Výňatek z knihy Miguela Ángela Ruize »Čtyři dohody« ...

Znovu jsem pohlédl vzhůru ke hvězdám a poznal, že hvězdy jsou vzdálená slunce v dalekém Vesmíru, že září ze sebe samých svou vlastní silou, že však byla vytvořena ze světla lásky Tvoření jako všechno v celém Univerzu. A znovu se z mých úst vydrala slova, jejichž původ jsem nedokázal vysvětlit, jejichž smysl jsem však, stejně jako v případě těch prvních slov, dokázal pochopit: ›Vše je stvořeno ze světla lásky.‹ A poté následovala další slova: ›Mezihvězdný prostor je prázdný, avšak přesto není prázdný, a vše, co existuje v celém Univerzu, je živoucí bytostí – všechno jest Tvořením a Tvoření samotné.‹ Ta slova vycházející z mých vlastních úst pronikala hluboko do mne a já v nich poznal, že skutečný pramen života je světlo pravé tvořivé lásky, jež ve své živoucnosti stvořila všechen život a jež v sobě ukrývá všechny zákony a přikázání tvořivého pořádku a všechny informace o životě a smrti.

Poznal jsem, že světlo, které vyzařují hvězdy, je světlo viditelné, zatímco světlo pravé lásky zůstává neviditelné, tvořivé a trvající po všechny Velevěky. Přesto to však byly zářící hvězdy, jež ve mně vzbudily neobyčejnou touhu po širých dálavách a vzdálených světech. Poté z mých úst náhle znovu vyšla slova, která říkala: ›Již od­pradávna žiješ mezi hvězdami,‹ a najednou jsem věděl, kdo jsem byl, jaký jsem a jaký je můj úkol na této Zemi. Vzápětí odkudsi přišly impulzy, které jsem později poznal jako impulzy z úložních bank, a vniklo do mě mnoho vzpomínek, jež mně ukazovaly cestu, jakou jsem měl ve svém životě jít. A tak jsem nenadále také věděl, co znamená prostor a čas ve vztahu k evoluci člověka a všech věcí a co je vlastní smysl života, v němž musí člověk vytvářet opravdovou lásku, mír, svobodu, vědění, harmonii a moudrost. Probudilo se ve mně po­znání, že by v Univerzu nemohl existo­vat žádný život, ani žádné další věci, kdyby pravé BYTÍ, Tvoření, všechno neřídilo svou láskou a svými zákony a přikázáními. V důsledku toho – jak jsem tehdy jako malý chlapec poznal – se život stává silou Tvoření, silou nej­vyšší moci, jež stvořila a zachovává Univerzum a vše, co se v něm nachází.