Výňatek z kontaktního rozhovoru 704 ze dne 1. března 2018

Hrozící válečná eskalace vinou USA a diktatury EU

Situace na Zemi spojená s hrozbou války stále hůře eskaluje, neboť nenávist Západu proti Rusku – zejména ze strany USA a diktatury EU – zcela očividně stále roste, což může poukazovat na to, že se proti Rusku připravuje válka nebo nějaká jiná destruktivní akce. To dokazuje také fakt, že je Rusko obkličováno západními vojenskými základnami, na čemž se podílí také organizace NATO, která proniká stále více na východ, a tedy k Rusku. A že tomu tak je, to jasně a zřetelně dokazují USA se svým protiraketovým štítem proti této zemi, stejně jako to dokazovaly a dokazují i operace Západu na Ukrajině. A když se bude tímto způsobem pokračovat dál, tak to může vést k nové, závažné a čtvrté světové válce, která pak ale bude totální.

Toto nebezpečí již skutečně existuje, a sice vinou válečně štváčských machinací USA a diktatury EU, přičemž při této 4. světové válce by byla vtažena do hry i Čína, jelikož USA koketují s myšlenkou, že i tato země má podléhat jejich ambicím na dosažení světové nadvlády. Pokud by se však uskutečnilo toto šílenství, že se USA ve svém velikášství pustí do Ruska a eventuálně i do Číny, tak se budou tyto země bránit, přičemž jsou – stejně jako samy USA – vyzbrojeny jaderným arzenálem. A budou-li Rusko a Čína vinou americké megalománie a manické touhy po světovládě zatlačeny do takovéto války, tak propukne takový konflikt, v němž již nebudou existovat vítězové a po němž na světě již nic nezbyde. Z tohoto důvodu se mají všechny mírové síly řídit jen jednou jedinou zásadou, která zní tak, že národy Spojených států amerických a diktatury EU musejí svým mocí posedlým a válečně štváčským vládním činitelům vmést do tváře své NE a musejí je zprostit jejich úředních funkcí. USA a diktatura EU se musejí oprostit od svého šíleného konání, jímž uvádějí jiné státy pod svoji kontrolu a do nesvobodných, nepokojných a nespravedlivých poměrů. Zejména USA se fakticky pohybují v globálně imperiálních strukturách války a ničení, přičemž i diktatura EU projevuje tytéž manýry, stejně jako i Severoatlantická aliance (NATO), která se snaží stále více rozšiřovat svoji moc, čehož se však neštítí ani mocenští činitelé německého státu, kteří projevují tytéž ambice.

Nyní by se musela bezpodmínečně iniciovat globální výzva určená pozemskému lidstvu s otázkou, zda chce mír, nebo válku, spravedlnost a svobodu, nebo nespravedlnost a nesvobodu. V prvé řadě musejí lidé ale pamatovat na to, aby ze všeho nejdříve – pokud chtějí mít skutečně mír, svobodu a spravedlivost – zbavili v dotyčných státech všechny válečné štváče jejich vládních a vojenských úřadů a úřadů v tajných službách atd. V tomto ohledu je naléhavě nutné, aby populace všech států, které spadají do kategorie zemí, jež štvou do války a jež projevují světovládné choutky, učinily vše potřebné a nutné k tomu, aby do vrchních vládních pozic dosadily správné a dobré činitele, kteří budou usilovat o blaho národů a celého pozemského lidstva a kteří budou schopni vykonávat vůdčí roli. Národy takovýchto států se musejí s naprostou vědomou jistotou rozhodnout pro mír, svobodu a spravedlnost, a sice bez jakéhokoliv přesvědčování, ale v bezpečně jistém uvědomění skutečnosti, resp. reality a její pravdy, neboť přesvědčování představuje v každém případě sugestivní přemlouvání, resp. ovlivňování, manipulaci a svádění. Z toho důvodu musí také jen a pouze samotný národ nést odpovědnost za to, aby již nesměli vykonávat moc vládní činitelé – kteří štvou do války, kteří jsou sobečtí a kteří propadli svému mocenskému snažení a vládychtivosti –, neboť moc má vykonávat jen a pouze většina celého národa, a sice v každém případě jen na základě své vlastní, lidové vůle. Proto může jen tímto způsobem existovat a vládnout faktická a pravá demokracie, v níž nebudou vše určovat vládní činitelé, nýbrž většina národa, která se rozhodne pro mír, svobodu a spravedlnost, přičemž však musí být jasné, že s tím nemá nic společného náboženství ani sektářství, takže stát ani nesmí klást náboženské a sektářské požadavky ani vytvářet či zachovávat takovéto konexe. A jelikož národ sestává z velkého počtu lidí, kteří samozřejmě nemají všichni tytéž názory a zájmy, tak musí existovat také férový volební systém, na jehož základě bude moci většina voličů schvalovat nebo odmítat předměty volby. Na stranu druhou je nevyhnutelně nutný předpoklad, aby byly voličstvu v každém případě zcela dopodrobna, korektně a jasně vysvětleny pozitivní či negativní následky, které plynou z přijetí či nepřijetí volebního předmětu, aby mohlo samo pochopit stav věcí a zvážit klady a zápory dané volby. Jen v tomto smyslu musí, smí a může být chápána pravá demokracie, neboť jen pak znamená skutečnou »vládu prostého lidu«.

Vládním a vojenským činitelům, a ani činitelům tajných služeb a s nimi spojeným nebo obdobným organizacím nesmí být dáno neomezené právo vykonávat a zneužívat moc ke škodě lidu, neboť samotnému lidu, resp. samotným národům, musí být dána moc – formou přijímání většinových usnesení – zajišťovat bezpečnost, mír, svobodu, spravedlnost a demokracii. Jen pak může ve státě vše správně, pokojně, svobodně a spravedlivě fungovat a jen tak může skutečně i navenek, ve vztahu ke všem ostatním zemím, trvale vládnout a být uchráněn a zachováván mír, svoboda a spravedlnost. K tomu patří také rozdělení moci, základní a lidská práva, svoboda názoru, svoboda obecně a také rovnost a bratrství, přičemž pojem bratrství by se vlastně a v zásadě musel vztahovat na obě pohlaví, tedy právě na ženy i muže. Různé tyto zmíněné pojmy je však potřeba poněkud rozvést, a tudíž je nutno vysvětlit některé z těchto hodnot. K nim patří také víra, svoboda víry, jakož i svoboda názoru, náboženství, filozofie a světonázoru, stejně jako svoboda politická atd., což ovšem patrně nevyžaduje zvláštní výklady.

1) Dělba moci představuje »gubernativu«, resp. odborný termín popisující faktickou vládu, která se odvíjí z činnosti hlavy státu, prezidenta, ministrů, státních tajemníků atd. K tomu náleží také administrace, resp. správa, čímž jsou tedy míněny celé úřady a zařízení veřejné správy atd., jež musejí realizovat všechna učiněná rozhodnutí. »Gubernativa« a administrativa tvoří společně exekutivu. Dělba moci tedy zaručuje, že se státní moc rozděluje na několik státních orgánů, aby byla moc jednoho z nich ohraničena a nemohl právě držet a vykonávat moc neomezenou, a aby také byla zaručována svoboda, rovnost a bratrství. Rozdělením, resp. dělbou moci má být omezován vliv, který jedna státní moc vyvíjí na zbylé.

Ve Švýcarsku se dělená moc nalézá v rukou 3 rozdílných úřadů, resp. státních orgánů, a sice v rukou legislativy, resp. moci zákonodárné, dále v rukou exekutivy, což je moc výkonná, a dále v rukou judikatury, což je moc soudní. Svoji moc tedy vykonává zaprvé legislativa, resp. zákonná, a tedy právní, popř. zákonodárná složka; zadruhé exekutiva, resp. provádějící, výkonná moc, která zajišťuje veřejnou bezpečnost a pořádek; a zatřetí působí judikatura, resp. soudně výkonná moc. Přitom musí být ale pochopeno, že pojmem »moc« není míněno páchání jakýchkoli trestných činů, nýbrž aplikování zákonů a práv státu a jeho poctivých a lidovými volbami určených prostředků, které slouží k jejich prosazování. Státní moc tedy znamená výkon výsostné moci uvnitř státního území dané země, kdy tuto moc vykonávají národem zvolené orgány a patřičné instituce, jako je např. hlava státu, vláda a správa, jakož i armáda, policie, parlament a soudy. Zvláštní vládní moc, která tvoří pořádek, je exekutiva, zatímco legislativa je moc zákonodárná, která kontroluje vládu, přičemž judikatura pak kontroluje vládu i legislativu. Exekutiva, legislativa a judikatura jsou od sebe striktně odděleny. Toto je onen vlastní princip rozdělení, resp. dělby moci, která představuje základní princip demokracie, jež však ve svém plném rozsahu neexistuje ani v jediném státě na celé Zemi. Poloviční demokracie vládne pouze ve Švýcarsku, zatímco jiné pozemské státy skutečnou demokracii vůbec nevykazují, ale pouze tvrdí, že jsou demokratické, což plně odporuje pravdě, přičemž tato falešná tvrzení pronášejí na prvém místě a zejména republiky. V nich se mají věci totiž tak, že národy mají prakticky jen právo rozhodovat o volbě svých státních činitelů, avšak nikoliv o jejich skutcích a faktickém státním vedení a konání, takže mocenští činitelé rozhodují svémocně a jednají navzdory vůli obyvatelstva.

Ve Švýcarsku se rozdělení, resp. dělení moci zavedlo se Spolkovou ústavou v roce 1848, přičemž tato dělba moci zamezovala tomu, aby se moc soustředila v rukou jednotlivých osob nebo institucí. Tím byla učiněna přítrž zneužívání moci. Tomu se brání dále i tím, že osoba, která patří k jedné státní moci, nesmí současně vykonávat funkci ve zbylých dvou.

2) Svoboda a bratrství: Tyto pojmy jsou vlastně přejaty z jednoho hesla a tvoří zásadu Francouzské republiky a Republiky Haiti, přičemž celé heslo je známé jako »Liberté, Égalité, Fraternité« (»Svoboda, rovnost, bratrství«) a vychází z mot Francouzské revoluce z roku 1789. Tato mota mohou být v širším a poněkud modifikovaném švýcarském smyslu spojena i se Společnou přísahou na Rütli složenou třemi prvními spříseženci, Wernerem Stauffacherem ze Schwyzu, Walterem Fürstem z Uri a Arnoldem von Melchthal z Unterwaldenu. V tomto smyslu se pak uplatňují slova Friedricha Schillera, která napsal pro své drama »Vilém Tell«. (Schiller, jehož všechna křestní jména zněla Johann Christoph Friedrich, se narodil 10. listopadu 1759 v německém městě Marbach am Neckar a zemřel 9. května 1805 ve Výmaru. Roku 1802 byl povýšen do šlechtického stavu, a navíc byl lékařem, básníkem, filozofem i historikem a je považován za jednoho z nejvýznamnějších německých dramatiků, lyriků a esejistů.) Schillerovo drama »Vilém Tell« poukazuje na 1. srpen roku 1291, který se ve Švýcarsku slaví jako národní svátek, a tím i na legendu Společné přísahy starých spříseženců na Rütli proti Habsburské říši. Tehdy se měli jako první spříseženci sejít na Rütli tři udatní muži z kantonů Uri, Schwyz a Unterwalden a přísahat ve prospěch svobody a nezávislosti.

3) Nápad, aby byl rok 1291 ustanoven jako rok založení spříseženství a datum 1. srpna jako svátek švýcarského spolku (státu), vyplynul z iniciativy Berňanů. Podle legendy měl být alianční dopis potvrzen počátkem srpna roku 1291, přičemž Schiller k této Přísaze na Rütli sepsal následující slova:

 »Chceme svobodným lidem bratří býti,

již se v nebezpečí ni v nouzi nikdy nerozloučí.

 Chceme být svobodní, jako naši otcové byli,

 a raději zemřeme, než bychom v jařmu žili.

 V jednoho nejvyššího Boha důvěřovat chceme

 a nikdy se před lidskou mocí netřeseme.«

4) Rovnost musí být, zejména v politickém a filozofickém kontextu, poněkud vyložena, a sice tak, že se při ní četnější předměty, osoby a okolnosti shodují v nějakém určitém znaku, zatímco v jiných znacích jsou rozdílné. Rovnost se vztahuje i na práva lidí a národů před zákony atd. V tomto smyslu je také nutno chápat, že rovnost je dána mezi dvěma a více objekty nebo vlastnostmi, a platí tedy i ve vztahu k zákonům, státu a všem jednotlivým občanům, resp. občankám. Zahrnuje také poměr mezi porovnávanými předměty nebo osobami, přičemž může existovat i z hlediska kvality, kvantity či relace a zjišťuje se srovnávací metodou.

Vztáhneme-li rovnost na člověka, tak můžeme říci, že ztělesňuje všeobecný ideál spravedlnosti, který má v historii pozemského lidstva a jejího vývoje své počátky v minulosti starší 2000 let. Rovnost musí být, vedle svobody a bratrství, základním demokratickým principem; všichni lidé si musejí být rovni před zákonem.

5) Základní práva, lidská práva a svoboda názoru dovolují každému člověku volně vyznávat osobní, individuální věrské přesvědčení formou náboženství, politiky a světonázoru, což kromě příslušnosti k nějakému náboženskému a světonázorovému společenství zahrnuje i kultické aktivity.

6) Demokracie: Vlastně je ještě nutno vysvětlit, že faktickými předchůdci dnešních takzvaných demokracií byly antické »demokracie« v Řecku a v Římské říši, které vycházely z Athén a Říma. Vznikly jako reakce na přílišnou moc panovníka. Ale podstatné prvky moderní demokracie zformulovali filozofové teprve v osvícenské době 17. a 18. století, načež byly do pojmu »demokracie« postupně integrovány i hodnoty podporující mír, svobodu a spravedlnost a umožňující národům spolurozhodovat, a tyto hodnoty začaly být důležitou složkou demokracie.

7) Víra, svoboda víry a svoboda náboženství a filozofie představují právo, které je člověku přirozeně dáno a které mu zaručuje, že může v rámci nějakého náboženství/sekty a filozofie atd. jakýmsi způsobem volně vykonávat a zastupovat svoji víru, pokud je to vše oprávněné a pokud se to nijak nedostává do škodlivého konfliktu se zákony a právy lidské morálky, právy spolubližních, právy na tělesné zdraví, právy obecné životní a státní bezpečnosti a právy ustanovenými státem, neboť zmíněné formy víry musejí být z hlediska zákona v každé dovolené podobě oprávněné, juristicky legální, resp. legitimní, regulérní a přípustné, a tedy právě dovolené a z hlediska ústavy povolené jako nezávadné. Tak tomu musí být na základě vlastní svobodné vůle, která člověku náleží a podle níž činí svá vlastní rozhodnutí, takže může něčemu nedokazatelnému věřit, nebo to v souladu se svým rozumem a zdravým úsudkem odmítnout, anebo může vyzkoumat faktickou pravdu. Doopravdy a v žádném případě však nelze nikdy doložit, že náboženská/sektářská víra je správná, jelikož spočívá na fixní a klamné ideji, kterou si člověk tvoří zpravidla pod vlivem přesvědčování.

8) Náboženství, sektářství, víra, filozofie, světonázor a stát: Proti víře, svobodě víry, svobodě náboženství, filozofie a každého světonázoru nelze nic namítat, neboť tvoří ve svém úhrnu právo každého jednotlivce, avšak žádný z těchto faktorů nesmí být určován ani dirigován státem, který ani nesmí v těchto ohledech finančně či jinak vykořisťovat své občany a uvalovat na ně daně s těmito věcmi související. To znamená, že všechna náboženství, všechny sekty, víry, filozofie a světonázory musejí fungovat a existovat v naprosto každém ohledu nezávisle na státu, a tudíž musejí být všechny tyto faktory od státu odděleny. Pokud se v tomto směru podíváme na křesťanské náboženství, tak to znamená, že musí být církev oddělena od státu – což platí i pro všechna ostatní náboženství a jejich kostely –, a tudíž stát nesmí mít právo vybírat pro křesťanské církve od jejich věřících a právnických osob atd. daně, aby jimi financoval kostely, jejich provoz a údržbu a odměňoval černokabátníky. Správně to musí být tak, aby se stát od této záležitosti oprostil a aby chásku kazatelů, kněží, kardinálů, biskupů, papežů a černokabátníků ani neodměňoval.

Pokud jde o stát a náboženství atd., tak se v různých zemích ‒ na podkladě ústavních práv ve věci státního náboženství a v případě křesťanství na podkladě státocírkevních práv – praktikují falešné machinace a modely, na jejichž základě stát vybírá pro církve daně, což je fraška. Vybírat daně na věci, které souvisejí se zákeřným podvodem a klamáním, tedy právě na náboženství, sektářství, zmatenou víru, filozofii a světonázor, je více než jen zločin. Lidé považují svou náboženskou, sektářskou a filozofickou víru nebo jiný svůj zmatený světonázor za podstatný a za návod pro život a způsoby svého vlastního chování – ačkoliv to stěží nějaký věřící takto vidí a žije podle toho jen sotva, jelikož se sám zaplétá do sebepodvodu a sebeklamu, a vede tedy svůj život ve víře, která je vzdálená vší skutečnosti a její faktické pravdě. Z tohoto důvodu je celé jeho světonázorové a věrské chování v poměru k realitě, resp. skutečnosti a její nezvratné pravdě naprosto směšné. A na tuto směšnost platí přívrženci víry, sekt, náboženství, filozofií a světonázorů státu daně, je-li to vše legitimní na základě ústavního práva, jež se na dané instituce, náboženská společenství, sektářství, filozofie a světonázory váže. Jediný korektní a správný přístup ovšem spočívá v tom, aby poplatky svému zařízení, resp. své organizaci atd. museli platit pouze věřící, resp. členové dané instituce, tedy daného náboženského, sektářského, filozofického nebo světonázorového uskupení, avšak nikdy to nesmí probíhat se spoluúčastí státu. Náboženství, sekta, filozofie nebo světonázor tedy ani nikdy nesmí mít státní povahu, a tudíž stát ani nesmí mít právo vybírat pro takovéto instituce od věřících nebo právnických osob daně. Všechna náboženství, všechny sekty, filozofie, světonázory, a tedy i všechna věrská a znalostní společenství i právnické osoby jakéhokoliv druhu musejí být na základě státních zákonů organizačně odděleny od státu, přičemž do státních daní nesmějí spadat ani jakékoliv mentální statky, které lidé pěstují a zastupují.

9) Přesvědčení se zakládá na faktoru cizí sugesce nebo »vlastnoručně« vytvořeného autosugestivního klamu, a tedy na bludné představě, která z něj plyne. Přesvědčení je v každém případě faktor sugestivní víry, jenž vzniká ze strachu, chybné myšlenkové práce nebo zmatečné naděje atd. Přesvědčování probíhá stále tak, že jeden člověk sugestivně ovlivňuje druhého ve prospěch nějakého náboženství, sekty nebo nějakého jiného názoru, tvrzení či věci atd. – anebo z nějakých důvodů, jež jsou nečisté ve vztahu ke skutečnosti, takto ovlivňuje i sám sebe. Tak v něm vzniká pevná a neotřesitelná víra v předmět sugesce, kterou nelze doložit prověřenými fakty a která se vysmívá všem reálným prožitkům a zkušenostem.

Každé přesvědčení se zakládá na cizím nebo vlastním, sugestivně vytvořeném mínění a klamu, a tedy na bludné představě, která je odcizena veškeré skutečnosti a její pravdě, stejně jako každá vědomá, zlovolná lež, která popírá předmětné a reálné jevy, jež lze fakticky prožít a zakusit. To proto, že přesvědčení v každém případě plyne ze sugestivního přemlouvání, resp. ovlivňování, manipulace a svádění. Sugestivním vlivem spolubližních, různých řečí, událostí, situací, náboženství, resp. sektářství a všemožných příhod atd., jakož i zmatenou autosugescí, vzniká v člověku nový názor na bázi přesvědčení, a tím i klamná a bludná představa a víra. Tato představa a víra se pevně usazuje v jeho vědomí, v jeho myšlenkách a z nich plynoucích citech. Tím vším si ovšem navzdory rozumu a zdravému úsudku plodí víru, a tudíž si v sobě generuje sugestivní přesvědčení, které je vzdáleno veškeré skutečnosti a pravdě. Toto přesvědčení si sám tvoří i patřičnou autosugescí, při níž přesvědčuje sebe samého, resp. si sugestivně vytváří víru, a tudíž propadá i klamné představě a bludu, jenž je cizí skutečnosti a pravdě, takže tímto způsobem přechází svůj vlastní rozum, svůj vlastní zdravý úsudek a bezpečně jisté vědomí pravdy.

10) Jistota a nejistota: Jistota představuje faktickou formu reality, resp. skutečnosti a její pravdy, zatímco všechny myslitelné formy přesvědčení nepředstavují naproti tomu nic jiného než nejistotu, která skutečnosti, resp. realitě a její pravdě plně odporuje. Jistota je pevné, neotřesitelné poznání, zjištění a mínění, k nimž člověk dospívá tehdy, když je schopen si vědomě prověřit stav věcí a když nabude patřičných zážitků a zkušeností. Proto se jako správná v každém ohledu prokazuje být jen a pouze jasná a reálná jistota, neboť nikoliv z nejistoty a přesvědčení, ale výhradně a pouze z jistoty plynou faktické, rozpoznatelné a pochopitelné reálné důkazy a fakty o efektivní realitě, resp. skutečnosti a její nezvratné pravdě, která je naprosto neotřesitelná až po veškerou, nejvzdálenější budoucnost.

To jsou tedy věci, které bylo nutno vysvětlit, avšak celým tímto výkladem jsem se odchýlil od všeho, co bych chtěl povědět o válečně štváčských, kriminálních a zločinných machinacích, jimiž USA od nepaměti uvrhují celý svět do chaosu a jež zahrnují i jejich politické a armádní intriky. Faktickou skutečností totiž je, že vlastně stále a takřka výhradně Spojené státy americké hrály – již od doby svého založení – ústřední roli v tom, že štvaly do válek, dychtily po světovládě a nechávaly své tajné služby provádět zhoubné akce, přičemž také vedly války, s nimiž byly spojeny nelidské válečné zločiny po celém světě. V těchto ohledech můžeme tedy jmenovat právě USA. Již v dobách raného vzniku této země byli sužováni, vražděni a olupováni o svoji půdu původní obyvatelé, což měli na svědomí mnozí z populace nových přistěhovalců a jejich potomci, přičemž ti přistěhovalci přicházeli do USA hlavně z celé Evropy a Asie a byli mezi nimi i mnozí, kteří byli vykázáni ze svých domovských zemí nebo kteří byli uprchlými sektáři, kriminálníky a zločinci. A takto nepůsobili jen farmáři, rančeři, dobytkářští baroni, kriminálníci, zločinci a jiní zloději půdy, ale tento postup plynul zejména i z vedení vládychtivých a válkylačných elit oněch dřívějších vlád, vojska a tajných služeb, které byly posedlé tím, aby praobyvatele, resp. indiány olupovaly o jejich odvěká teritoria a jejich vlast krvavými válkami a mnoha tisíci vražednými masakry. Takto byli původní obyvatelé Ameriky vinou přistěhovalců z celé Evropy – a právě hlavně z ní – »odstraňováni« ze své domovské půdy, vražděni a pobíjeni ve válečných masakrech, takže jim byla uzmuta nejen jejich vlast, ale i veškerá síla a moc k další samostatné existenci.

Inu, faktem od nepaměti také je – a tak se to neoblomně zachovávalo až do dnešní doby –, že vinou bezmezné mocenské posedlosti, falešnosti, zákeřnosti a touhy pohltit svět, které i nadále projevují USA, žijí populace četných zemí na celém světě tajně nebo otevřeně ve strachu a hrůze, neboť se obávají záludných machinací amerických tajných služeb a válečných intrik této země. A všichni tito lidé budou žít i do budoucna dále v nejistotě, zda USA možná nevyvolají další a globálně devastující světovou válku, která by byla vedena jadernými zbraněmi. Všichni tito lidé z celého světa, kteří si dělají starosti a žijí ve strachu z této země, která baží po světové vládě, by chtěli žít v míru, svobodě a spravedlnosti a chtěli by mít naději, že konečně vzejde nějaká férová a dobrá moc – jako např. globálně působící mírové bojové sbory –, která by dokázala svrhnout z piedestalu všechny ty panovačné a mocichtivé mocenské činitele, kteří tvoří vládní a vojenské elity, resp. elity tajných služeb Spojených států amerických, a kteří baží po světové moci. A má-li být na Zemi nastolen mír, tak musejí být nevyhnutelně aktivní lidé všech států, spolupracovat se všemi ostatními populacemi na Zemi a zformovat s nimi mírové hnutí v podobě globálně působících mírových bojových sborů, jež budou mezi všemi národy a lidmi vytvářet skutečný mír, svobodu a spravedlnost. Současně smí v každém státě existovat jen takové státní vedení, které si určí jen národy samotné a které bude smět jednat a působit pouze na základě jejich vlastních usnesení. Přitom je také nezbytné, aby všechny národy projevily odhodlání splňovat následující důležité předpoklady:

1. Musí existovat ochota a vůle zachovávat trvalý mír, svobodu a spravedlnost v každém ohledu a také schopnost je prosazovat.

2. Musí se neprodleně a bez námitek a pochybností skoncovat se všemi nevraživostmi a válečnými manýry a ambicemi, jakož i s válečným štváčstvím, válečnými skutky a činy atd.

3. Všichni lidé, všechny národy a všechna státní vedení se musejí neprodleně a bez otálení postarat o to, aby byly zrušeny a ukončeny sankce uvalené na jiné lidi, národy nebo státy a aby se trvale pracovalo na takových vztazích, jež by byly vedeny ve vědomí pokojné, svobodné a spravedlivé spolupráce a partnerství.

4. Všichni rozumem a zdravým úsudkem obdaření lidé, kteří si uvědomují svoji odpovědnost, musejí v každém státu neprodleně a bez námitek a pochybností říci ke všemu své NE a musejí se zdráhat jednat proti tělu, životu a bezpečnosti lidí, přičemž musí také odsuzovat a zavrhovat veškeré agrese, které v nepřátelském, nepokojném, nesvobodném a nespravedlivém smyslu vyvíjejí a požadují vlády, státní činitelé, tajné služby a vojska atd. proti jiným zemím a jejich populacím, proti nějakému lidskému uskupení nebo proti jednotlivcům.

Dnešní doba s sebou přináší stále ještě tatáž nebezpečí v podobě nepokojů, nesvobody, nespravedlnosti, válek, vražd a zabíjení, která vládla od nepamětných dob, kdy si lidé ještě rozbíjeli hlavy kyji. Ohledně lidských nevraživostí se tedy od pravěku až po dnešní den nic nezměnilo k lepšímu, neboť naopak se vše stále zhoršovalo. 3 světové války, které probíhaly v letech 1756–1763, 1914–1918 a 1939–1945, a nesčetné další ozbrojené konflikty, války a jiné vražedné a masakrové události a skutky si v běhu posledních 13 tisíciletí vyžádaly ve všech zemích světa mnoho set miliónů lidských životů, a těchto věcí nebyla ušetřena prakticky ani jediná země. A dokonce ani dnes nevidíme konec tohoto šílenství a není ani v dohledu, neboť stále ještě a opět hrozí nebezpečí nové světové války. Všechny státy na Zemi se opět vyzbrojují válečnými zbraněmi a pěstují v tomto ohledu pomatené, šílené myšlenky a způsoby, přičemž toto šílenství ještě nikdy v historii nebylo tak značné, jako je dnes, neboť v dnešní době hrozí nasazení jaderných a ještě horších zbraní. Na prvém místě představují tuto hrozbu zvláště USA – jako již od nepaměti –, a dále též Severní Korea, přičemž oběma těmto státům zjevně vládnou pomatení šílenci; v USA je to hloupý a hulvátský křikloun jménem Trump a v Severní Koreji pomatený šílenec, hloupý bezmozek a bratrovrah, resp. vrah příbuzných, jménem Kim Čong-un. Ale to není vše, neboť všichni pomatenci, kteří sedí ve státních vládách po celém světě a kteří ve svých zemích budují ohromný zbraňový a devastační potenciál, žijí v šílené představě, že nesmírně smrtící a všeničivou kumulací zbraní musejí tvořit zbraňovou rovnováhu vůči jiným a nepřátelsky smýšlejícím státům. Ve svých bludech se domnívají, že mohou tímto způsobem nahnat nepříteli strach, vyděsit jej a zabránit tomu, aby byl proveden útok na jejich vlastní zemi a aby vypukla válka. Dotyční se zcela slabomyslně domnívají, že rovnováhou v oblasti zcela ztřeštěného a šíleného zbraňového arzenálu mohou předejít útoku nepřítele a válce.

Dnešní situace, v níž hrozí válka, však stále více eskaluje, přičemž velká hrozba a válečné štvaní vychází, jako od nepaměti, ze Spojených států amerických, které se zaměřují – jak by tomu mohlo být jinak – proti Rusku, které by ve své touze po světovládě tuze rády anektovaly jako poražený vazalský stát.

Po útočných válkách proti Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku, Libyi a Sýrii se tedy připravuje válka proti Rusku, přičemž USA – v současnosti ještě jaksi tajně – zahrnují do svých plánů i Čínu. Faktem je, že jak USA, tak i organizace NATO – kterým dle svých možností podává ruku i diktatura EU – si troufají pronikat ze západu stále hlouběji na východ, aby Rusko obkličovaly vojenskými základnami. Podněcuje se tedy výstavba amerického protiraketového štítu, přičemž součástí této stále choulostivější konfrontace jsou i operace západních sil na Ukrajině. Také francouzský fracek Hollande, který v letech 2012–2017 zastával úřad státního prezidenta, prohlásil již v únoru 2015 ve svém velikášství: »Jsme ve válce a tato válka může být totální.« A skutečně je tomu dnes tak, že existuje nebezpečí další a právě 4. světové války. Když ale megalomanické Spojené státy a ti pitomci z NATO a diktatury EU, kteří s nimi táhnou za jeden provaz, napadnou Rusko, tak se bude bránit a nechá rozpoutat jaderné inferno, které nejen zničí, ale přímo zlikviduje minimálně velkou část západní polokoule, ne-li ještě větší plochu. A pokud tato pohroma – která se nad světem vznáší jako Damoklův meč a která je již podněcována a hrozí – skutečně vinou USA, NATO a diktatury EU vypukne, tedy z pomatenosti západních státních činitelů, v prvé řadě právě těch, kteří příslušejí k USA, NATO a diktatuře EU, tak se stane to, co říkal v listopadu 2014 bývalý státní tajemník Willy Wimmer: »Pak tomu bude tak, že z nás nic nezbyde.«

Když se zamyslíme nad všemi těmito věcmi, faktory a skutečnostmi, tak dospějeme k poznání, že pro národy USA a diktatury EU, jakož i pro organizaci NATO, existuje pouze jediné řešení, totiž to, aby se samy nabádaly k rozumu a konečně ukončily své válečné štvaní a nepřátelství proti Rusku. A všem lidem na Zemi, kteří chtějí mír, svobodu a spravedlnost, budiž řečeno, že existuje pouze jediné řešení, totiž to, aby se postavili proti svým válečně zběsilým vládním činitelům, vojákům a představitelům tajných služeb atd., kteří je štvou do války, a aby se zdráhali pro tyto omezené, pomatené, mocí posedlé, pitomé, bezskrupulní, nerozumné, nesoudné a neodpovědné idioty brát do ruky zbraň. Jediné řešení, které může vést k záchově a další existenci pozemského lidstva, tkví tedy v tom, aby se občané národů přísně vyvarovali toho, aby pro své ztřeštěně pomatené, mocichtivé, slabomyslné, šílené, válečně štváčské státní činitele, vojáky a tajné služby atd. uváděli v sázku nebo obětovali svůj život a aby táhli do války, v níž by již nebyli žádní vítězové, ale jen poražení s tím, že by byla Země dočista zpustošena. Z toho důvodu platí pro všechny síly míru, svobody a spravedlnosti jen jediná devíza: Říci NE, nepodvolovat se šílené vůli státních činitelů, kteří jsou posedlí nenávistí proti jiným státům, a nebýt jim po vůli, pokud jde o to vstoupit pro ně do války. Všichni lidé všech pozemských národů se musejí oprostit od nadvlády svých válečně štváčských státních činitelů a musejí se odvrátit od imperiálních válečných struktur.

Rozum a zdravý úsudek si žádají, aby se beze zbytku celý Západ – jakož na prvém místě USA, které baží po válce a světovládě, a dále i NATO a diktatura EU – konečně zbavil svého odvěkého zbabělého děsu a strachu z Ruska a aby přestal tuto zemi nenávidět. A co se týče USA, tak tento stát se musí konečně vzdát svých pomatených ambicí, že si Rusko anektuje, resp. násilně přivlastní, a musí s ním naopak pokojně, svobodně a spravedlivě spolupracovat.

Podle výpovědí a vysvětlení Plejaren sledují USA již výrazně déle než sto let cíl, jenž spočívá ve válečné a nucené anexi Ruska, aby z něj mohly udělat svůj vazalský stát. Během celé této doby činily také všechno pro to, a činí tak i nadále, aby zabránily jeho možnému spojenectví s Evropou, resp. s evropskými státy, nebo tomu, aby se s ním mohly v současnosti nebo budoucnosti aliančně spojit.

Toto blokační kritérium by však nemělo a nesmí být i nadále splňováno, a tudíž se v soudných, nestranných a poctivých lidech v Evropě – kteří se ještě nenechali beznadějně obalamutit diktaturou EU – ještě může probudit rozum a zdravý úsudek k tomu, aby se ty odporné zákeřnosti USA proti Rusku nemohly prosadit a byly zhaceny.

Proto se musejí všichni počestní lidé v Evropě řídit zásadou, aby se špinavým, lživým a pomlouvačným machinacím a štváčství USA vůči Rusku snaživě a v mezinárodním rámci stavěli na odpor, a to i navzdory nechutným intrikářským hrám a mařivým snahám diktatury EU, která v podobném schématu jako Amerika zatracuje Rusko jako nepřítele. V zásadě by se nesměly na Rusko uvalovat žádné sankce; ony již existující musejí být zrušeny a musejí se začít vyvíjet snahy o porozumění a spolupráci ve prospěch všech evropských států a celého světa, a tyto snahy mají být pak dále v míru, svobodě a spravedlnosti pěstovány. Rusko – na rozdíl od USA a diktatury EU – neštve do války a nepěstuje proti Západu zášť, zejména nikoliv proti USA a diktatuře EU, neboť se od všech špinavých politických útoků, lží a pomluv distancuje. To dokáže rozeznat dokonce i rozumově a úsudkově slabý člověk, avšak nedokážou to pitomé a mocí posedlé živly z diktatury EU, z vlády USA a z jejího vojska a tajných služeb atd. A nedokážou to ani vládní činitelé v ukrajinském Kyjevě, kteří se dostali k moci pučem s pomocí fašistů a kteří mají silně protidemokratické tendence a vehementně podporují nenávist proti Rusku, stejně jako tak činí USA a diktatura EU.

V zásadě musejí USA, diktatura EU a její jednotlivé státy tvořit vůči Rusku mírovou politiku; a musejí tvořit všeobecnou mírovou zahraniční politiku i vůči všem státům světa, aniž by se jakkoliv snažily anektovat cizí státy. K tomu také náleží, aby byly všechny zahraniční akce americké armády a amerických tajných služeb neprodleně ukončeny, přičemž obdobně musejí jednat i různé státy diktatury EU, které vysílají vojenské síly do cizích zemí a nechávají je zasahovat do jejich rozmíšek. Musejí být také neprodleně obecně zakázány a zavrhovány všechny zbraňové exporty do jiných států, přičemž všechny jaderné zbraně musejí být zlikvidovány, vypuzeny ze Země a odmítány, stejně jako veškeré drony a jiné zákeřné vražedné prostředky, s nimiž se provádějí popravy a devastace. Musí být také neprodleně ukončena politika hrozeb a vydírání, dále veškeré úkladné vraždění při akcích tajných služeb atd., a dále též všechny ekonomické sankce a postupy, které jsou v rozporu s mezinárodním právem atd. Místo toho se musejí všichni vůdčí státní činitelé světa, všechny armády a tajné služby atd. zasazovat o spravedlivý mír, pravou svobodu a spravedlnost, přičemž musejí být také mezinárodně trestány všechny zločiny států, armád a tajných služeb a bráněna, prosazována a dodržována veškerá mezinárodní práva, za což musí nést v zásadě odpovědnost OSN, která funguje jako kolektivní bezpečnostní systém. Žel je tomu ale tak, že jsou politické, vojenské a ekonomické mocenské struktury a také mocenské struktury tajných služeb lapeny ve spárech finančního kapitálu a že se všechny chovají mocichtivě, a navíc se i finančně a majetkově obohacují. Stejně se postupuje i v tom ohledu, že činitelé neodstupují z vyjednávání v rámci Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP), které ve skutečnosti slouží pouze tomu účelu, aby byl stále více posilován mocenský blok Západu, resp. USA a diktatury EU. A to probíhá na základě faktu, že celý Západ i nadále soupeří s Ruskem a Čínou a může proti nim nanovo uvádět do pohybu různé věci. Kromě toho provádějí USA a diktatura EU své křiklavě mocichtivé machinace i za tím účelem, aby diktovaly údajnou »novou svobodu«, resp. praktikovaly v tomto duchu faktické formy diktatury, a tím zamezovaly tomu, aby byly národy suverénní a mohly si na základě demokratického procesu budovat sebeurčující veřejnou správu, a aby tedy upadly v beznadějnou závislost na USA a diktaturu EU. S tím je spojen také fakt, že se v Evropě vyřazují z platnosti všechny normy diktatury EU, nebo alespoň mnohé, což velkému kapitálu dovoluje a umožňuje, aby v jiných zemích ničil odvětví národního hospodářství a aby se dané státy samy zadlužily až po státní konkurz a kolaps. Poté začnou být plně finančně závislé na diktatuře EU a stanou se jejími otrockými a vazalskými státy. Celá tato polízanice vede stále více a prakticky nezadržitelně k antisociálnímu vývoji, který se zhoubně zvrhává, a dále k tomu, že všude v každém státě diktatury EU – jakož i v USA – se hromadí bohatství jen v rukou několika málo lidí, jimž patří procentuálně největší díl veškerého peněžního vlastnictví státu. Z toho důvodu jsou tito nemnozí ‒ nebo začínají být ‒ v oblasti finančního jmění mnohem bohatší než samotné státy, což vede k tomu, že se finanční a majetkoví magnáti stále více pozvedají nad politiku, vládní činitele, vojska a tajné služby atd. jako nová mocenská elita, a vyřazují je z funkce s tím, že mohou národy a státy ovládat.

SSSC, neděle, 18. února 2018, 00.58 hod., Billy

Německý originál FIGU Zeitzeichen 92