Samozřejmě že každého zajímají fotografie z budoucnosti, a pokud se fotografie některým lidem nedostanou před zrak, propadnou kritice nejtvrdšího ražení. Jenomže, prohlédnout si tyto fotografie už dnes není možné, neboť celá záležitost je o něco komplikovanější, než by se mohlo na první pohled zdát. Krátce po tomto kontaktu byl jeden ze spolupracovníků Billyho upozorněn na obsah německého časopisu GEO, kde vyšel v září 1977 článek Countdown für San Francisco, ve kterém jsou kresbou zachyceny, v té době populární, představy budoucnosti v podobě zničeného San Francisca. O necelý měsíc později, 10. dubna 1978, Billy záležitost probíral při 106. kontaktu s Quetzal a vyšly z toho velmi zajímavé skutečnosti. Mimozemské inteligence Baawi, které spolupracují s Plejaren, byly zodpovědné za různá inspirativní vnuknutí pozemšťanům. Kresby se však měly dostat na veřejnost až na podzim 1978, a nikoliv o rok dříve. Tato chyba zapříčinila, že se Quetzal rozhodl vzít si fotografie zpět, neboť tím chtěl zabránit dalšímu osočování a napadání Billyho z údajného zfalšování a okopírování fotografií z dotyčného časopisu, jako se to stalo v předchozích případech ohledně jiných fotek.

Fotografie ze zničeného San Francisca tak nebyly nikdy oficiálně vydány, ani je v dnešní době Billy již nemá k dispozici. Totéž platí o negativech.

Existují alespoň svědectví osob, které si mohly fotografie před odebráním prohlédnout.

Dle informací Michaela Horna na www.theyfly.com: V roce 1978 Wendelle Stevens shlédl, společně s Lee a Brit Elders a sedmi dalšími svědky, jedenáct fotografií, které Billy z budoucnosti vyfotografoval, a vyjádřil se k tomu následovně: „Podrobně jsem studoval všechny snímky, jak ke mně přicházely, a snažil jsem se rozpoznat známá místa, budovy a jakékoliv nové významné stavby, které jsem předtím neviděl. Pozorně jsem si prohlížel auta na ulicích, která měla jiný styl a design, tehdy ještě neznámý. Viděl jsem menší auta s hladkými, zakulacenými rohy bez vnějších výběžků a některá z nich měla napůl prosklené, jiná plně prosklené, střechy. Auta tak vypadala více ve tvaru ,zakulaceného brouka‘ než ,hranaté krabice‘“.

Dnes v roce 2010, s odstupem více jak 32 let, při pohledu na design vyráběných osobních vozů se člověk nemůže ubránit dojmu, že se toto zemětřesení nevyhnutelně dostaví v relativně blízké budoucnosti.

Jan Bayer