Výňatek z kontaktního rozhovoru 704 ze dne 1. března 2018

Hrozící válečná eskalace vinou USA a diktatury EU

Situace na Zemi spojená s hrozbou války stále hůře eskaluje, neboť nenávist Západu proti Rusku – zejména ze strany USA a diktatury EU – zcela očividně stále roste, což může poukazovat na to, že se proti Rusku připravuje válka nebo nějaká jiná destruktivní akce. To dokazuje také fakt, že je Rusko obkličováno západními vojenskými základnami, na čemž se podílí také organizace NATO, která proniká stále více na východ, a tedy k Rusku. A že tomu tak je, to jasně a zřetelně dokazují USA se svým protiraketovým štítem proti Rusku, stejně jako to dokazovaly a dokazují i operace Západu na Ukrajině. A když se bude tímto způsobem pokračovat dál, tak to může vést k nové, závažné a čtvrté světové válce, která pak ale bude totální.

Toto nebezpečí již skutečně existuje, a sice vinou válečně štváčských machinací USA a diktatury EU, přičemž při této 4. světové válce by byla vtažena do hry i Čína, jelikož USA koketují s myšlenkou, že i tato země má podléhat jejich ambicím na dosažení světové vlády. Pokud by se však uskutečnilo šílenství, že se USA ve svém velikášství pustí do Ruska a eventuálně i do Číny, tak se budou tyto země bránit, přičemž jsou – stejně jako USA – vyzbrojeny jaderným arzenálem. A budou-li Rusko a Čína vinou megalománie a manické touhy po světovládě ze strany USA zatlačeny do takovéto války, tak propukne takový konflikt, že již nebudou existovat žádní vítězové a že na světě již nic nezbyde. Z tohoto důvodu platí pro všechny mírové síly jen jedna jediná zásada, která z ní tak, že národy Spojených států amerických a diktatury EU musejí svým mocí posedlým a válečně štváčským vládním činitelům vmést do tváře své NE a musejí je zbavit jejich úřadů. USA a diktatura EU se musejí oprostit od svého šíleného konání, jímž uvádějí jiné státy pod svoji kontrolu a do nesvobodných, nepokojných a nespravedlivých poměrů. Zejména USA se fakticky pohybují v globálně imperiálních strukturách války a ničení, přičemž i diktatura EU projevuje tytéž manýry, stejně jako i Severoatlantická aliance (NATO), která se snaží stále více rozšiřovat svoji moc, čehož se však neštítí ani mocenští činitelé německého státu, kteří projevují tytéž ambice.

Nyní by se musela bezpodmínečně iniciovat globální výzva určená pozemskému lidstvu s otázkou, zda chce mír, nebo válku, spravedlnost a svobodu, nebo nespravedlnost a nesvobodu. V prvé řadě musejí lidé ale pamatovat na to, aby ze všeho nejdříve – pokud chtějí mít skutečně mír, svobodu a spravedlivost – zbavili v dotyčných státech všechny válečné štváče jejich vládních a vojenských úřadů a úřadů v tajných službách atd. V tomto ohledu je naléhavě nutné, aby populace všech států, které spadají do kategorie zemí, jež štvou do války a jež projevují světovládné choutky, učinily vše potřebné a nutné k tomu, aby do vrchních vládních pozic dosadily správné a dobré činitele, kteří budou usilovat o blaho národů a celého pozemského lidstva a kteří budou schopni vykonávat vůdčí roli. Národy takovýchto států se musejí s naprostou vědomou jistotou rozhodnout pro mír, svobodu a spravedlnost, a sice bez jakéhokoliv přesvědčování, ale v jistém vědomí skutečnosti, resp. reality a její pravdy, neboť přesvědčování představuje v každém případě sugestivní přemlouvání, resp. ovlivňování, manipulaci a svádění. Z toho důvodu musí také jen a pouze samotný národ nést odpovědnost za to, aby žádní vládní činitelé – kteří štvou do války, kteří jsou sobečtí a kteří podléhají mocenským snahám a vládychtivosti – již nesměli vykonávat žádnou moc, neboť tu má vykonávat jen a pouze většina celého národa, a sice v každém případě jen na základě své vlastní, lidové vůle. Proto může jen tímto způsobem existovat a vládnout faktická a pravá demokracie, v níž nebudou vše určovat vládní činitelé, nýbrž většina národa, která se rozhodne pro mír, svobodu a spravedlnost, přičemž však musí být jasné, že s tím nemají nic společného náboženství ani sektářství, takže v tomto ohledu nesmí stát ani stanovovat žádné požadavky ani vytvářet či zachovávat konexe. A jelikož národ sestává z velkého počtu lidí, kteří samozřejmě nemají všichni tytéž názory a zájmy, tak musí existovat také férový volební systém, na jehož základě bude moci většina voličů schvalovat nebo odmítat předmět volby. Na stranu druhou je nevyhnutelně nutný předpoklad, aby byly voličstvu v každém případě zcela podrobně, korektně a jasně vysvětleny pozitivní či negativní účinky volebního předmětu, aby voliči mohli pochopit stav věcí a zvážit klady a zápory dané volby. Jen v tomto smyslu musí, smí a může být chápána pravá demokracie, neboť jen tak znamená skutečnou »vládu prostého lidu«.

Vládním a vojenským činitelům, činitelům tajných služeb a s nimi spojeným nebo obdobným organizacím nesmí být dáno neomezené právo vykonávat a zneužívat moc ke škodě lidu, neboť samotnému lidu, resp. samotným národům, musí být dána moc – formou přijímání většinových usnesení – zajišťovat bezpečnost, mír, svobodu, spravedlnost a demokracii. Jen tímto způsobem může ve státě vše správně, pokojně, svobodně a spravedlivě fungovat a jen tak může skutečně i navenek, ve vztahu ke všem ostatním zemím, trvale vládnout a být uchráněn a zachováván mír, svoboda a spravedlnost. K tomu patří také rozdělení moci, základní a lidská práva, svoboda názoru, jakož i svoboda obecně, rovnost a bratrství, přičemž pojem bratrství by se vlastně a v zásadě musel vztahovat na obě pohlaví, tedy právě na ženy i muže. Různé tyto zmíněné pojmy potřebují však poněkud rozvést, a tudíž je některé tyto hodnoty nutno vysvětlit. K tomu patří také víra, svoboda víry, jakož i svoboda názoru, náboženství, filozofie a světonázoru, stejně jako svoboda politiky atd., což ovšem patrně nevyžaduje žádné zvláštní výklady.

1) Rozdělení moci představuje »gubernativu«, resp. odborný termín popisující vlastní vládu, která se odvíjí z činnosti hlavy státu, prezidenta, ministrů, státních tajemníků atd., k čemuž náleží také administrace, resp. správa, čímž jsou tedy míněny celé úřady a zařízení veřejné správy atd., jež musejí realizovat všechna učiněná rozhodnutí. »Gubernativa« a administrativa tvoří společně exekutivu. Dělba moci tedy zaručuje, že se státní moc rozděluje na několik státních orgánů, a sice za účelem omezení moci jednoho státního orgánu, aby tento právě nemohl držet a vykonávat neohraničenou moc a aby byla také zaručena svoboda, rovnost a bratrství. Rozdělením, resp. dělbou moci má být omezován vliv jedné státní moci na druhou.

Ve Švýcarsku se dělená moc nalézá v rukou 3 rozdílných úřadů, resp. státních orgánů, a sice v rukou legislativy, resp. moci zákonodárné, dále v rukou exekutivy, což je moc výkonná, a dále v rukou judikatury, což je moc soudní. Svoji moc tedy vykonává zaprvé legislativa, resp. zákonná, a tedy právní, resp. zákonodárná složka; zadruhé vykonává moc exekutiva, resp. provádějící, výkonná, resp. veřejnou bezpečnost a pořádek realizující moc; a zatřetí působí judikatura, resp. soudně výkonná moc. Přitom musí být ale pochopeno, že pojmem »moc« nejsou míněny žádné trestné činy, ale aplikace zákonů a práv státu a jeho poctivých a lidovými volbami určených prostředků k prosazování těchto zákonů a práv. Státní moc tedy vyjadřuje výkon výsostné moci v rámci státního území nějaké země, kdy tuto moc vykonávají národem zvolené orgány a patřičné instituce, jako je např. hlava státu, vláda a správa, jakož i armáda, policie, parlament a soudy. Zvláštní a pořádek tvořící vládní moc je exekutiva, přičemž legislativa je zákonodárná moc, která kontroluje vládu, zatímco judikatura kontroluje vládu i legislativu. Exekutiva, legislativa a judikatura jsou striktně odděleny. Toto je onen vlastní princip rozdělení, resp. dělby moci, která představuje základní princip demokracie, která však na celé Zemi v plném rozsahu neexistuje v žádném státě. Poloviční demokracie převládá pouze ve Švýcarsku, zatímco žádné jiné pozemské státy nevykazují vůbec žádnou skutečnou demokracii, ale pouze v rozporu se vší pravdou tvrdí, že jsou demokratické, přičemž tato falešná tvrzení pronášejí na prvém místě a zejména republiky. Fakticky se mají věci v republikách totiž tak, že jejich národy mají prakticky jen právo rozhodovat o volbě svých státních činitelů, avšak nikoliv o jejich skutcích a o onom vlastním státním vedení a konání, takže mocenští činitelé státu svémocně rozhodují a jednají navzdory vůli obyvatelstva.

Ve Švýcarsku bylo rozdělení, resp. dělba moci zavedena se spolkovou ústavou v roce 1848, přičemž tato dělba moci zamezovala soustředění moci v rukou jednotlivých osob nebo institucí a byla učiněna přítrž zneužívání moci, což je dále zaručováno i tím, že jedna osoba patřící k jedné státní moci smí současně vykonávat jen jednu ze tří státních mocí.

2) Svoboda a bratrství: Tyto pojmy jsou vlastně převzaty z jednoho hesla a představují zásadu Francouzské republiky a Republiky Haiti, přičemž celé toto heslo je známé jako »Liberté, Égalité, Fraternité« (»Svoboda, rovnost, bratrství«) a vychází z mot Francouzské revoluce z roku 1789, která mohou být v širším a poněkud modifikovaném švýcarském smyslu spojeny i se Společnou přísahou na Rütli složenou třemi prvními spříseženci, Wernerem Stauffacherem ze Schwyzu, Walterem Fürstem z Uri a Arnoldem von Melchthal z Unterwaldenu. V tomto smyslu se pak uplatňují slova Friedricha Schillera, která napsal pro drama »Vilém Tell«. (Schiller, jehož všechna křestní jména zněla Johann Christoph Friedrich, se narodil 10. listopadu 1759 v německém městě Marbach am Neckar a zemřel 9. května 1805 ve Výmaru. Roku 1802 byl povýšen do šlechtického stavu, a navíc byl lékařem, básníkem, filozofem i historikem a je považován za jednoho z nejvýznamnějších německých dramatiků, lyriků a esejistů.) Schillerovo drama »Vilém Tell« poukazuje na 1. srpen roku 1291, který se ve Švýcarsku slaví jako národní svátek, a tím i na legendu Společné přísahy starých spříseženců na Rütli proti habsburské říši. Tehdy se měli jako první spříseženci sejít na Rütli 3 udatní muži z kantonů Uri, Schwyz a Unterwalden a přísahat ve prospěch svobody a nezávislosti.

3) Nápad, aby byl rok 1291 ustanoven jako rok založení spříseženství a datum 1. srpna jako svátek švýcarského spolku, vyplynul z iniciativy Berňanů. Podle legendy měl být alianční dopis potvrzen počátkem srpna roku 1291, přičemž Schiller k této Přísaze na Rütli sepsal následující slova:

»Chceme být svobodnými lidmi bratří,

nikdy se nerozloučit v nebezpečí ani v nouzi.

Chceme být svobodní, jako byli naši otcové,

a raději zemřít, než žít v otroctví.

Chceme důvěřovat v jednoho nejvyššího Boha

a nikdy se nebojíme lidské moci.«

4) Rovnost musí být, zejména v politickém a filozofickém kontextu, poněkud vyložena, a sice tak že představuje shodu většího počtu předmětů, osob a okolností v nějakém určitém znaku, zatímco existuje rozdílnost v jiných znacích, což se vztahuje i na práva lidí a národů před zákony atd. V tomto smyslu je také nutno chápat, že rovnost existuje mezi dvěma a více objekty a jednou či vícero vlastnostmi, tedy i ve vztahu k zákonům, státu a každému jednotlivému občanovi, resp. každé občance. Rovnost zahrnuje také poměr mezi porovnávanými předměty nebo osobami, přičemž může existovat rovnost i po stránce kvality, kvantity nebo vzájemného poměru s tím, že se tato rovnost zjišťuje srovnávací metodou.

Vztáhneme-li rovnost na člověka, tak můžeme říci, že ztělesňuje všeobecný ideál spravedlnosti, který v rámci historie pozemského lidstva a jejího vývoje sahá fakticky již více než 2000 let zpět do minulosti. Rovnost musí být, vedle svobody a bratrství, základním demokratickým principem; všichni lidé si musejí být rovni před zákonem.

5) Základní práva, lidská práva a svoboda názoru dovolují každému člověku volně vyznávat osobní, individuální věrské přesvědčení formou náboženství, politiky a světonázoru, což kromě příslušnosti k nějakému náboženskému a světonázorovému společenství zahrnuje i kultické aktivity.

6) Demokracie: Vlastně je ještě nutno vysvětlit, že antické »demokracie« v Řecku a v Římské říši, které vycházely z Athén a Říma, byly vlastními předchůdci dnešních takzvaných demokracií a vznikly jako reakce na příliš velkou moc panovníka. Ale teprve v osvícenské době 17. a 18. století zformulovali filozofové podstatné prvky moderní demokracie, načež byly do pojmu »demokracie« postupně integrovány coby důležité složky i hodnoty podporující mír, svobodu a spravedlnost a umožňující národům spolurozhodovat.

7) Víra, svoboda víry a svoboda náboženství a filozofie představují přirozeně dané právo člověka a zaručují mu, že může po stránce náboženství/sekty a filozofie atd. nějakým způsobem volně vykonávat a zastupovat svoji víru, pokud je to celé oprávněné a pokud se to nějakým způsobem nedostává do škodlivého konfliktu se zákonem a právem lidské morálky, právem spolubližních, právem na tělesné zdraví, právem obecné životní a státní bezpečnosti a právem ustanoveným státem, neboť zmíněné podoby víry musejí být v každé dovolené podobě z hlediska zákona oprávněné, juristicky legální, resp. legitimní, regulérní, přípustné, dovolené, a tedy z hlediska ústavy povolené jako nezávadné. Tak tomu musí být na základě člověku příslušející svobody vlastní vůle a z ní plynoucího vlastního rozhodování, takže může něčemu nedokazatelnému věřit, nebo to může v souladu se svým rozumem a zdravým úsudkem odmítnout nebo vyzkoumat faktickou pravdu. Fakticky a v každém případě však správnost náboženské/sektářské víry nelze nikdy doložit, jelikož spočívá na fixní a klamné ideji, která vzniká zpravidla vlivem přesvědčování.

8)  Náboženství, sektářství, víra, filozofie, světonázor a stát: Proti víře, svobodě víry, svobodě náboženství, filozofie a každého světonázoru nelze nic namítat, neboť to celé je právem každého jednotlivého člověka, avšak to celé, co se týká víry, svobody víry, svobody náboženství, filozofie a nějakého světonázoru, nesmí být určováno ani dirigováno státem, který ani nesmí v tomto ohledu finančně či jinak vykořisťovat své občany a uvalovat na ně dotyčné daně. To znamená, že každé náboženství, každá sekta, víra, filozofie a světonázor musí fungovat a existovat v naprosto každém ohledu nezávisle na státu, a tudíž musí být všechny tyto faktory od státu odděleny. Pokud se v tomto směru podíváme na křesťanské náboženství, tak to znamená, že musí být církev oddělena od státu – což platí i pro všechna ostatní náboženství a jejich kostely –, a tudíž stát nesmí mít právo vybírat pro křesťanské církve od jejich věřících a právnických osob atd. daně, aby jimi financoval kostely, jejich provoz a údržbu a odměňoval černokabátníky. Správně to musí být tak, aby se stát od této věci oprostil a aby ani neodměňoval chásku kazatelů, kněží, kardinálů, biskupů, papežů a černokabátníků.

Pokud jde o stát a náboženství atd., tak v různých zemích na podkladě ústavních práv ve věci náboženství státu – v případě křesťanství na podkladě státocírkevních práv – existují falešné machinace a modely, na jejichž základě stát vybírá pro církve daně, což je fraška. Vybírat daně na věci, které se týkají zákeřného podvodu a klamání, tedy právě na náboženství, sektářství, zmatenou víru, filozofii a světonázor, je více než jen zločin. Pro člověka platí jeho náboženská, sektářská a filozofická víra nebo jiný jeho zmatený světonázor jako podstatný a jako návod pro život a způsoby vlastního chování – ačkoliv to stěží nějaký věřící člověk takto vidí a ačkoliv podle toho žije jen sotva, jelikož se sám zaplétá do sebepodvodu a sebeklamu, a vede tedy svůj život ve víře, která je vzdálená vší skutečnosti a její faktické pravdě. Z tohoto důvodu je celé to světonázorové a věrské chování člověka v poměru k realitě, resp. skutečnosti a její nezvratné pravdě naprosto směšné. A na tuto směšnost platí přívrženci víry, sekt, náboženství, filozofií a světonázorů státu daně, je-li to celé na základě ústavního práva ve vztahu k institucím, náboženským společenstvím, sektářství, filozofiím a světonázorům legitimní. Musí tomu být ovšem tak – jelikož jen tak je to korektní a správné –, aby pouze věřící, resp. členové nějaké instituce (jako členové náboženského, sektářského, filozofického nebo světonázorového uskupení) museli platit poplatky svému zařízení, resp. své organizaci atd., což ovšem nikdy nesmí probíhat se spoluúčastí státu. Náboženství, sekta, filozofie nebo světonázor tedy ani nikdy nesmí mít státní povahu, a tudíž stát ani nesmí mít právo vybírat pro takovéto instituce od věřících nebo právnických osob daně. Každé náboženství, každá sekta, filozofie, světonázor, a tedy i každé věrské společenství, jakož i každá právnická osoba a každé znalostní společenství jakéhokoliv druhu musí být vlivem státních zákonů organizačně odděleno od státu, přičemž i všechno to, co lidé mentálně pěstují a zastupují, musí být oproštěno od státních daní.

9)  Přesvědčení se zakládá na faktoru cizí sugesce nebo »vlastnoručně« vytvořeného autosugestivního klamu, a tedy na bludné představě, která z tohoto klamu plyne. Přesvědčení je v každém případě faktor sugestivní víry, který vzniká ze strachu, chybné myšlenkové práce nebo zmatečné naděje atd. Přesvědčování probíhá stále tak, že jeden člověk sugestivně ovlivňuje druhého – nebo z nějakých důvodů, jež jsou nečisté ve vztahu ke skutečnosti, i sám sebe – ve prospěch nějakého náboženství, sekty nebo nějakého jiného názoru, tvrzení či věci atd. Tak vzniká v člověku pevná a neotřesitelná víra v předmět sugesce, přičemž tato víra – kterou nelze doložit prověřením faktů – se vysmívá všem reálným prožitkům a zkušenostem.

Každé přesvědčení se zakládá na cizím nebo vlastním, sugestivně vytvořeném mínění, klamu, a tedy na bludné představě, která je cizí veškeré skutečnosti a její pravdě, stejně jako každá vědomá, zlovolná lež, která popírá fakticky prožitelnou a zakusitelnou předmětnost a reálnost. To proto, že přesvědčení v každém případě plyne ze sugestivního přemlouvání, resp. ovlivňování, manipulace a svádění. Vlivem sugestivně působících spolubližních, řečí, událostí, situací, náboženství, resp. sektářství a všemožných příhod atd., jakož i vlivem zmatené autosugesce, vzniká v člověku nový názor na bázi přesvědčení, a tím i klamná a bludná představa a víra. Tato představa a víra se pevně usazuje v jeho vědomí, v jeho myšlenkách a z nich plynoucích citech. Z toho všeho je navzdory rozumu a zdravému úsudku člověka plozena víra, a tudíž je v něm generováno sugestivní přesvědčení, které je vzdáleno veškeré skutečnosti a pravdě. Toto přesvědčení vzniká i vlivem patřičné autosugesce, při níž člověk přesvědčuje sebe samého, resp. si sugestivně vytváří víru, a tudíž propadá i klamné představě a bludu, jenž je cizí skutečnosti a pravdě, takže tímto způsobem přechází svůj rozum, zdravý úsudek a jistotu pravdy.

10) Jistota a nejistota: Jistota představuje faktickou formu reality, resp. skutečnosti a její pravdy, zatímco každá myslitelná forma přesvědčení nepředstavuje naproti tomu nic jiného než nejistotu, která plně odporuje skutečnosti, resp. realitě a její pravdě. Jistota je pevné, neotřesitelné poznání, zjištění a mínění, které člověk získává tehdy, když je schopen si vědomě prověřit stav věcí a když dospěje k patřičným zážitkům a zkušenostem. Proto se jako správná v každém ohledu prokazuje být jen a pouze jasná a reálná jistota, neboť nikoliv z nejistoty a přesvědčení, ale výhradně a pouze z jistoty plynou faktické, rozpoznatelné a pochopitelné reálné důkazy a fakty o efektivní realitě, resp. skutečnosti a její nezvratné pravdě, která je po veškerou, nejvzdálenější budoucnost naprosto neotřesitelná.

To jsou tedy věci, které bylo nutno vysvětlit, avšak tím vším jsem se odchýlil od všeho, co bych chtěl povědět o válečně štváčských, kriminálních a zločinných machinacích, jimiž USA od nepaměti uvrhují celý svět do chaosu a jež zahrnují i jejich politické a armádní intriky. Faktickou skutečností totiž je, že Spojené státy americké vlastně stále a takřka výhradně – již od doby, co začaly existovat – hrály ústřední roli po stránce válečného štváčství, dychtění po světovládě a zhoubných akcí svých tajných služeb, jakož i po stránce válečných akcí, s nimiž byly spojeny nelidské válečné zločiny po celém světě; v tomto smyslu lze tedy právě hovořit o USA. Již v dobách raného vzniku USA byli sužováni, vražděni a olupováni o svoji půdu původní obyvatelé, což měli na svědomí mnozí občané z nově přistěhovalé populace a jejich potomci, přičemž přistěhovalci přicházeli do USA hlavně z celé Evropy a Asie a byli mezi nimi i mnozí, kteří byli vykázáni ze svých domovských zemí nebo kteří byli uprchlými sektáři, kriminálníky a zločinci. A tímto způsobem nejednali jen farmáři, rančeři, dobytkářští baroni, kriminálníci, zločinci a jiní zloději půdy, ale jednalo se tak zejména i pod vedením vládychtivých a po válce dychtících elit dřívějších vlád, vojska a tajných služeb, které byly posedlé tím, aby praobyvatele, resp. indiány olupovaly o jejich odvěká teritoria a jejich vlast pomocí krvavých válek a mnoha tisíc vražedných masakrů. Tímto způsobem byli původní obyvatelé Ameriky působením přistěhovalců z celé Evropy – a právě hlavně z celé Evropy – »odstraněni« ze své domovské půdy, vražděni a pobíjeni ve válečných masakrech, takže jim byla uzmuta nejen jejich vlast, ale i veškerá síla a moc k samostatné další existenci.

Inu, faktem od nepaměti také je – a tak se to neoblomně zachovalo až do dnešní doby –, že vinou bezmezné posedlosti mocí, vinou falešnosti, zákeřnosti a touhy pohltit svět, které i nadále projevují USA, žijí populace četných zemí kolem celého světa tajně nebo otevřeně ve strachu a hrůze, neboť se obávají záludných machinací amerických tajných služeb a válečných intrik této země. A všichni tito lidé budou žít i do budoucnosti dále v nejistotě, pokud jde o možnou další a globálně devastující světovou válkou vyvolanou USA a vedenou jadernými zbraněmi. Všichni tito lidé z celého světa, kteří si dělají starosti a žijí ve strachu z USA, které baží po světové vládě, by chtěli žít v míru, svobodě a spravedlnosti a chtěli by mít naději, že konečně vzejde nějaká férová a dobrá moc – jako např. globálně působící vojsko mírového boje –, která by dokázala svrhnout z piedestalu všechny panovačné a mocichtivé mocenské činitele, kteří tvoří vládní a vojenské elity, resp. elity tajných služeb Spojených států amerických, a kteří baží po světové moci. A má-li být na Zemi nastolen mír, tak musejí být nevyhnutelně aktivní lidé každého státu spolu se všemi ostatními populacemi na Zemi a musejí utvořit mírové hnutí v podobě globálně působícího vojska mírového boje, které mezi všemi národy a lidmi vytvoří skutečný mír, svobodu a spravedlnost, přičemž v každém státě smí existovat jen takové státní vedení, které si určí jen samotné národy a které smí jednat a působit pouze na základě usnesení těmito národy stanovovaných. Přitom je také nezbytné, aby všechny národy projevily odhodlání dodržovat následující důležité předpoklady:

1. Musí existovat ochota, vůle a schopnost prosazení k tomu, aby byl zachováván trvalý mír, svoboda a spravedlnost v každém ohledu.

2. Musí se neprodleně a bez námitek a pochybností skoncovat se všemi nevraživostmi a válečnými manýry a ambicemi, jakož i s válečným štváčstvím, válečnými skutky a činy atd.

3. Každý člověk, každý národ a každé státní vedení se musí neprodleně a bez otálení postarat o to, aby zrušilo a ukončilo sankce uvalené na jiné lidi, národy nebo státy a aby trvale pracovalo na takových vztazích, které by byly vedeny s vědomím pokojné, svobodné a spravedlivé spolupráce a partnerství.

4. Každý rozumem a zdravým úsudkem obdařený a své odpovědnosti si vědomý člověk v každém státu musí neprodleně a bez námitek a pochybností říci ke všemu své NE a musí se zdráhat jednat proti tělu, životu a bezpečnosti lidí, přičemž musí také odsuzovat a zavrhovat veškeré agrese, které v nepřátelském, nepokojném, nesvobodném a nespravedlivém smyslu vyvíjejí a požadují vlády, státní činitelé, tajné služby a vojska atd. proti jiné zemi a její populaci, proti nějakému lidskému uskupení nebo proti jednotlivým lidem.

Dnešní doba s sebou po stránce nepokojů, nesvobody, nespravedlnosti, válek, vražd a zabíjení přináší stále ještě tatáž nebezpečí, jaká vládla od nepaměti, když si lidé ještě rozbíjeli hlavy kyji. Ohledně lidských nevraživostí se tedy od pravěku až po dnešní den nic nezměnilo k lepšímu, neboť naopak se vše stále zhoršovalo. 3 světové války, které probíhaly v letech 1756–1763, 1914–1918 a 1939–1945, a nesčetné další ozbrojené konflikty, války a jiné vražedné a masakrové události a skutky si v běhu posledních 13 tisíciletí vyžádaly prakticky bez výjimky ve všech zemích světa mnoho set miliónů lidských životů. A dokonce ani dnes není vidět konec tohoto šílenství a není ani v dohlednu, neboť stále ještě a opětovně hrozí nebezpečí nové světové války. Všechny státy na Zemi se opět vyzbrojují válečnými zbraněmi a pěstují v tomto ohledu pomatené, šílené myšlenky a způsoby, přičemž toto šílenství ještě nikdy v historii nebylo tak značné, jako je dnes, neboť v dnešní době hrozí nasazení jaderných a ještě horších zbraní. Na prvém místě představují tyto hrozby zvláště USA – jako již od nepaměti –, a dále též Severní Korea, přičemž oběma těmto státům zjevně vládnou pomatení šílenci; v USA je to hloupý a hulvátský křikloun jménem Trump a v Severní Koreji pomatený šílenec, hloupý bezmozek, bratrovrah, resp. vrah příbuzných, jménem Kim Čong-un. Ale to není vše, neboť všichni pomatenci sedící ve státních vládách po celém světě, kteří ve svých zemích budují ohromný zbraňový a devastační potenciál, žijí v šílené představě, že pomocí nesmírně smrtící a všeničivé sbírky zbraní musejí tvořit zbraňovou rovnováhu ve vztahu k jiným a nepřátelsky smýšlejícím státům. Ve svých bludech se domnívají, že mohou tímto způsobem nahnat nepříteli strach, vyděsit jej a zabránit tomu, aby byl proveden útok na jejich vlastní zemi a aby vypukla válka. Dotyční se zcela slabomyslně domnívají, že pomocí rovnováhy zcela ztřeštěného a šíleného zbraňového arzenálu mohou předejít útoku nepřítele a válce.

Dnešní situace, v níž hrozí válka, však stále více eskaluje, přičemž velká hrozba a válečné štvaní vychází, jako od nepaměti, ze Spojených států amerických, přičemž se zaměřuje – jak by tomu mohlo být jinak – proti Rusku, které by Spojené státy ve své touze po světovládě tuze rády anektovaly jako poražený vazalský stát.

Po útočných válkách proti Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku, Libyi a Sýrii se tedy připravuje válka proti Rusku, přičemž USA – v současnosti ještě jaksi tajně – zahrnují do svých plánů i Čínu. Faktem je, že jak USA, tak i NATO – kterým pokud možno podává ruku i diktatura EU – si troufají pronikat ze západu stále hlouběji na východ, aby obkličovaly Rusko vojenskými základnami. Podněcuje se tedy výstavba amerického protiraketového štítu, přičemž částí této stále choulostivější konfrontace jsou i operace západních sil na Ukrajině. Také francouzský fracek Hollande, který v letech 2012–2017 zastával úřad státního prezidenta, prohlásil již v únoru 2015 ve svém velikášství: »Jsme ve válce a tato válka může být totální.« A skutečně je tomu dnes tak, že existuje nebezpečí další a právě 4. světové války. Když ale megalomanické Spojené státy a s nimi za jeden provaz táhnoucí pitomci z NATO a diktatury EU napadnou Rusko, tak se bude Rusko bránit a spustí jaderné inferno, které nejen zničí, ale přímo zlikviduje alespoň velkou část západní polokoule, ne-li ještě větší plochu. A pokud tato již podnícená, hrozící pohroma – která se nad světem vznáší jako Damoklův meč – vinou USA, NATO a diktatury EU skutečně vypukne, tedy vinou pomatenosti západních státních činitelů, v prvé řadě právě těch z USA, NATO a diktatury EU, tak se stane to, co říkal v listopadu 2014 bývalý státní tajemník Willy Wimmer: »Pak tomu bude tak, že z nás nic nezbyde.«

Když se zamyslíme nad všemi těmito věcmi, faktory a skutečnostmi, tak dospějeme k poznání, že pro národy USA a diktatury EU, jakož i pro NATO, existuje pouze jediné řešení, totiž to, aby se samy nabádaly k rozumu a konečně ukončily své válečné štvaní a nepřátelství proti Rusku. A všem lidem na Zemi, kteří chtějí mír, svobodu a spravedlnost, budiž řečeno, že existuje pouze jediné řešení, totiž to, aby se postavili proti svým do války štvoucím a válečně zběsilým vládním činitelům, vojákům a představitelům tajných služeb atd. a aby se zdráhali pro tyto omezené, pomatené, mocí posedlé, pitomé, bezskrupulní, nerozumné, nesoudné a neodpovědné idioty brát do ruky zbraň. Jediné řešení vedoucí k záchově a další existenci pozemského lidstva tkví tedy v tom, aby se národy přísně vyvarovaly toho, aby pro své ztřeštěně pomatené, mocichtivé, slabomyslné, šílené, do války štvoucí státní činitele, vojáky a tajné služby atd. uváděly v sázku nebo obětovaly svůj život a aby táhly do války, v níž již nebudou žádní vítězové, ale jen poražení s tím, že bude Země dočista zpustošena. Z toho důvodu platí pro všechny síly míru, svobody a spravedlnosti jen jediná devíza: Říci NE, nepodvolovat se šílené vůli státních činitelů, kteří jsou posedlí nenávistí proti jiným státům, a nebýt jim po vůli ohledně válečného tažení. Všichni lidé všech pozemských národů se musejí oprostit od nadvlády svých válečně štváčských státních činitelů a musejí se odvrátit od imperiálních struktur války.

Rozum a zdravý úsudek si žádají, aby se beze zbytku celý Západ – jakož na prvém místě po válce a světovládě bažící USA, a dále i NATO a diktatura EU – konečně zbavil svého odvěkého zbabělého děsu a strachu z Ruska a aby přestal Rusko nenávidět. A co se týče USA, tak tato země se musí konečně vzdát svých pomatených ambicí, že anektuje, resp. násilně si přivlastní Rusko, a musí s ním naopak pokojným, svobodným a spravedlivým způsobem spolupracovat.

Podle výpovědí a vysvětlení Plejaren sledují USA již výrazně déle než sto let cíl, jenž spočívá ve válečné a nucené anexi Ruska, aby z něj mohly učinit svůj vazalský stát, přičemž během celé této doby činily USA také všechno pro to, a činí tak i nadále, aby zabránily možnému spojenectví Evropy, resp. evropských států, s Ruskem nebo tomu, aby se s ním evropské státy mohly v současnosti nebo budoucnosti aliančně spojit.

Toto blokační kritérium by však nemělo a nesmí být i nadále splňováno, a tudíž se v soudných, nestranných a poctivých lidech v Evropě – kteří se ještě nenechali beznadějně obalamutit diktaturou EU – ještě může probudit rozum a zdravý úsudek k tomu, aby se odporné zákeřnosti USA proti Rusku nemohly prosadit a byly zhaceny.

Proto musí pro všechny počestné lidi v Evropě platit zásada, aby se snaživě a v mezinárodním rámci stavěli na odpor špinavým, lživým a pomlouvačným machinacím a štváčství USA vůči Rusku, a to i navzdory nechutným intrikářským hrám a mařivým snahám diktatury EU, která v podobném schématu jako Amerika zatracuje Rusko jako nepřítele. V zásadě by se nesměly na Rusko uvalovat žádné sankce; již existující sankce musejí být zrušeny a musí být zahájeny snahy o porozumění a spolupráci ve prospěch všech evropských států a celého světa, a tyto snahy mají být nadále v míru, svobodě a spravedlnosti pěstovány. Rusko – na rozdíl od USA a diktatury EU – neštve do války a nepěstuje žádnou zášť proti Západu, zejména nikoliv proti USA a diktatuře EU, neboť se od všech špinavých politických útoků, lží a pomluv distancuje, což dokáže rozeznat dokonce i rozumově a úsudkově slabý člověk, avšak nedokážou to pitomé a mocí posedlé živly z diktatury EU, z vlády USA a z jejího vojska a tajných služeb atd. Totéž platí i pro vládní činitele v ukrajinském Kyjevě, kteří se s pomocí fašistů dostali k moci pučem a kteří projevují silné protidemokratické tendence a vehementně podporují nenávist proti Rusku, stejně jako tak činí USA a diktatura EU.

V zásadě musejí USA, diktatura EU a její jednotlivé státy tvořit mírovou politiku vůči Rusku, stejně jako všeobecnou mírovou zahraniční politiku vůči všem státům světa, a to bez toho, aby se snažily jakkoliv anektovat cizí státy. K tomu také náleží, aby byly všechny zahraniční akce americké armády a amerických tajných služeb neprodleně ukončeny, přičemž obdobně musejí jednat i různé státy diktatury EU, které vysílají vojenské síly do cizích zemí a nechávají je zasahovat do jejich rozmíšek. Musejí být také neprodleně obecně zakázány a zavrhovány všechny zbraňové exporty do jiných států, přičemž všechny jaderné zbraně musejí být zničeny, vypuzeny ze Země a odmítány, stejně jako veškeré drony a jiné zákeřné vražedné prostředky, s nimiž se provádějí popravy a devastuje se. Musí být také neprodleně ukončena politika hrozeb a vydírání, stejně jako jakékoliv úkladné vraždění při akcích tajných služeb atd., jakož i všechny ekonomické sankce a postupy, které jsou v rozporu s mezinárodním právem atd. Místo toho se musejí všichni vůdčí státní činitelé světa, všichni vojáci a tajné služby atd. zasazovat o spravedlivý mír, pravou svobodu a spravedlnost, přičemž musejí být také mezinárodně trestány všechny zločiny států, armád a tajných služeb a bráněna, prosazována a dodržována veškerá mezinárodní práva, za což musí nést v zásadě odpovědnost OSN, která funguje jako kolektivní bezpečnostní systém. Žel je tomu ale tak, že jsou politické, vojenské a ekonomické moci a moci tajných služeb lapeny ve spárech finančního kapitálu a že se všechny kromě toho, že se chovají mocichtivě, také finančně a majetkově obohacují. Tímto způsobem se postupuje i v tom ohledu, že se dané moci nezříkávají vyjednávání v rámci Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP), které ve skutečnosti slouží pouze tomu účelu, aby byl stále více posilován mocenský blok Západu, resp. USA a diktatury EU. A to probíhá na základě faktu, že tak celý Západ i nadále soupeří s Ruskem a Čínou a může proti nim vše nově formovat. Kromě toho slouží tyto křiklavě mocichtivé machinace USA a diktatury EU k tomu, aby byla pomocí diktátů údajné »nové svobody«, resp. pomocí faktických forem diktatury zamezena suverenita a výstavba každého demokraticky vznikajícího sebeurčení národů a aby tyto národy začaly být beznadějně závislé na USA a diktatuře EU. S tím je spojen také fakt, že se v Evropě vyřazují z platnosti všechny normy diktatury EU, nebo alespoň mnohé, čímž je velkému kapitálu dovoleno a umožněno, aby byla v jiných zemích zničena odvětví národního hospodářství a aby se dané státy samy zadlužily až po státní konkurz a kolaps, načež začnou být plně finančně závislé na diktatuře EU a stanou se jejími otrockými a vazalskými státy. Celá tato polízanice vede stále více a prakticky nezadržitelně ke zhoubně se zvrhávajícímu, nesociálnímu vývoji a k tomu, že všude v každém státě diktatury EU – jakož i v USA – hromadí bohatství jen několik málo lidí a že jim patří procentuálně největší díl veškerého peněžního vlastnictví státu. Z toho důvodu jsou nebo stále začínají být tito nemnozí mnohem bohatší po stránce finančního jmění, než jsou samotné státy, což vede k tomu, že se finanční a majetkoví magnáti jako nová mocenská elita stále více pozvedají nad politiku, vládní činitele, vojska a tajné služby atd., které vyřazují z funkce, přičemž mohou ovládat národy a státy.

SSSC, neděle, 18. února 2018, 00.58 hod., Billy

Německý originál FIGU Zeitzeichen 92