7. princip: Normální život, přirozenost a radost

Sedmý princip obsahuje úplnou jednotu a harmonii lidského života a existence, která v sobě má být logicky a souladně vystavěna jako celek. Člověk má všechny skupiny FIGU a Učení ducha integrovat do vlastního života na základě osobního uvážení, chtění a schopností, aby ze sebe všechno rozvíjel v pravlastní podobě. Na život člověka je třeba nahlížet jako na vlastní a jedinečný stav bytí, přičemž skupiny FIGU a Učení ducha plní svou důležitou úlohu coby evoluční faktor a evoluční pomoc vědomí. Tak dochází pomalu ale jistě k návratu do původního životního stavu následování tvořivě-přírodních zákonů a přikázání, což odpovídá životní přirozenosti a radosti. Celá mise FIGU se zaměřuje na to, aby člověk prohlédl skrze závoj temnoty, zvrácenosti a destrukce na tomto světě a jednou provždy jím pronikl, aby dal znovu zazářit tvořivému světlu a nechal je v naplnění vyzařovat lidským vědomím. Život člověka má v sobě skrývat a zračit fundamentální radost – úsměvem, humorem a spontaneitou. Člověk musí ostatním svým obličejem, svým vyzařováním, svým působením a svým životem dávat najevo, že se mohou bez jakéhokoliv uvážení okamžitě ponořit do hlubokého pochopení živoucího tvořivého dechu a pulzující existující lásky – v obklopení úsměvných a radostných citů z existence Tvořivého.

Shrnutí:

Člověk má vše, s čím přijde do styku, uvádět do souladu se svým pravlastním životem a užívat toho k rozvoji svého života, a má cítit radost z tvořivé harmonie, již je schopen kreativně projevovat.

Ondřej Štěpánovský