Vzorky kovů

strict warning: Only variables should be passed by reference in /home/www/figu.org/www/cz.figu.org/modules/book/book.module on line 559.

(Výňatek z článku Michaela Hesemanna, vydaného v časopise Magazín 2000 v Düsseldorfu, s názvem »Neuvěřitelný příběh ›Billyho‹ Eduarda Alberta Meiera«)

... Poté přišel Dilettoso do kontaktu s (mezitím zesnulým) Dr. Marcelem Vogelem, významným expertem, vedoucím laboratoří počítačového giganta IBM, vlastníkem 32 patentů, vynálezcem floppy disku a tekutých krystalů pro počítačové displeje a odborníkem na krystalické struktury. Vogel disponoval 250 000 dolarů drahým systémem elektronových mikroskopů, jedním z nejúplnějších mikroskopových zařízení na světě. Když Dilettoso řekl Vogelovi po telefonu, o co mu jde, byl chemik sice skeptický, ale zvědavý. Na UFO nevěřil. »Pokud nemám v ruce něco, co bych mohl dát pod mikroskop, nemám k tomu žádný důvod«, říkával stále Vogel. »Zprávy o pozorování a fotografie nejsou žádný důkaz.« Avšak potom k němu dorazil balíček se vzorky kovů. Vogel si vzal fragmenty ihned do své kanceláře. Jeden z kovových vzorků byl silně zoxidovaný, a tak se chemik pokusil seškrábnout oxidovanou vrstvu ocelovou škrabkou, když vtom se přihodilo cosi zvláštního. »Sotva jsem se vzorku dotknul ocelovou škrabkou, objevily se červené pruhy a oxidovaná vrstva zmizela. Pouze jsem se vzorku dotknul, a již deoxidoval a stal se ryzím kovem. Něco takového jsem ještě nikdy neviděl.« Přitom se ukázalo, že vzorky jsou slitiny stříbra, jež nejsou nijak zvlášť neobvyklé. Jiný, trojhranný kousek se oproti tomu ukázal být vysoce komplikovanou slitinou z vysoce ryzího stříbra a vysoce ryzího hliníku, krom toho také z draslíku, vápníku, chromu, mědi, argonu, bromu, chloru, železa, síry a silikonu.

Mikroskopicky malá plocha vykazovala pozoruhodnou směsici bezmála všech prvků periodické tabulky, každý z těchto prvků byl nejvyšší čistoty. »Každý čistý prvek byl spojen se všemi dalšími,« zjistil udivený chemik, »přesto si uchoval jakýmsi způsobem svou individuální strukturu.« V jedné malé rýze uprostřed mustru objevil při 500násobném zvětšení dvě paralelní mikrorýhy, které spolu byly navzájem spojené kanálky. Jednalo se o precizní vlasu podobné linie, které byly do kovu nějakým způsobem vpraveny pomocí přístroje. Avšak ještě větším překvapením bylo pro Vogela zjištění, že hlavním prvkem v této úzké zóně byl extrémně vzácný kov, thulium. »Thulium existuje jen v nepatrných množstvích,« věděl Vogel. »Je šíleně drahé, mnohem dražší než platina, a těžko se získává. Člověk musí mít velmi pokročilé znalosti metalurgie, aby dokázal vyrobit byť jen jedinou sloučeninu s tímto materiálem.« Potom přenastavil svůj elektronový mikroskop na 1600násobné zvětšení a užasl. »Ve vzorku se objevil svět sám pro sebe. Byly zde struktury ve strukturách – velmi, velmi neobvyklé.« Vogel se propracovával stále hlouběji a hlouběji, nastavil nakonec 2500násobné zvětšení a shledal »dvouvláknité struktury... Je velmi neobvyklé, aby měl kov takovéto dvouvláknité oblasti. Vezme-li člověk jednu oblast tohoto vzorku a položí ji pod polarizované světlo, tak zjistí, že je to sice kov, ale ve stejném čase i ... krystal!« Byly to šestistranné krystalické struktury, jež byly spirálovitě uspořádané. Fotomikrografický snímek, který Vogel učinil, byl neobyčejně jasný, což poukazovalo na excelentní vodivost struktur. Jasnost těchto struktur a čistota prvků představovaly pro Vogela jasný důkaz, že tento materiál nevznikl známým procesem zpracování kovů. Musela se zde uskutečnit neelektrická, studená fúze kovů – a to je postup, který je na Zemi ještě neznámý. »S žádnou nám známou technologií bychom toho na naší planetě nemohli dosáhnout,« vysvětlil Vogel spisovateli Garymu Kinderovi, »proto si myslím, že je důležité, abychom si ve vědeckém světě společně sedli a tyto záležitosti seriózně studovali, místo abychom je připisovali lidské představivosti.«

překlad: Jan Bayer, korektury: Ondřej Štěpánovský

Fotografie vzorků kovu