V podstatě to lze vyjádřit i určitou analogií; čeština (či jakýkoliv jiný cizí jazyk) může poskytnout čtenářovi základní informace o obsahu, ovšem veškerou síť hlubších souvislostí a přesného a jasného vyjádření poskytne jen a pouze němčina. Analogií je, že současná němčina se skrze staletí a tisíciletí vyvinula z prajazyka Arjn, který lze považovat za kmen, kdežto řadu mladých jazyků lze symbolicky přirovnat k větvičkám, které nemají předpoklad pro to, aby v nich lidé dosáhli tak značeného vývoje vědomí a hlubšího pochopení Učení ducha, jako je to právě možné v případě němčiny. Samozřejmě nehraje roli, v jakém jazykovém prostředí se člověk narodí, neboť jazyku se lze naučit v podstatě kdekoliv.

Když se narodí dítě, učí se jazyku bez jakékoliv znalosti gramatiky. V podstatě se učí odposlouchávat tóny, vnímat kmity či vibrace a učí se významy jednotlivých slov. Až s příchodem školního věku se naučí a porozumí gramatice, resp. pravidlům, které zpřesňují a upravují jazykové možnosti a určují jazykovou správnost.

Ponechání výrazů z jazyka Plejaren v nesklonné podobě a původní formě spatřuji v důvodech významově jazykovědných, neboť němčina – vzniklá z jazyka Arjn, jenž se předtím vyvinul z řeči Plejaren – je jazykem celé mise a je v ní zakotveno Učení ducha. Tento fakt tkví podle mého názoru v tom, že nejsme asi ani s to v současném vývoji vědomí a jazykovědy veškeré nuance správně vnímat a tendujeme k hodnocení jen současným (často i sebestředným) pohledem. Další faktor je hodnota slova (Wortwert), vyšší harmonická hodnota slova, která je v základu (1. pádu) výrazům propůjčena: Plejaren, Quetzal, Semjase (oproti výrazům např.: Jsou to »Plejárané«, hovořím o »Quetzalovi«, »Semjasino« středisko, kde dochází k osekání, resp. upravování slova i jeho významu). V tom všem tkví právě ta různorodost cizích jazyků.

Jan Bayer