To je cesta lidské evoluce, to je cesta pravdy a tvořivého úspěchu: Člověk se pomalu ale jistě stává vědomě jedním s Tvořením samotným, neboť člověk není nic jiného než pomalé a individuální stávání se Tvořením. Vychází-li člověk ve svých postojích z pravdy Tvoření a jeho zákonů a přikázání a osvobodí-li se od světských nehodnot, omezení a zotročení, potom bude svou potravu, jež absorbuje a zpracovává ve svém vědomí, zaměřovat už jen na tvořivá hlediska, čímž se mu umožní právě to, po čem na této Zemi odedávna touží: síla, krása, kreativita a životní úspěch, jejž pozemští »myslitelé« nebudou s to pochopit, neboť tito jsou nezřídka všechno jiné než přírodní a tvořiví myslitelé. Člověk se však má stát přírodním a tvořivým myslitelem, který s nevyšší možnou precizností, logikou a elegancí vytváří a realizuje své ideje tím, že vše v sobě kontrolovaně řídí a vyrovnává v myslitelské genialitě, aniž by se obtěžoval všelijakým myšlenkovým, citovým a emočním odpadem a balastem, jako např. kultickou vírou, nejrůznějšími předsudky, strachy, pochybnostmi, mylnými představami, chybami v myšlení atd., atp. Těmito nehodnotami si člověk jen sám sobě stojí v cestě, stejně jako svému naplňujícímu životnímu úspěchu, a proto je má ve vší počestnosti uznat jako působící vnitřní démony a jednou provždy je vypudit a eliminovat ze svého myšlení a cítění ryzím poznáním a analýzou jejich bytnosti, a sice nikoliv nevraživě, nýbrž pln lásky a ocenění, neboť jen tím, že se člověk těmito nehodnotami a démony ve vědomí zabývá, dokáže rozpoznat nesmírnou hodnotu svobody, otevřenosti, rozvoje a životního úspěchu.

To je tedy cesta a hodnota životního úspěchu – a přijde čas, kdy člověk, jenž plní zákony, činí, poznává a odstraňuje chyby, bude existovat a pociťovat bez těla jakožto čistá forma ducha a nezávisle na prostoru a čase. Stane se tím hodnotným, jenž pozoruje čas (Arahat Athersata) a jenž v sobě skrze univerzálně-tvořivou potravu stále více absorbuje, kumuluje, zpracovává a tvořivě realizuje pravdu, dokud jednou coby relativně dokonalá MY-jednota nevstoupí do nesmírné jednoty Tvoření samotného a nesplyne s ní v univerzálním naplnění, univerzální melodii, univerzální lásce a univerzálním životním úspěchu.

Ondřej Štěpánovský