Důležité úvodní vysvětlení

Pokud jsem při svých výkladech ve vztahu k lidem, kteří bludně věří v Boha, ostře útočný a pokud hovořím o hloupých, pitomých a arciomezených pozemšťanech atd., pak je tomu v každém jednotlivém případě nutno rozumět naprosto jasně a zřetelně v tomto smyslu: Nenapadám člověka v jeho povaze, v jeho cti a důstojnosti, v jeho osobě a lidství, a ani nikterak v jeho svobodě, svobodné vůli zastávat libovolnou víru, a ani v jeho osobnosti a člověčenství. Napadám jen a pouze vlastnosti, které jsou na základě logického poznání chybné, nehodnotné a škodlivé vědomí, a napadám také myšlenkové, pocitové, věrské, skutkové a behaviorální[1] faktory, které poznamenávají rozum a zdravý úsudek a které jsou patologicky, naprosto protismyslné, iracionální a rozporné – nic více a nic méně.

Vše, co uvádím k tématům »lidé bludně věřící v Boha«, »bludně věřící« a »věřící« atd. nebo co zmiňuji ve vztahu k jiným momentům, faktorům, věcem a záležitostem atd., nemá, nemůže a nesmí být nikdy chápáno chybně a vztahováno na člověka jako takového, ani přímo na nějakou osobu či osobnost jako takovou atd. To v zásadě opodstatňuji následovně: Takovýto útok na člověka, na jeho osobu a osobnost naprosto NENÍ mým záměrem a ani to není můj styl. Pokud tedy pojmenovávám určité faktory – ať už řeč formuluji jakýmkoliv způsobem –, pak v každém případě, a tedy skutečně V KAŽDÉM JEDNOTLIVÉM PŘÍPADĚ, tematizuji a míním jen a pouze určité aspekty, základní prvky, resp. hlediska určitých skutečně základních a nemilých faktorů, a jen na ty útočím.

Pokud hovořím o bludné víře v Boha a napadám ji jako idiotskou, slabomyslnou, nerozvážnou a podobně, pak se lidem může jevit (anebo to chtějí pochopit chybně), že napadám člověka v jeho lidství, v jeho osobě či osobnosti, avšak tento náhled není správný – buď se jedná o nepochopení, neporozumění z důvodu chybějící inteligentnosti, anebo veskrze o zlé a neospravedlněné osočování atd.

Nakonec musím podotknout, že nenapadám v lidství, ve cti, důstojnosti, osobě či osobnosti žádného starého, pravého proroka, učitele ani zvěstovatele, jako např. Jmmanuela, Buddhu, Abraháma, Konfucia či Mohameda atd., jakož ani žádného zakladatele náboženství a sekt. Pokud ve vztahu k náboženským a sektářským zakladatelům útočně pozvedám svůj hlas, pak jím nemířím proti jejich lidství, osobě ani osobnosti, ale výhradně jen proti jejich falešnému jednání, konání, chybnému vyučování či šíření víry.

Skuteční proroci, učitelé a zvěstovatelé, jako Jmmanuel (lživě nazýván Ježíšem), Buddha, Abrahám a Mohamed – jejichž pravé nauky byly žel zlovolně a pomlouvačně zfalšovány a přetvořeny v kultická náboženství –, jsou pro mě nedotknutelní a nenapadnutelní, a ani jsem je nenapadal, neboť jim náleží všechna čest a důstojnost. Jejich pravé nauky byly žel zneužity, zfalšovány a zkomoleny natolik, že jsou od nepaměti zneužívány za účelem nepokojů, zášti, pomsty, odplaty, mučení, vraždění, válčení a teroru atd. Reálně vzato se jejich skutečné, pravé a správné nauky, které přinášeli a vyučovali, zaměřovaly na čest, důstojnost a nedotknutelnost všech Tvořivých zákonitostí, jež nelze uvést do souladu s imaginárním Bohem Stvořitelem.