Nedůstojné nepřátelské chování

Výňatek z 601. kontaktu z 10. listopadu 2014

Billy  … Co si vlastně myslíš o tom, že západ opět považuje Rusko – jako již odjakživa a obzvláště zase dnes – za protivníka. O tom jsem se informoval a něco si přečetl v jednom velmi poučném novinovém článku a také jsem jiným způsobem sesbíral důležité informace, které jsou nejspíš takzvaným běžným občanům neznámé. Osvojil jsem si tedy nějaké vědomosti ohledně historie Ruska a toho, že se západní státy a jejich mocipáni Ruska odjakživa obávali a pomlouvali ho. Také »studená válka« byla vytvořena tím způsobem, že se po celém světě z nekomunistických států křičelo: »Odvraťte se od Ruska«. I dnes je to opět tak, že vyhlášeným protivníkům Ruska bylo přiznáno mnoho prostoru k buřičství, a to v důsledku diktatury Evropské unie, stejně jako skrze USA a nenávistivé protiruské křiklouny na Ukrajině, v Gruzii a v Pobaltí, kteří obviňují ruský národ z touhy po válce. Zcela zřejmě je v důsledku obav a zbabělosti, jakož i skrze propastně falešnou rétoriku vládnoucích evropské diktatury – přičemž mimořádnou roli hrají mocipáni v Německu – idiotským, slabomyslným a zločineckým, jakož i nezodpovědným způsobem usilováno o to, aby se »studená válka« stala nesmyslně znovu skutečností.

Ptaah

54. To co říkáš, se dnes skutečně děje.

55. Avšak celé to má kořeny mnohem hlouběji, než je všeobecně viditelné pro neobeznámené běžné lidi, neboť, jak říkáš, položili tomu odpůrci Ruska základ již dávno, přičemž se obzvláště na západě nepřátelství dalece šířilo až do dnešní doby 21. století.

56. I »studená válka« tedy byla vyhraněnou zvrhlostí protikladu Ruska a západních jakož i jiných států, které se spolčily se západem. V posledním století bylo v nepřátelství z ideologických důvodů pokračováno a bylo znovu vybudováno, přičemž v západním táboře byl jako hlavní příčina do popředí postaven kapitalismus a v Rusku a jemu náležejících nebo k němu se připojivších státech to byl komunismus.

57. To byl ale pouze nezodpovědný klam, a jako takový se poté též prokázal, totiž když následoval rozpad východního bloku, při kterém se někdejší malé sovětské republiky velice rychle oddělily od Ruska a obrátily se směrem k západu – právě k Evropě a USA.

58. To ale mělo neodvratně za následek, že se někdejší státy východního bloku, které se obrátily k západu, cítily čím dál tím více utlačovány Ruskem a musely se částečně za použití síly bránit proti vměšování Ruska do jejich teritorií, což vedlo k různým válečným konfliktům s Rusy v někdejších sovětských státech.

Billy  »Studená válka«, jak jsem se obeznámil, nebyla nic jiného, než důsledek odedávného nepřátelství mezi západními státy a Ruskem, přičemž si myslím, že tomuto nedobrému vztahu mezi oběma frontami neustále udávali směr zarytí odpůrci a mocichtivci, v podstatě právě z Evropy a USA. To také samozřejmě mezi Ruskem a západními státy nevyhnutelně vytvořilo nedůvěru, přičemž si myslím, že se do toho též jak na východě, tak na západě špinavě zamíchala různá náboženství a způsobovala nepokoje. Musíme ovšem také přihlédnout ke skutečnosti, že mezi západními a ruskými náboženstvími a lidovými kulturami panovaly velmi rozdílné a hluboce zakořeněné kulturní rozdíly – což platí ještě stále i dnes –, a v důsledku těchto souvislostí patřilo také odjakživa na denní pořádek rozdmýchávání nepřátelství kvůli neporozumění a národnostní nenávisti atd. Když uvážíme, že samostatný člověk, jako například náboženský nebo politický mocipán, může svými bludnými proslovy a klamnými názory podnítit a přivést na svou stranu celé masy lidí, jak je tomu přece i dnes v případě IS resp. Islámského státu v Sýrii a v Iráku, pak to není nijak neobyčejné. A to, co říkáš ohledně toho – že se státy osvobozené od Sovětského svazu přiklonily a dále se přiklánějí k západu, a sice k USA, jakož především i k diktatuře Evropské unie, namísto aby si zachovaly resp. zachovávaly svou dosaženou svobodu a nezávislost – to byl a je nový důvod nedůvěřivosti a nepřátelství vůči Rusku, které se přirozeně cítí ukřivděno a odříznuto od celého západního světa, jakož tomu bylo již dříve v důsledku tatarské nadvlády, která dle mých znalostí – pokud si dobře vzpomínám –, začala v 11. století a skončila teprve v 15. století, když byla vytvořena mocnost nebo říše moskevská. A protože se tato mocnost po svém založení velice rychle územně rozšiřovala, byl to pro západní státy opět nový důvod k tvorbě obav a nového nepřátelského obrazu o Rusku a jeho obyvatelstvu, které bylo obzvláště v 16. století pomlouváno coby barbarské a násilné. A protože se východní křesťanské náboženství dostalo do křížku se západním křesťanským náboženstvím a zajedno nebyli ani ruští a západní politici, bylo Rusko stylizováno do tyranského nepřítele jak ohledně křesťanství a západní politiky, tak ohledně západního vojenství. Že pak bylo Rusko nařčeno z imperialismu, byl důsledek toho, že kolem sebe nashromáždilo stejně smýšlející lidi v různých státech na Balkáně, jakož i v Asii, což se západním mocnostem s ohledem na jejich zájmy přirozeně příčilo. Kromě toho se západní mocnosti vměšovaly do vnitřních záležitostí Ruska, přičemž byla rozporována vnitrostátní ústava. Také rozpínavost Ruska byla odsuzována, zatímco rozpínavost západu nebyla nikdy zmíněna, obzvláště právě ta, kterou si odjakživa dopřávaly USA, které se uhnízdily v mnoha státech po celém světě a udělaly je na sobě závislými, což se děje ještě i dnes. Rusko ovšem odedávna bylo zemí, která byla uspořádána autokraticky, moc tudíž byla soustředěna v rukou panovníka. Tak tomu bylo také ještě koncem 19. století, když se stále více států v Evropě pokoušelo povolit účast a podíl na politickém dění jednotlivým občanům, zatímco Rusko si starý autokratický systém pevně drželo dále, což se samozřejmě špatně snášelo s růstem vědomí, společnosti a ekonomiky, který Rusko zachvátil. V roce 1917 to pak vedlo k revoluci, což mělo neodvratně za následek, že se vydalo jinou politickou cestou, než v jakou západní svět doufal. Tím se Rusko a východní státy odcizily ještě více než předtím, a to se pak ještě zhoršilo, když skončila druhá světová válka a následovalo obsazení východního Německa, po kterém potom nakonec následovala »studená válka«. Dále jsem se obeznámil s tím, co už jsem ostatně také věděl, totiž že se rozpadem velmoci SSSR a koncem ideologického rozporu nakrátko změnil vztah mezi západními státy. Sovětský svaz ztratil svým koncem pro západ charakter obav, protože bylo Rusko od devadesátých let dvacátého století v každém ohledu velmi oslabeno a tudíž již nebylo považováno za silného nepřítele. Proto na západě vznikla zvláštní forma sympatie s novým Ruskem, přičemž však trvala pouze tak dlouho, než se dostal k moci Vladimír Putin, o němž se říkalo, že pro svou zemi bude opět nárokovat status velmoci – což tak být může, nebo nemusí. Již s jeho prvním příchodem do úřadu bylo Rusko obzvláště prostřednictvím USA a diktaturou EU opět prohlášeno za nepřátelský obraz a bylo na něj nahlíženo jako na potencionálního nepřítele. To považuji za nedbalou a kriminální machinaci, neboť z toho může opět vzniknout totální izolace Ruska, avšak i nová »studená válka«, přičemž ale nemohou být vyloučeny ani skutečné nové válečné konflikty. Putinovu politiku ohledně Krymu a Ukrajiny je sice třeba rozumně kritizovat, protože celé toto jednání není oprávněné, avšak to neznamená, že musí USA a diktatura EU na Rusko uvalit idiotské sankce, které poškozují ruský lid a hospodářství a na druhé straně také vyvolávají protisankce, které zase mohou velice nepříznivě postihnout obyvatelstvo Evropy a USA a stejně tak jejich hospodářství. Pokud se na to podíváme správně, mocipáni diktátorské EU této záležitosti, stejně jako dalším souvislostem zahraničních politických zájmů ohledně Ruska, nedbale nevěnují pozornost a ohrožují tím již tak opět křehký světový mír. Diktatura EU a USA – jakož i všechny ostatní státy –, prosazují stůj co stůj pouze své vlastní zájmy, přičemž jsou za zcela oprávněné a správné považovány zcela špatné prostředky násilí, nelogiky a nátlaku. Všechna ta vznešená a krásná slova v tomto ohledu chybujících a nezodpovědných mocipánů nejsou ničím jiným než lhaním a podvodem, neboť jim všem opravdu jde pouze o udržení moci, a sice bez toho, aby jim lid mohl udávat směr. Skutečností tohoto celého lhaní a podvádění, kterým je lid držen v nesvéprávnosti a malosti, však je, že stejně jako celý svět, jsou i všechny západní státy a Rusko na jedné lodi, tudíž musí všichni používat jedno stejné kormidlo a řídit loď shodným směrem. Vyzýváme tedy všechny politiky a jiné mocipány, všechny armády jakož i vědce, náboženství a všechny národy k podpoře opravdového míru, což však předpokládá, že skončí všechny, a sice v každém ohledu bez výjimky všechny existující konflikty a celková světová situace se normalizuje na mírovém základě. To je můj názor.