důležitým způsobem přispěli ke zlepšení světa. Ruiz, který mluví španělsky a anglicky a který své rodinné sídlo již dávno přesunul do Las Vegas, provozuje internetový obchod a přijímá z celého světa nespočetná pozvání na semináře a přednášky. Krom toho pořádá pro své žáky, povětšinou Američany, »cesty síly« do »posvátných míst« této Země, především do »spirituálního centra Toltéků«, Teotihuacánu. Po utrpěném srdečním infarktu přenesl svou lektorskou činnost ze zdravotních důvodů na svého syna, Dona Josého Luize Ruize. Miguel Ruiz i nadále inkasuje světská uznání a ceny a věnuje se budování a zachování svého vzkvétajícího živobytí. Je nasnadě, že díky jeho úspěchu byly na trh vrženy další knihy, z nichž ta poslední z roku 2010 nese název »Pátá dohoda« s podtitulem »Toltécká kniha moudrosti – Praktický průvodce k mistrovství«. Je jasné, že tak výnosný obchod potřebuje zdatné nástupce, a tak Ruiz do svého obchodu zapojil i oba své syny, Miguela juniora a Dona Josého Luize, spoluautora »Páté dohody«.

Nuže, napsal-li mexický autor knihy, které jsou v mnoha ohledech pravdivé a které u lidí proto nacházejí velký ohlas, v čem je problém? Ten se odkrývá již v samém úvodu k jeho bestselleru »Čtyři dohody«, neboť již zde očividně opisoval od »Billyho« Eduarda Alberta Meiera z textu »Jak to všechno začalo ...«. Právě tak zřejmě z různých zdrojů opsal i mnoho dalšího, co ve svých knihách vydává za své vlastní myšlenky. Ruiz nepochybně použil »Billyho« text, zkrátil jej, zjednodušil a zfalšoval »Billyho« autorský záměr a koncept, načež jej vydával za svůj vlastní, jak lze usoudit z následujícího srovnání:

Originální text z »Plejadisch-plejarische kontaktních zpráv«, 1. blok, strany  1–3

»3. února 1941, když mně byly zrovna čtyři roky, jsem žil v Niederflachsu, č. p. 1253. Bylo to trochu stranou od městečka Bülach (Zürich), jež obklopovaly hory Eschenmoserberg a Bruderberg, jakož i hluboké lesy, rozlehlé louky a pole. Už tehdy jsem cítil nutkání hodně se učit, být vědoucí a moudrý a také skromný, dobrotivý a hodný života. Matka a otec mě svou výchovou vedli tímto směrem, avšak velmi důležitou roli hrál také farář Rudolf Zimmerman, který byl reformovaným farářem obce Bülach. U něj jsem totiž ve velmi výrazné míře spatřoval vědění, moudrost a ctnost skromnosti a v neposlední řadě také laskavost a uctivost k lidem a k životu. Tyto předpoklady pro mě byly trvalým podnětem, abych o všech těchto hodnotách přemýšlel a rozvíjel se tímto směrem, což pro mě však také znamenalo, že jsem se navzdory svému mladému věku hodně učil a skutečně jsem proti učení ani nic neměl. Avšak s některými věcmi, které jsem se učil a které mi ostatní vysvětlovali a přibližovali, jsem ne zcela souhlasil. A tak jsem se už velmi brzy naučil kontrolovaně vést své vlastní myšlenkové pochody, tvořit vlastní závěry a dělat vlastní rozhodnutí. V důsledku toho jsem se také naučil oddělovat zrno od plev a hledat pravdu tam, kde je v zásadě k nalezení, totiž ve svém vlastním nitru, ve svém vlastním nejniternějším nitru a ve vlastním rozumu, vlastní  chápavosti, vlastních  myšlenkách,  úvahách a citech. Z toho