i pro běžné šátky, šátky na krk a šály atd. Věci tohoto druhu slouží pouze k uklidnění myšlenek a pocitů, přičemž nošení těchto masek/roušek dává lidem falešný pocit jistoty.

4) Ochranné masky proti plynu – jakož i skutečné plynové masky – mohou, dle svých vlastností, zabránit infekci různými původci nemocí, což však nemusí platit vždy.

5) Také ochranné masky/roušky proti částicím hmoty, které účinně brání prachu, písku, popelu a jiným jemným látkám v tom, aby vnikaly do úst a do dýchacích orgánů, jsou absolutně nevhodné proti infekcím různými původci nemocí, neboť proti bakteriím, virům, mikrobům a jiným původcům jsou tyto roušky/masky zcela neužitečné.

6) Ochranné masky/roušky proti infekci různými původci nemocí jsou produkty, které jsou zhotoveny specifickým způsobem a mají náležitý těsnící a filtrační účinek, díky čemuž zabraňují infekci.

7) Lékařské roušky/masky jsou produkty, které jsou jediné efektivně účinné proti nakažení viry, bakteriemi i jinými původci, jichž je větší počet. Pravé lékařské roušky/masky jsou opatřeny speciálními filtry a dle druhu a produktu i dezinfekčními látkami, což nabízí velkou bezpečnost a zabraňuje infekci.

8) Nošení kvalitních ochranných roušek/masek dává smysl jen tehdy, když jsou také smysluplně používány, což se však neděje, pokud je lidé nosí, aniž by to bylo nutné, např. při každodenním pohybu na prázdných či skoro prázdných ulicích a v budovách, jež jsou lidmi málo využívány; lidé by však ochranné roušky/masky měli nosit tam, kde je to potřeba, jako při lékařském ošetření všeho druhu, při nevyhnutelných činnostech ve společnosti spolupracovníků, při rozhovorech v těsném kruhu osob, v malých skupinách lidí a ve velkých shromážděních nebo v těsné blízkosti lidí, kteří jsou nakažení chorobou či nákazou, ať už se jedná o podmínky v místnostech či podmínky venkovní.

9) Ochranné brýle různého druhu a použití, které kolem dokola přiléhají ke kůži, jsou bezpodmínečně potřeba, když hrozí nebezpečí zranění očí, nebo mimořádné riziko infekce bakteriemi či viry, protože vlhké oči jsou obzvláště zranitelné vůči virovým původcům. V podstatě jsou tedy dobré a správné obličejové roušky/masky zcela neužitečné, když jsou nasazeny bez vhodných ochranných brýlí, a právě tak neužitečné jsou také populární, jednoduché nebo doma vyrobené, masky/roušky, neboť jen společně s vhodnými brýlemi přinášejí nějaký užitek. To však jen tehdy, když jsou dostatečně silné a těsné a když jsou použity na to, na co jsou určeny, a když dokážou blokovat vlastní silné výdechy, a tím i šíření expiračních kapiček, ale i příjem a vdechnutí těchto vydechovaných kapiček z vnějšku, resp. od jiných osob.

10) Ochranné roušky/masky jsou účinné jen tehdy, když správně přiléhají k obličeji kolem dokola a když dokonale zakrývají jak ústa, tak také dýchací orgán.

11) Hrozí-li nebezpečí infekce původci nemoci, tak je třeba dbát přísně na to, resp. řídit se tím, aby mezi mluvícími lidmi při normálně vedené komunikaci byl dodržen bezpečný odstup 1,5 – 2 metrů, což platí jen v místnostech a místech, jež jsou chráněny proti větru. Při větru je však třeba, v závislosti na jeho síle, dodržovat delší rozestupy, protože vítr může původce nemoci přenášet na delší vzdálenosti. Je-li vedena komunikace s osobami, které mají kašel nebo vykašlávají hleny, kýchají či prskají sliny, potom je třeba dodržet bezpečnostní odstup 3 metrů nebo i delší.

Celý kontakt v plném znění v PDF