Tohle všechno jsem si té noci uvědomil jako malý sotva čtyřletý chlapec. Vše, co existuje v celém Univerzu, je manifestace moci a nekonečné ryzí lásky nesmírného Univerzálního vědomí, jež se jednoduše nazývá Tvoření. A spolu s ním, s Tvořením, je Tvoření všechno, co jím bylo stvořeno, všechny věci v celém Univerzu, všechno ve vzduchu i na zemi. Avšak opravdová láska, jakož i opravdová láska samotného Tvoření – to jsem si uvědomil – je forma nepochopitelného zářícího světla SOHAR, jež všechno protkává a dává pulzovat veškerému životu a vší existenci.  Tak je tedy opravdová láska světlo, jež opět vnímá lásku, září nekonečně dlouho a nemá žádného konce, neboť se neustále dál kumuluje. A tato láska rovněž existuje a je poznatelná ve veškeré materii a taktéž i v člověku, jemuž je uvnitř dána tvořivým duchem. Člověk ji v sobě jen musí uskutečnit, ve svém nitru i navenek, čímž opravdová láska bude zrcadlit opravdovou lásku a vytvoří harmonii. Tato ryzí láska je skutečnost, nikoliv však to, co si člověk vymýšlí za iluze a neskutečné sny – ty člověk nikdy nedokáže uskutečnit, protože jen zahalují jeho zrak jako dým a nedovolují mu poznat, co je pravá láska ve skutečnosti, ani co je ve skutečnosti on samotný v univerzální hybné síle Tvoření. Schránka člověka, jeho tělo, je totiž nestálá a pomíjivá; avšak ryzí láska tvořivé povahy, jež je zakotvena ve skutečné niterní podstatě člověka, v duchu, je čisté světlo BYTÍ a nepomíjí.

Toto velké poznání prudce změnilo můj život už ve věku čtyř let, neboť poté, co jsem si pomocí impulzů z úložních bank osvojil tento vhled a rozumění a co jsem se také dozvěděl, kdo skutečně jsem, co se mám ve svém životě učit a dělat a jaký je můj životní úkol, pozoroval jsem lidi, zvířata, přírodu i všechny existující věci zcela novým způsobem a najednou jsem v sobě pociťoval veliký údiv nad tím, co jsem právě objevil. Znenadání jsem se sám viděl ve všem – v každém člověku, v každé květině či jiné rostlině, v každém stromě a keři, v každém zvířeti, ve sněhu, ve vodě, v zemi, v blesku a hromu, v mracích, ve větru a ve slunečním svitu, neboť všechno bylo a je spojené v pravé tvořivé lásce tvoře jednotu, která nemůže být nikdy porušena. Dokonce i život a smrt se prostupují v této jednotě a jsou spolu neoddělitelně spjaty. A právě v této těsné sounáležitosti – to mi bylo okamžitě jasné – je spolu všechno nekonečně rozličnými způsoby smísené a spojené, v důsledku čehož byly stvořeny, existují a nadále budou vytvářeny myriády manifestací života a existencí.