Slovo o jazyku

Každého člověka, který studuje kontakty Billyho Meiera s Plejaren a zároveň se snaží o porozumění a realizaci Učení ducha, resp. Učení života, minimálně překvapila zpráva o (ne)skloňování plejarische výrazů v češtině; tedy jmen, pojmů a označení, které pochází z řeči Plejaren.

Výňatky na toto téma najde zájemce v následujících kontaktních rozhovorech: č. 475, 500 a 502.

Čím více se zájemci snaží proniknout do hlubších souvislostí Učení ducha a celé jeho filozofie, tím více se ukazuje, že je zcela nevyhnutelné naučit se německý jazyk. Tuto skutečnost si každý zájemce může dokázat vlastní zkušeností, a to za předpokladu, že uplatní ryzí bezpředsudkovost. A právě ta je ten nejzákladnější stavební kámen pro správné porozumění jiné civilizaci, jinému národu či rase. V našem případě umocněné ještě o fakt, že se jedná o Plejaren, kteří jsou v porovnání s námi pozemšťany dál v poznání ohledně techniky, vývoje ducha a vědomí, vědomostí v nejširším slova smyslu a ve znalostech historie Země (neboť předchůdci Plejaren byli naši dávní předci, byť jsme se vyvíjeli odděleně). Ani nemluvě o možnostech srovnání s jazyky v celém Vesmíru – tedy té části, která je Plejaren známa. (Jen na planetě Erra bylo dle údajů Billyho k červenci 2002 celkem 16 403 různých jazyků při celkové populaci nepřekračující 529 miliónů obyvatel, přičemž Errin nazývaný také Sarat je základní jazyk, který se obyvatelé učí povinně.)

Z vlastní zkušenosti jsem se postupně naučil nepřikládat příliš velký význam tomu, jakým jazykem člověk hovoří, neboť jazyk jako takový není jeho majetek či osobní záležitost, nýbrž jeden jazyk je jeden z dorozumívacích prostředků mezi lidmi. Vyjádřeno ještě přesněji, jedná se o směs tónů, zvuků a kmitů na určitých frekvencích na straně jedné a psanou formu s pravidly na straně druhé. Každý jazyk je ovšem pro člověka důležitý prostředek a nástroj k vyjádření a rozvíjení myšlenek, citů a jednání. Zároveň je také odrazem kolektivu a společnosti.

Pro rozvoj a vývoj jakéhokoliv člověka je zcela nabíledni, že osvojení si jen jednoho (mateřského) jazyka by po dobu života bylo rovno určité stagnaci ve vývoji a určité omezenosti rozhledu a šíře vědomí dotyčné osoby. Různorodost a jazyková barevnost či pestrost jsou ovšem nezbytné předpoklady vývoje, neboť při existenci bezpočtu jazyků na Zemi (a ve Vesmíru) přichází ke slovu nejrůznější formy mentality, zvyky, rysy, úrovně vědomí, poznání atd., atp.