To je ovšem čistá lež a temný pakt uzavřený těmi, kteří z toho mají užitek, s těmi, kteří pravdě zlořečí a bojí se jí, neboť ti všichni by přišli o své chrámy, majetky, výhody, mocenská postavení, bludná učení a vše ostatní, co není v souladu s nekompromisními a neotřesitelnými zákony a přikázáními Tvoření. Pravdu nelze opisovat a zneužívat za tím účelem, aby ji lidé všeobecně přijímali, a ani ji nelze vkládat do bezcenných kultů. To by měli důkladně zvážit všichni ti, kteří se vidí jako mistři, vědoucí, osvícení a podobně, neboť nepochopením této zásady znehodnocují své řemeslo, jež by mělo tkvět ve vyučování pravdě za účelem vývoje vědomí. Činí-li zmínění »učitelé« kompromisy v pravdě, pronášejí pravdivě znějící lži a pozbývají svou kompetenci. Skutečná pravda zněla ve všech dobách v celém Univerzu tvrdě a zní tvrdě i dnes a musí být právě takto a nejinak také formulována. Že to dnes u většiny pozemšťanů naráží na tvrdý odpor, je pochopitelné, neboť pravda ukazuje lidské sobectví, povýšenost, nespravedlnost, neupřímnost, hamižnost, mocichtivost a všechny ostatní zvrhlosti a zaslepení a jen nemnozí lidé jsou ochotni to rozpoznat a změnit svůj postoj a náhled. Slyšet, poznat a akceptovat pravdu je jen pro silné povahy. Ti ostatní před ní uzavírají všechny své smysly, ignorují ji, pomlouvají a pokoušejí se ji vyvracet, dokud na tom neztroskotají a nestanou se jejími nejhoršími pomlouvači. Potírají pravdu, aby obhájili svůj vlastní chybný způsob myšlení a své chybné city a jednání, aby mohli i nadále žít v rozporu se skutečnou podstatou své vlastní existence, tedy v rozporu s ryzí, nekonečnou, všeobjímající láskou a moudrostí Tvoření a jeho přírodních zákonů a přikázání.

Slyšet pravdu může být pro člověka šok, zásah do jeho soukromé sféry, znesvěcení jeho zdánlivé velkoleposti nebo alespoň jeho pohodlí – tak to přinejmenším interpretuje. Jak se má však naučit pravdě diplomatickými opisy? Tím, že se mu bude mazat med kolem huby a vše se mu podá tak, aby to mohl pokud možno bez obtíží přijmout, se mu pouze usnadňuje uhýbání před pravdou a její negování. Jen tak, že bude s pravdou nekompromisně konfrontován, mu lze pomoci v tom, aby se jí nevyhýbal, nýbrž se s ní vypořádal. Vše ostatní je iracionální a nikdy to nevede k úspěchu po stránce vývoje vědomí, natož k poznání duchovní podstaty člověka. Diplomatické opisy a nejasně opsané pravdy jsou scestné, neefektivní a fungují nanejvýš ve falešně humánních představách liberálních myslitelů, bludných »duchovních učitelů« a slávychtivých spisovatelů, v realitě je takový postup scestný. Ovšem, řeč pravdy musí být přizpůsobena rozumění a pojmům lidí, aby měli šanci všemu jasně porozumět, nicméně to neznamená, že lze pravdu překrucovat, ohýbat, dávkovat nebo falšovat jen proto, aby byla přijatelná, jak to zpravidla činí esoteričtí, takzvaně »duchovněvědní«, náboženští a sektářští autoři.