Milý bližní,

ke tvé vlastní ochraně, k ochraně pravdy a aby se zabránilo zneužívání obsahu našich spisů, budiž ti radou a vysvětlením následující:

Používej učební materiál, který ti svěřilo FIGU, jakož i všechny další spisy v první řadě k tomu, aby ses učil sám. Nenech se nikdy svést k tomu – ať už ze samého nadšení a entuziazmu pro pravdu anebo z touhy po uplatnění atd. –, abys provozoval propagandu Učení nebo misionařil za účelem získání dalších lidí pro věc anebo chtěl tyto lidi přesvědčovat. Tím můžeš sobě i ostatním způsobit velkou škodu.

Studium duchovních záležitostí je neustále spojeno s procesem uvědomění. Každý člověk musí být sám v sobě připraven vypořádat se s pravdou a měl by také dostat šanci, aby si tuto připravenost sám vypracoval. Kdy, jak a jakým tempem se tak stane, spočívá vždy na jeho vlastním uvážení.

Nikdo nemůže naléhat či vyvíjet jakýkoliv nátlak na myšlení, city a svobodu bližních, kteří mají jít svou sebeurčující cestou, aniž by je někdo zraňoval – lhostejno, jedná-li se přitom o cizí lidi, známé, přátele, příbuzné, manželku, manžela nebo o vlastní dítě. Uctivý respekt k veškerému životu je základní zásada, kterou zprostředkovává Učení ducha; neboť pouze uctivý životní postoj v sobě ukrývá klíč k vědění, pravdě a k veškerému poznání.

Bližní má tedy být respektován, a nikoliv zavalen a zahrnován věděním či vlastními poznatky, kterým třeba ještě není s to porozumět nebo k tomu ještě není ochoten. To vše ale neznamená, že se má ze studia Učení ducha učinit tajemství či že se má v bližním vyvolávat dojem, že právě ještě není tak daleko, aby to či ono pochopil; takovéto chování by odpovídalo nejenom neoprávněnému povyšování vlastní osoby, nýbrž i nedostatku úcty a respektu vůči bližnímu.

Právě tak by měl mít člověk neustále před očima, že ani on není vševědoucí a že je jeho vlastní rozumění Učení ducha vždy více nebo méně omezené. Ať se tedy každý člověk staví kriticky vůči sobě samému a nežvaní zbytečně o věcech Učení, kterým celkově vzato ještě správně nerozumí. Každý člověk ať také pomyslí na to, že polopravdami a nepravdami uvádí sám sebe, jakož i bližní v blud, čímž se ztěžuje cesta k nalezení pravdy.

Přirozeně že se žádný člověk nemá zdráhat vyslovit své mínění, a když je nějaké vysvětlení nezbytné a namístě nebo když zájemci kladou otázky, potom jim samozřejmě lze v rozumném rámci a podle nejlepšího vědomí a svědomí poskytnout informaci; proto se má o Učení ducha mluvit stále všeobecně a jen na základě vlastního porozumění a nemá se hned od samého začátku hovořit o všech poznatcích, domněnkách atd.

Tím, že člověk zbytečně, neopatrně a nekontrolovaně vyžvaní záležitosti o Učení ducha či interní zájmy FIGU – ať už doma, u přátel, u známých anebo na pracovišti –, často ohrozí nejen své pracovní místo, nýbrž i vztahy k blízkým osobám. Zkušenost ukazuje, že všeobecné pochopení vůči Učení ducha je ještě velmi nízké. Toto nepochopení může pak dokonce vést k tomu, že dojde k rozpadu vztahů i mezi nejbližšími přáteli, protože mohou vyvstat rozdílnosti, hádky a rozepře. Situace se ještě zhorší, pokud se člověk za každou cenu pokouší vnutit svému protějšku vlastní názor.

Nejsme ani členové tajného spolku, ani žvanící misionáři, nýbrž lidé, kteří se v první řadě snaží otevřít sami sobě oči.

FIGU

^{překlad: Jan Bayer, korektury: Ondřej Štěpánovský}