Kalich pravdy

strict warning: Only variables should be passed by reference in /home/www/figu.org/www/cz.figu.org/modules/book/book.module on line 559.

Kalich pravdy

Popis: Kniha veškerého Učení proroků, Učení pravdy, Učení ducha, Učení života od Henocha, Elijáše, Izajáše, Jeremiáše, Jmmanuela, Muhammada a Billyho (BEAM).

Autor: »Billy« Eduard Albert Meier
Počet stran: 446
Formát stran: A4
Vazba: vázaná
Vydáno r.: 2008
Nakladatelství: Wassermannzeit-Verlag
Dostupná v jazycích: němčina, angličtina
Poznámka: Kniha je k dispozici též volně ke stažení jako PDF dokument, a sice pod tzv. volnou licencí (tj. do knihy se nesmí žádným způsobem zasahovat, avšak lze ji nekomerčně šířit, tzn. zdarma poskytovat ostatním):

 

Rozhovor se členkou základní skupiny FIGU Simone Rickauerovou a Billym, SSSC

(Uveřejněno v rámci FIGU-Audio č. 5, listopad 2008)

Simone: Billy, brzy vyjde tvoje nová kniha Kalich pravdy (Kelch der Wahrheit). Mnozí lidé již s napětím očekávají její vydání. O co přesně ve tvé knize, Kalich pravdy, jde?

Billy: Ohledně Kalichu pravdy se jedná o knihu, která obsahuje učení proroků, a sice z řady sedmi proroků od Henocha až do dnešní doby.

Simone: Jak jsi vlastně přišel na nápad napsat tuto knihu?

Billy: Tuto knihu jsem měl napsat teprve asi za 10 let. To znamená, že jsem měl tuto knihu vyvolat (z úložních bank tzv. Akasha kroniky – pozn. překl.) a až by byla napsaná, tak k tomu ještě dopsat jednu část. V knize je čtrnáct kapitol, které pocházejí prapůvodně od starých proroků, a čtrnáct nových kapitol, které jsem k tomu napsal sám. A jak bylo řečeno, měl jsem v plánu tu knihu napsat asi za deset let, ale mé zdraví mně učinilo čáru přes rozpočet ohledně mé srdeční chlopně, která je zkornatělá, a tak jsem nevěděl, jak se to ve skutečnosti vyvine a zda se té doby dožiju či nikoliv. Vlastně jsem předpokládal něco jiného, a proto jsem tuto knihu upřednostnil a napsal ji už teď.

Simone: V mimořádném bulletinu č. 41 píšeš: »Toto učení v prapůvodním znění, které již před miliony let vypracoval Nokodemion, je uloženo v úložních bankách a nese označení Kalich pravdy«. Můžeš nám krátce vysvětlit, kdo byl vlastně tento Nokodemion a jakou roli vůbec hraje pro tvou misi a misi FIGU?

Billy: Ano, co se týká Kalichu pravdy, tak ten skutečně původně sepsal Nokodemion. A Nokodemion byl vlastně první univerzální prorok, který se objevil. A z něho vznikly ještě následující osobnosti jako Henoch a různé další, které pak Kalich pravdy převzaly a vyučovaly tak, jak jej původně sepsal Nokodemion. Takže to, co stojí v prvních 14 kapitolách knihy, vychází původně z Nokodemiona.

Simone: Takže přesněji vzato Kalich pravdy není nová kniha, že?

Billy: Ne, není to nová kniha, nýbrž Kalich pravdy je starý již miliony a miliardy let. A celá tato kniha je zachycena v úložních bankách, odkud jsem ji musel vyvolat a sepsat. A také staří proroci – od Henocha až po dnešní dobu – ji převzali z úložních bank a vyučovali ji, avšak ještě nikdy nebyla písemně zaznamenána. A v případě, kdy měla být písemně zaznamenána, byla jednoduše zfalšována pisálky, kteří byli pověření to celé sepsat.

Simone: Aha. Takže ta kniha je teprve nyní znovu zpřístupněna pozemskému lidstvu, protože dnes máme možnost zabránit takovémuto zfalšování. Proč je právě tato kniha pro pozemštana obzvláště důležitá v porovnání se všemi ostatními, které jsi dosud napsal? Všechny tvoje ostatní knihy přece nejsou o nic méně důležité, není-liž pravda?

Billy: Ano, ale Kalich pravdy má právě zcela jinou funkci. Je to vlastně učení proroků a v tomto učení stojí psáno, jak se má člověk chovat, co mu má být dovoleno, aby činil ze sebe, co mu má být zapovězeno, aby činil ze sebe, když následuje přírodně tvořivé zákony.

Simone: Má Kalich pravdy něco společného se ságami opředeným grálem, tedy se svatým grálem?

Billy: Kalich pravdy nemá nic společného s grálem. Grál, to je úplně jiná záležitost. Grál není žádná nádoba či něco podobného, nýbrž to byl kopec v Anglii, kde se prováděly meditace, a hlavně se vztahuje na Kelty a na Merlina.

Simone: V zadní části knihy napsal každý ze členů základní skupiny krátký příspěvek. Byl to tvůj nápad nebo odkud přišla tato myšlenka? Co konkrétně se tam píše?

Billy: Ten nápad, aby členové spolku, resp. členové skupiny napsali v Kalichu pravdy tyto příspěvky, nepochází ode mě, nýbrž od Ptaah.

Simone: Až do dnešní doby FIGU všechny knihy opatřilo klasickým přísným copyrightem. To se ale u knihy Kalich pravdy poprvé změnilo, neboť byla vydaná pod tzv. volnou licencí. Nehrozí zde nebezpečí, že se tato kniha bude méně prodávat nebo že právě může docházet ke zfalšování?

Billy: U této knihy nejde o to, že by měla obsahovat práva na kopírování, a to z toho důvodu, aby se kniha velice rychle rozšířila po celém světě mezi lidi ve všech cca 200 státech, které zde na Zemi máme. Je totiž v plánu, že se kniha dá na internet a bude také obsahovat odstavec o tom, že se může dále používat, avšak aniž by za tím tkvěly jakékoliv komerční účely. A tak bude tedy možné ji kopírovat a rozšiřovat, aby ji lidé co nejdříve dostali do rukou, aby se z ní mohli učit a aby se rovněž učili řídit se přírodně-tvořivými zákony a přikázáními.

Simone: Poprvé však byla učiněna také mezinárodní výzva k finanční sbírce na překlad Kalichu pravdy – přirozeně nejprve do angličtiny. Jak to probíhá s tímto anglickým překladem a kdy bude přibližně dostupný? Existují již nějaké termíny?

Billy: Tu výzvu jsme udělali na základě doporučení od Ptaah a překlad jsme zadali odborníkům z jedné mezinárodní překladatelské agentury. A jak bych to měl říci … S tou prací, kterou je nutno vykonat, se musíme vypořádat společně s překladatelem, neboť kniha obsahuje různé pojmy, které překladatelovi nejsou známé nebo které vyjadřují všelijaké věci, jež dnes v normální německé řeči již nejsou obvyklé, a tudíž je nezbytné je vysvětlit. Tempo překladu se pohybuje přibližně od 40 stránek za měsíc nebo za dva měsíce a bude trvat minimálně 1 rok, než bude anglický překlad hotov.

Simone: Je ještě něco, co bys chtěl při této příležitosti doplnit nebo zmínit?

Billy: Pokud bych měl něco doplnit, bylo by to pouze přání, aby Kalich pravdy přinesl všechno to, co lidstvo potřebuje, aby konečně vytvořilo na tomto světě mír, lásku, harmonii – a všechny tyto hodnoty – a také svobodu.

Simone: A byla to tvá poslední kniha a budeš se od nynějška těšit ze svého zaslouženého důchodu?

Billy: Na to nemám žádný čas, abych šel do důchodu, neboť v současnosti pracuji ještě na jiné knize, a to je »Naučný spis ohledně Učení ducha«, ve které vysvětluji, co znamenají různé pojmy v Učení ducha. A jakmile to dodělám, uložil jsem si již další práci, a ta se týká knihy OM, v níž chci vyložit jednotlivé věty, aby bylo jasné, co skutečně znamenají. Neboť tyto věty jsou psány ve starém německém pravopisu se starými symbolickými významy, kterým lidé dnes již nerozumějí a mohou vyvolávat nedorozumění. A proto se budu snažit tuto knihu koncipovat tak, aby každá věta, která je vlastně v dnešní době nesrozumitelná, byla vysvětlena.

Simone: Slyšíme tedy, že před Billym leží opět velká spousta práce. A tímto trefným závěrem bych ti chěla ještě jednou velmi srdečně poděkovat. Velice mě těšilo, že sis našel čas a podal nám tolik hodnotných vysvětlení k této významné knize Kalich pravdy. Ještě jednou srdečné díky.

překlad: Jan Bayer, korektury: Ondřej Štěpánovský

Dobro nebo zlo – jaká je lidská přirozenost?

V zásadě není žádný člověk od základu zlý, neboť ze své přirozenosti není geneticky zaměřen na násilí a manipulaci. Propasti zla, násilí, pomsty, odplaty, nečestnosti a nenávisti, stejně jako žárlivosti, neupřímnosti a všeho ostatního, co je zvrhlé a nehodné člověka, se otvírají až v průběhu života. A otevřou-li se tyto propasti zla, pak k tomu nezřídka dochází v míře, že člověk, jenž propadl zlu, víckrát nenalezne cestu zpět k dobru.

Žádný člověk není od přírody zlý, násilný nebo v této podobě tím či oním způsobem zvrhlý, neboť v žádném člověku v zásadě neexistuje základní a geneticky podmíněný kód násilí. Pravda je ta, že zlo si v sobě člověk osvojuje během svého života, k čemuž může dojít už v raném dětství, jakož ale i teprve v pozdějším věku. A skutečně není stanovena žádná věková hranice pro to, aby si člověk osvojil násilné jednání, zlo či jakoukoliv možnou zvrhlost, takže člověk, který svůj život vedl dobře, pokojně a nenásilně, může dokonce i ve vyšším věku náhle propadnout násilnictví, propadne-li odpovídajícím životním okolnostem, kvůli nimž se sám svede k násilí.

Geny člověku stanovují pouze reakční schémata a ochranné programy, archaické, resp. z pravěku vycházející reakční funkce ohledně útoku, útěku nebo ustrnutí. Tj. reakční schémata, jež jsou vlastní i mnoha zvířatům a která řídí mozek; u člověka je řídí nejstarší část mozku, mozkový kmen. Mozkový kmen reaguje oproti vědomé oblasti vědomí na každé myslitelné a akutní ohrožení zcela nevědomě, takže tato nedokáže celkovou reakci na ohrožení kontrolovat. Nevědomý reakční proces vyvolaný akutním ohrožením tedy zamezuje kontrolní funkci vědomé oblasti vědomí, což má za následek, že tato si to celé uvědomuje až skrze nevědomé vnímání a z něho vyplývající city. Vyvstane-li tedy akutní ohrožení, nebezpečí atd., reaguje mozkový kmen nevědomým vnímáním a tím i nevědomými myšlenkami, které probíhají, aniž by se při tom zapojila vědomá oblast vědomí. Toto nevědomé vnímání a z něho vznikající city vedou k bleskové reakci, z níž vyplývá útok, útěk nebo ustrnutí, jež teprve poté vědomým způsobem pronikají do vědomí. To vše je nevědomě řízená ochranná reakce, která však nemá nic společného s destruktivní agresí a která coby vědomý faktor proniká do vědomé oblasti vědomí až po nevědomé bleskové reakci. Jsou-li však během tohoto procesu přítomny nepříznivé podmínky a poměry, může to vést k výbuchu, totiž právě k destruktivní agresi, protože ani kontrola negativních impulzů není určena geny, nýbrž je nutno se jí učit zdravou činností vědomí a tedy zdravým světem myšlenek, citů a chování.

Budeme-li analyzovat chování člověka, lze rozpoznat, že vše v běhu jeho života závisí na jeho komplexních strategiích zvládání problémů, aby mohl uspokojit své potřeby, vyřešit své konflikty a problémy, odstranit své chyby a získat též uznání svých bližních. Hledáme-li u člověka tyto schopnosti, můžeme je nalézt v kůře jeho velkého mozku, v níž vznikají stále komplexnější a lepší strategie zvládání problémů, které mu umožňují náležitě žít podle tvořivých zákonů a přikázání, pokud vyrůstá a vede svůj život v prostředí, kde se jimi lidé řídí. Jestliže však vyrůstá nebo žije v prostředí, v němž je na denním pořádku strach, brutalita, nátlak, násilí, žárlivost, mučení, nečestnost, nenávist, pomsta, odplata či jiná zla a zvrhlosti, potom to v hlubinách jeho mozku zesiluje ony dávno usazené, pravěké obranné programy útoku, útěku a ustrnutí, následkem čehož se objevují násilné reakce. V souvislosti s tím kterým zlem, násilím a zvrhlostí začne člověk velmi rychle jedině možnou a úspěšnou strategii zvládání problémů spatřovat v tom, že bude užívat téhož zla, téhož násilí a týchž zvrhlostí coby jediného prostředku vlastního prosazení a tudíž jako jedinou šanci, jak může obstát vůči sobě samotnému, vůči jiným lidem nebo v nějaké situaci a jak může sám vykonávat moc. Toto chování se velmi rychle stává zvyklostí, která se zpravidla vyvíjí již v ranějších dětských letech a nelze se jí vícekrát zbavit. Tak si s sebou člověk po celý svůj život nosí své naučené zlo, násilí, nenávist, pomstu, odplatu i všechny zvrhlosti, což zákonitě vede k občasným nebo dlouhodobým násilnostem. V celém chování člověka je též zakotven ustavičný a skrytý nevědomý strach před tím, že utrpí nějakou nevýhodu či škodu, což přiživuje trvalou a nutkavou destruktivní agresivitu, která dále stupňuje stav strachu a tím pádem opět zesiluje osvojenou připravenost k násilí. Výsledkem toho všeho je nakonec vraždění a zabíjení, války a zničení, jak je známe už od nepaměti.

Pokud člověk vyrůstá v atmosféře strachu, násilí, brutality a zvrhlostí nebo žije-li v takovémto prostředí v dospělém věku, potom zákonitě přejímá jeho zlé a negativní rysy tím, že si je osvojuje a znovu tak přiznává místo oněm archaickým, resp. pravěkým obranným programům útoku, útěku a ustrnutí, což nevyhnutelně vede k násilnictví. To proto, že ve vědomé oblasti vědomí neprobíhá žádná impulzní kontrola, poněvadž si ji člověk neosvojil nebo ji jednoduše hodil přes palubu, takže se objevuje zcela jiný mustr chování, jenž volá po destruktivní agresi, po násilí, pomstě, odplatě, žárlivosti, mučení, trestu smrti, nenávisti, válce, zničení, nepoctivosti a po všem ostatním zlu. Všechny svazky nervových buněk agresivně řvou po útoku, přičemž do toho mohou být zapleteny i útěk a ustrnutí, jakož i zákeřnost, podlost, nedůstojnost, pohrdání lidmi a zbabělost, které při útoku začínají působit. Tak se všechno navzájem propojuje, přičemž se toto propojení stává stabilním obzvláště tím, že se ke všem agresím a zvrhlostem navíc zapojuje centrum odměny a zaplavuje mozek nervovým mediátorem dopaminem. Tím se člověk ve své agresi, násilí a zvrhlosti atd. cítí být potvrzeným, velkým a mocným a právě to vede k tomu, že se na svém násilnictví stává závislým a tudíž neustále usiluje o zlo a vyvolává sváry, války a všechnu smrt a zmar, aby své odměňovací kaskády uspokojil neurotransmiterem dopaminem. Tímto způsobem člověk mutuje ke zlu, agresi, násilí a všem ostatním zvrácenostem, vinou čehož je na denním pořádku vraždění a zabíjení, sváry, žárlivost, pomsta, zášť, mučení, odplata, války, trest smrti a destrukce.

Zlo se rozmáhá nejen v jednotlivém člověku, pokud si je osvojil, nýbrž i ve skupinách a celých národech. Otázka po tom, co je dobré či zlé a správné či špatné, neurčuje schopnost úsudku člověka, nýbrž jeho osvojení si zla potom určuje jeho život a způsob jeho života. U jednotlivce se jedná o loajalitu k vlastnímu zlu, kterou si určuje způsob svého života, u skupin nebo národů se jedná o skupinovou či národní loajalitu ke zlu, kvůli níž se lidé nechávají zneužívat k náboženskému, politickému, filozofickému či ideologickému zaslepení, k trestu smrti a k válkám. Avšak člověk se nerodí se slepou loajalitou, neboť tu si osvojuje prostřednictvím svého okolí. V zásadě má člověk při narození pravé svědomí, které usiluje o to dobré. Člověku tedy není dáno do vínku, aby přitahoval zlo, nýbrž je mu dáno ono dobré a pozitivní, a sice zcela v souladu s tvořivými zákony v tom smyslu, že veškerý život má být narozen nezatížený zlem, resp. destruktivní agresivitou, resp. násilím. A tak je pravda, že se člověk rodí do světa s dobrým a pozitivním sociálním chováním a je jím řízen, a sice již dlouho předtím, než si to vůbec uvědomí. To neznamená nic jiného, než že každý člověk, jemuž je jakýmkoliv způsobem vlastní násilí, zlo, agrese či zvrácenosti, na tom nese vinu sám, a to proto, že si všechno dotyčné sám osvojil během svého dětství či během svého dospělého života.

Žádný člověk není od přírody násilný, nýbrž se učí být násilným od svého okolí, od svých rodičů, sourozenců, příbuzných, přátel, známých či jiných bližních. A učí se být násilným vinou náboženství a sekt, které učí vraždění, zabíjení a jiné zlé násilí a špatnosti; vinou politiky a vojenských hodnostářů, kteří nařizují války a šíří smrt a zmar; vinou trestního zákonodárství, které mučí a vykonává trest smrti; stejně tak ale i vinou násilných sportů, her a výchovných opatření atd. Tak se člověk učí násilí už odmalička, nezřídka dokonce již v kojeneckém věku, přičemž považuje zlo za jedinou úspěšnou strategii zvládání problémů, aby se dokázal prosadit vůči jiným lidem a vůči celému okolnímu světu. Tato destruktivní agresivita však není neškodná, protože zlo se v zásadě obrací též proti vlastnímu původci, neboť skutečností je, že zlo jakéhokoliv druhu činí člověka časem nešťastným, a to i tehdy, není-li za své násilné nebo jiné zlé konání potrestán. Realita je tedy taková, že se jednotlivému člověku, dopustil-li se zla, dříve či později nepovede dobře, neboť se postupem času oslabí jeho psychická stabilita, protože mu špatné svědomí nedopřeje klidu. Výjimkou jsou lidé, kteří zcela zesurověli, stali se zcela bezcitnými a nezodpovědnými a pozbyli jakékoliv svědomí, což se týká i těch, kteří zabíjejí jako zákonní popravčí nebo jako vojáci, protože vědí, že mají za sebou soudní nebo vojenský rozkaz, a mylně věří, že jednají správně, tudíž si z toho nedělají špatné svědomí. Pravidlem zlého konání libovolného druhu je, že se v člověku v průběhu času pohne špatné svědomí, čímž se rozkolísá jeho psychická stabilita. A tato psychická destabilizace vede k těžkým depresím, ke zvýšení rizika sebevraždy a k nebezpečí, že člověk propadne závislosti na lécích, drogách či alkoholu. A skutečností je, že u lidí, kteří se naučili a propadli zlu, existuje 530krát vyšší pravděpodobnost sebevraždy, závislostí a depresí než u lidí, kteří zlu nepropadli. A to platí i tehdy, když dotyčné činy nebyly nikdy trestně stíhány a pachatelé tedy nikdy nebyli potrestáni.

Pokud člověk nerozpozná, že je jeho zlé konání chybné, a pokud se nesnaží dospět na dobrou a náležitou cestu, aby po ní mohl nadále kráčet, což je pro každého chybujícího člověka veskrze v rámci jeho možností, pak spěje čím dál tím víc do své vlastní záhuby. Pozorujeme-li zlo, které člověk páchá, podrobněji, lze v něm rozeznat cosi jako střed celé věci, takříkajíc poločas rozpadu. Člověku, který koná zlo, ať už se jedná o násilnou činnost nebo kriminalitu s ohledem na finanční zisk, se vše skrývá pod pláštíkem moci vůči jiným lidem nebo pod pláštíkem rychlého obohacení. Avšak všechno jednou dosáhne svého vrcholu, svého středu nebo právě poločasu rozpadu, odkdy to jde zase z kopce, resp. odkdy započne proces sebezrušení, ochabuje energie, začne kolísat psychická stabilita a začne se hýbat svědomí. To je doba, kdy musí znovu začít působit energie pro to dobré a člověk se znovu musí stát tvořivým, konstruktivním a milujícím spravedlnost, protože pravá energie života dlouhodobě netrpí žádný ryzí egoizmus. Pro mnoho z těch, kteří si v životě osvojili zlo a žijí podle něj, může nastat okamžik učení se a praktikování dobra dle tvořivých zákonů a přikázání, jakož i konstruktivita a láska ke spravedlnosti, během jejich aktuálního života, zatímco pro jiné přijde tento okamžik příliš pozdě, než aby ještě stihli vést dobrý život – totiž až tehdy, když se blíží kmotřička Smrt. Člověk má sice smysl pro spravedlnost od narození zakotven ve svém mozku, leč aby jej mohl nechat působit, musí o něj pečovat. Tato péče má enormní význam zejména tehdy, když na něj působí vlivy okolního světa, neboť dobro vpravdě závisí na pevné vůli člověka, jakož i na tom, jak se nechá nebo nenechá ovlivňovat svým okolím. Proto musí mít člověk sám smysl pro dobro a pečovat o něj a nesmí se v této věci spoléhat na okolí, a sice proto, že přímé nebo nepřímé okolí interpretuje smysl pro dobro dle svých vlastních pravidel, libosti, rozumění a prospěchu.

Dobro a zlo je vždy spojeno s chválou a trestem, přičemž především stran trestu vyvstává otázka, do jaké míry jej člověk potřebuje, dopustil-li se něčeho zlého, a zdali trest napomáhá tomu, že se zlo v člověku změní v dobro. A právě k tomu je třeba říci, že tresty chybujícím lidem často způsobují pravý opak či dokonce nevýhody a vyvolávají v nich myšlenky na pomstu, nenávist a myšlenky na odplatu, místo aby zapříčinily obrat k lepšímu. Důvodem je to, že tresty fungují jen tehdy, tj. chybující lidé mění své chování k lepšímu a k dobrému jen tehdy, když tyto tresty také akceptují, rozpoznají je jako správné a pochopí je tedy též jako prostředek k dobrému účelu. Tato skutečnost ohromnou měrou redukuje užitečnost trestání, protože pravidla a tresty přinášejí užitek právě jen tehdy, když ze strany chybujících existuje vůle je akceptovat a když tato pravidla a tresty přijmou, aby jednali spravedlivě, nenásilně a počestně. Jen tímto způsobem jsou pravidla a tresty užitečné a přinášejí důležité předpoklady pro hospodářský rozvoj, inovaci, obchodní a sociální úspěchy, jakož i pro pokroky na poli techniky, medicíny, vědění a moudrosti, pro lásku, mír, svobodu, harmonii a evoluci vědomí.

Semjase-Silver-Star-Center, 27. července 2008

překlad: Michal Dvořák, korektury: Ondřej Štěpánovský

 

Gut oder Böse - was ist des Menschen Natur?

Grundsätzlich ist kein Mensch von Grund auf böse, denn er ist von Natur aus genetisch nicht auf Gewalt und Manipulation ausgerichtet. Die Abgründe des Bösen, der Gewalt, der Rache und Vergeltung, der Unehrlichkeit und des Hasses sowie der Eifersucht und Falschheit und sonst allem Ausgearteten und Menschenunwürdigen tun sich erst im Laufe des Lebens auf. Und öffnen sich diese Abgründe des Bösen, dann geschieht das nicht selten in einem Mass, dass der dem Bösen verfallene Mensch den Weg zurück zum Guten nicht mehr findet.

Von Natur aus ist kein Mensch böse, gewalttätig und in dieser Form in der einen oder anderen Art und Weise ausgeartet, denn grundlegend ist in keinem Menschen ein grundlegender und genbedingter Gewalt-Code gegeben. Die Wahrheit ist die, dass das Böse im Menschen von ihm während des Lebens erlernt wird, was schon in früher Kindheit geschehen kann, wie aber auch erst im späteren Alter. Und tatsächlich ist zum Erlernen der Gewalttätigkeit, des Bösen und jeder möglichen Ausartung keine Altersgrenze gesetzt, so also ein Mensch, der ein Leben in guter und friedlicher sowie gewaltloser Weise führte, selbst noch im höheren Alter plötzlich der Gewalttätigkeit verfallen kann, wenn er den entsprechenden Lebensumständen verfällt, durch die er sich selbst zur Gewalt führt.

Vorgegeben durch die Gene sind dem Menschen nur Reaktionsmuster und Schutzprogramme, archaische resp. auf die Frühzeit zurückführende Reaktionsfunktionen in bezug auf Angriff, Flucht oder Erstarrung. Reaktionsmuster also, wie sie auch vielem Getier eigen sind und vom Gehirn gesteuert werden; beim Menschen vom ältesten Teil des Gehirns, vom Hirnstamm. Der Hirnstamm reagiert auf jede erdenkliche und akute Bedrohung gegenüber dem Bewussten des Bewusstseins völlig unbewusst, folglich dieses das Ganze der Reaktion in bezug auf die Bedrohung nicht kontrollieren kann. Der unbewusste Reaktionsvorgang durch die akute Bedrohung verhindert also eine Kontrollfunktion des Bewussten des Bewusstseins, was zur Folge hat, dass dieses erst durch die unbewusste Wahrnehmung und die dadurch auftretenden Gefühle dem Ganzen bewusst wird. Tritt also eine akute Bedrohung auf, eine Gefahr usw., dann reagiert der Hirnstamm mit einer unbewussten Wahrnehmung und damit auch mit unbewussten Gedanken, die ablaufen, ohne dass dabei das Bewusste des Bewusstseins eingeschaltet wird. Diese unbewusste Wahrnehmung und die dadurch entstehenden Gefühle führen zu einer Blitzreaktion, aus der ein Angriff, eine Flucht oder eine Erstarrung resultiert und dann erst in bewusster Weise ins Bewusstsein dringt. Das Ganze ist eine unbewusst gesteuerte Schutzreaktion, die jedoch mit einer destruktiven Aggression nichts zu tun hat und die erst nach der unbewussten Blitzreaktion als bewusster Faktor ins Bewusste des Bewusstseins dringt. Sind bei diesem Vorgang nun jedoch ungünstige Bedingungen und Verhältnisse gegeben, dann kann es zum Eklat führen, eben zur destruktiven Aggression, weil nämlich auch die Kontrolle negativer Impulse nicht genetisch vorgegeben ist, sondern durch eine gesunde Bewusstseinstätigkeit und damit durch eine gesunde Gedanken-, Gefühls- und Verhaltenswelt gelernt werden muss.

Wird das Verhalten des Menschen analysiert, dann ist erkennbar, dass alles im Laufe seines Lebens von seinen komplexen Bewältigungsstrategien abhängt, um seine Bedürfnisse zu befriedigen, seine Konflikte und Probleme zu lösen und seine Fehler zu beheben und auch von seinen Mitmenschen Anerkennung zu gewinnen. Werden diese Fähigkeiten beim Menschen gesucht, dann lassen sich diese in seiner Grosshirnrinde finden, aus der immer komplexere und bessere Bewältigungsstrategien erwachsen und ihn des Rechtens nach schöpferischen Gesetzen und Geboten leben lassen, insofern er in diesem Erfüllungsklima aufwächst und sein Leben führt. Wächst er aber in einem Klima auf oder lebt er in einem, in dem Angst, Brutalität, Druck, Gewalt, Eifersucht, Folter, Unehrlichkeit, Hass, Rache, Vergeltung oder sonstig Böses und Ausartungen gang und gäbe sind, dann werden in den Tiefen des Gehirns die altabgelagerten, frühzeitlichen Abwehrprogramme Angriff, Flucht und Erstarrung verstärkt, wodurch Gewaltreaktionen in Erscheinung treten. Je gemäss dem Bösen, der Gewalt, der Ausartung werden sehr schnell als einzig mögliche und erfolgreiche Bewältigungsstrategie das gleiche Böse, die gleiche Gewalt und die gleichen Ausartungen als einziges Mittel der eigenen Behauptung und damit als einzige Chance gesehen, sich gegenüber sich selbst sowie gegenüber anderen Menschen oder einer Situation zu behaupten und eigens die Macht auszuüben. Dieses Verhalten führt sehr schnell zur Gewohnheit, was in der Regel schon in früheren Kinderjahren geschieht und nicht mehr abgelegt werden kann. So trägt der Mensch sein erlerntes Böses, die Gewalt, den Hass, die Rache und Vergeltung und alle Ausartungen sein Leben lang mit sich herum, was zwangsläufig zu zeitweiligen oder dauernden Gewalttätigkeiten führt. Im ganzen Verhalten ist auch eine dauernde und untergründige, unbewusste Angst davor eingebettet, Nachteile und Schaden zu erleiden, durch die eine dauernde und wühlende destruktive Aggressivität genährt wird, die den Angstzustand weiter steigert und daraus heraus wiederum die erlernte Gewaltbereitschaft hochschraubt. Das Fazit des Ganzen sind letztlich Mord und Totschlag, Krieg und Zerstörung, wie das seit alters her der Fall ist.

Wächst ein Mensch in einem Klima der ,Angst, der Gewalt, der Brutalität und der Ausartungen auf oder lebt er im Erwachsenenalter in einem solchen Klima, dann übernimmt er zwangsläufig dessen böse und negative Formen, indem er diese erlernt und damit den archaischen resp. frühzeitlichen Abwehrprogrammen von Angriff, Flucht und Erstarrung wieder Platz einräumt, was zwangsläufig zur Gewalttätigkeit führt. Das darum, weil im Bewussten des Bewusstseins keine Impulskontrolle stattfindet, weil sie nicht erlernt oder einfach über Bord geworfen wurde, folglich ein völlig anderes Verhaltensmuster in Erscheinung tritt, das nach destruktiver Aggression schreit, nach Gewalt, Rache, Vergeltung, Eifersucht, Folter, Todesstrafe, Hass, Krieg, Zerstörung, Unehrlichkeit und sonstig nach allem Bösen. Die gesamten Nervenzellverbände brüllen aggressiv nach Angriff, wobei jedoch auch Flucht und Erstarrung sowie Hinterlistigkeit, Gemeinheit, Würdelosigkeit, Menschenverachtung und Feigheit darin verwickelt sein können, die bei einem Angriff zur Geltung kommen. So vernetzt sich alles miteinander, wobei diese Vernetzung besonders dadurch stabil wird, weil sich zu den ganzen Aggressionen und Ausartungen noch das Belohnungszentrum einschaltet und das Gehirn mit dem Botenstoff Dopamin überflutet. Dadurch fühlt sich der Mensch in seiner Aggression, Gewalt und Ausartung usw. selbst bestätigt, gross und mächtig, und genau das führt wiederum dazu, dass er süchtig in bezug auf seine Gewalttätigkeit wird und somit immer weiter nach dem Bösen strebt und Streit, Krieg und alle Tode und Zerstörungen auslöst, um seine Belohnungskaskaden durch den Botenstoff Dopamin zu befriedigen. Auf diese Art und Weise mutiert der Mensch zum Bösen, zur Aggression, zur Gewalt und zu sonst allen Ausartungen, wodurch Mord und Totschlag, Streit, Eifersucht, Rache, Hass, Folter, Vergeltung, Kriege, Todesstrafe und Zerstörung zur Tagesordnung gehören.

Das Böse grassiert sowohl im einzelnen Menschen, wenn er es erlernt hat, wie aber auch in Gruppen und ganzen Völkern. Es ist nicht die Frage nach Gut oder Böse, nicht die Frage nach Richtig oder Falsch, die das Urteilsvermögen des Menschen bestimmt, sondern es ist des Menschen Erlernen des Bösen, das dann das Leben und die Lebensweise bestimmt. Beim einzelnen Menschen ist es die Loyalität gegenüber dem eigenen Bösen, wodurch er seine Lebensweise bestimmt, bei Gruppen oder Völkern ist es die Gruppen- oder Völkerloyalität für das Böse, durch die sich die Menschen zu einem religiösen, politischen, philosophischen oder ideologischen Wahn, für die Todesstrafe und für Kriege missbrauchen lassen. Doch der Mensch wird nicht mit einer blinden Loyalität geboren, denn diese erlernt er durch seine Umwelt. Grundlegend hat der Mensch bei der Geburt ein echtes Gewissen, das nach dem Guten strebt. Also ist dem Menschen keine Anziehungskraft des Bösen in die Wiege gelegt, sondern das Gute und Positive, und zwar ganz gemäss den schöpferischen Gesetzen, dass jedes Leben unbelastet von Bösem resp. von destruktiver Aggressivität resp. Gewalt geboren werden soll. So ist die Wahrheit, dass der Mensch mit einem guten und positiven Sozialverhalten in die Welt geboren und durch dieses gesteuert wird, und zwar schon lange bevor er sich dessen überhaupt bewusst wird. Das besagt nichts anderes, als dass jeder Mensch, dem Gewalt, Böses, Aggressionen und Ausartungen irgendeiner Art eigen sind, selbst die Schuld dafür trägt, und zwar darum, weil er ureigenst alles diesbezügliche im Laufe seiner Kindheit oder seines Erwachsenenlebens erlernt.

Von Natur aus ist kein Mensch gewalttätig, sondern er lernt durch seine Umgebung gewalttätig zu sein, durch seine Eltern, Geschwister, Verwandten, Freunde, Bekannten und sonstigen Mitmenschen. Und er lernt gewalttätig zu sein durch die Religionen und Sekten, die Mord und Totschlag und sonstige böse Gewalt und Übel lehren; durch die Politik sowie die Militärs, die Kriege anordnen und Tod und Zerstörung verbreiten; und durch die Strafgesetzgebung, durch die Folter und Todesstrafe ausgeübt werden; wie aber auch durch gewalttätige Sportarten, Spiele und Erziehungsmassnahmen usw. So wird vom Menschen Gewalt schon von Kindesbeinen an gelernt, nicht selten gar schon im Säuglingsalter, wobei das Böse als einzige erfolgreiche Bewältigungsstrategie gesehen wird, um sich gegenüber anderen Menschen und der ganzen Umwelt zu behaupten. Diese destruktive Aggressivität ist jedoch nicht harmlos, denn grundsätzlich richtet sich das Böse auch gegen den eigenen Ursprung, denn Tatsache ist, dass Böses jeder Art mit der Zeit unglücklich macht, und zwar auch dann, wenn der Mensch für sein gewalttätiges oder sonstwie böses Tun nicht bestraft wird. So ist die Realität die, dass es dem einzelnen früher oder später nicht gut geht, wenn er Böses getan hat, denn die psychische Stabilität lässt mit der Zeit nach, weil das schlechte Gewissen keine Ruhe gibt. Ausgenommen davon sind Menschen, die völlig verroht und gefühlskalt sowie verantwortungslos und gewissenlos geworden sind, was auch auf solche zutrifft, die als gesetzliche Henker oder als Soldaten töten, weil sie den Gerichts- oder Militärbefehl hinter sich wissen und des falschen Glaubens sind, dass sie des Rechtens handeln würden, folglich sie sich kein schlechtes Gewissen machen. Die Regel für das Tun von Bösem - ganz gleich welcher Art – ist die, dass sich mit der Zeit im Menschen das schlechte Gewissen regt und dadurch die psychische Stabilität ins Wanken gerät. Und diese psychische Destabilisierung führt zu schweren Depressionen, zu einer Steigerung des Selbstmordrisikos und der Gefahr, der Sucht von Medikamenten, Drogen und Alkohol zu verfallen. Und Tatsache ist, dass bei Menschen, die das Böse erlernt haben und diesem verfallen sind, der Prozentsatz der Selbstmorde, der Süchte und der Depressionen 530mal grösser ist als bei Menschen, die nicht dem Bösen verfallen sind. Und das trifft auch dann zu, wenn die Taten nie geahndet und die Täter also nie bestraft wurden.

Erkennt der Mensch nicht, dass sein Tun des Bösen falsch ist und er sich nicht darum bemüht, auf den Weg des Guten und Rechten zu gelangen, um fortan auf ihm zu wandeln, was für jeden Fehlbaren durchaus im Rahmen des Möglichen ist, dann läuft er immer mehr in sein Verderben. Wird das Böse genauer betrachtet, das der Mensch tut, dann ist darin so etwas wie eine Mitte des Ganzen zu erkennen, sozusagen eine Halbwertszeit. Für den, der Böses tut, sei es Gewalttätigkeit oder Kriminelles in bezug auf finanziellen Gewinn, versteckt sich das Ganze unter einem Mantel der Macht gegenüber anderen Menschen oder unter einem Mantel der schnelleren Bereicherung. Doch alles erreicht einmal seinen Höhepunkt, eine Mitte oder eben eine Halbwertszeit, von wo aus es wieder abwärtsgeht resp. wo ein Prozess der Selbstauflösung beginnt, die Energie nachlässt und die psychische Stabilität zu wanken sowie sich das Gewissen zu regen beginnt. Das ist die Zeit, zu der die Energie für das Gute wieder zur Geltung kommen muss, der Mensch wieder schöpferisch, konstruktiv und gerechtigkeitsliebend wird, weil die wahre Energie des Lebens auf Dauer keinen reinen Egoismus duldet. Für so manchen, der im Leben Böses erlernt hat und danach lebt, mag der Zeitpunkt in bezug auf das Lernen und Ausüben des Guten nach schöpferischen Gesetzen und Geboten sowie das Konstruktive und Gerechtigkeitsliebende im Laufe des aktuellen Lebens erfolgen, während für andere dieser Zeitpunkt zu spät kommt, um noch ein gutes Leben zu führen – nämlich erst dann, wenn Gevatter Tod heran schreitet. Zwar ist der Gerechtigkeitssinn des Menschen schon von Geburt an in seinem Gehirn verankert, doch um ihn zur Geltung kommen zu lassen, muss er gehegt und gepflegt werden. Dieses Hegen und Pflegen ist besonders dann von enormer Bedeutung, wenn die Umwelt Einflüsse darauf ausübt, denn wahrheitlich hängt das Gute vom festen Willen des Menschen ab sowie davon, wie er sich von seiner Umwelt beeinflussen lässt oder nicht. So muss der Mensch selbst den Sinn für das Gute haben, hegen und pflegen und darf sich diesbezüglich nicht auf die Umwelt verlassen, und zwar darum nicht, weil die direkte oder indirekte Umwelt den Sinn des Guten nach eigenen Regeln und nach eigenem Gutdünken, Verstehen und Nutzen interpretiert.

Gut und Böse sind stets verbunden mit Lobung oder Strafe, wobei sich insbesondere bei der Strafe die Frage stellt, wie viel der Mensch davon benötigt, wenn er etwas Böses getan hat, und ob die Strafe hilft, das Böse im Menschen zum Guten zu wenden. Und genau dazu ist zu sagen, dass vielfach Strafen für die Fehlbaren genau das Gegenteil oder gar Nachteile bewirken und Rachegedanken, Hass und Vergeltungsgedanken auslösen, statt eben eine Wandlung zum Guten. Der Grund dafür ist der, dass Strafen nur dort funktionieren und die Fehlbaren sich zum besseren und guten Verhalten wandeln, wenn die Strafen von den Fehlbaren auch akzeptiert, als richtig erkannt und also auch als Mittel zum guten Zweck verstanden werden. Diese Tatsache schränkt die Nützlichkeit des Strafens ungeheuer stark ein, weil eben Regeln und Strafen nur dann Nutzen bringen, wenn von den Fehlbaren eine Akzeptanz dafür gegeben ist und sie die Regeln und Strafen dazu auf sich nehmen, um gerecht, gewaltlos und ehrlich zu handeln. Nur in dieser Weise sind Regeln und Strafen nützlich und bringen wichtige Voraussetzungen für die wirtschaftliche Entwicklung, für Innovation, Handels- und soziale Erfolge sowie für technische, medizinische und wissens-sowie weisheitsmässige Fortschritte, Liebe, Frieden, Freiheit, Harmonie und bewusstseinsmässige Evolution.

Semjase-Silver-Star-Center, 27. Juli 2008