Dříve než začnu, musím ještě uvést dvě nebo tři důležité poznámky k tématu »pravda«:

1. To, že pravda sama o sobě existuje, a to, že je pravda také relativní (každý člověk poznává různě velkou část pravdy na základě svého vědomí), je navzdory opačným názorům skutečnost, a tedy pravda. Bohužel se však pojem pravda často ukvapeně a bezmyšlenkovitě zneužívá, a to především tehdy, jde-li o oblast náboženství; a tak se např. hovoří o »pravdě víry«, což je přece největší paradox, tedy inherentní protimluv. (Víra je v protikladu k vědění cosi trvale nedokazatelného; a na rozdíl od domněnky, u níž si je člověk vědom, že může být mylná, považuje věřící člověk za pravdivé něco, co pravdivé není, a co je tudíž pouze iluzorní, halucinační a klamné. Víra rovněž znamená, že člověk v určité oblasti rezignoval na další myšlení a další snažení o poznání, jako např. v případě pojmu Bůh. Obrazně řečeno je tedy víra něco jako »dobrovolné vězení«.) Na druhou stranu se tvrdí, že musí tedy existovat více pravd a že mají pravdu vlastně všechna náboženství (jako různé strany jedné mince) – že tedy nic jako ta pravda samotná vlastně vůbec neexistuje. Tento názor je samozřejmě mylný, neboť v mnoha věcech existuje jedna pravda, resp. mnoho věcí je pravdivých. Problém je však v tom, že lidé tuto pravdu bohužel velmi často nepoznají. Jednou pravdou nebo pravdivým výrokem je např. to, že naše Země je kulatá (resp. skoro kulatá, přihlédneme-li ke zploštění na pólech) a že tedy není plochá (čemuž podle všeho někteří nepolepšitelní [v Anglii?] stále ještě věří). – Jinou pravdou je, že náš Vesmír mohl vzniknout jen jedním, nikoliv několika různými způsoby, a sice před zcela určitou dobou. Ačkoliv ohledně toho panují velmi rozdílná mínění, je to tak, že buď je jedno tvrzení správné a všechna ostatní chybná, nebo jsou chybná všechna, protože ta správná »verze« ještě nebyla nalezena. I když miliardy lidí něco tvrdí nebo něčemu věří, tak to ještě automaticky neznamená, že je to pravdivé. I miliardy lidí se mohou mýlit! Pevné přesvědčení (víra) mnoha lidí, že otec Ježíše Krista – který se podle Bible přece dopustil tolika chyb a »přehmatů« (abych to vyjádřil mírně) – byl skutečně schopen stvořit Vesmír s celým jeho majestátním pořádkem a jeho velkolepými zákonitostmi, je buď pravdivé, anebo pak není.

2. Existuje jedna duchovní pravda, resp. duchovní pravdy, avšak v důsledku »jemnohmotného« charakteru duchovní oblasti to nelze dokázat našimi materiálními analytickými přístroji. Duchovní pravdu může člověk poznat pouze rozumem, chápavostí a logikou atd. a tím, že se pohrouží, resp. obrátí do svého nitra. A tak je např. vědomost, že se něco (a co?) skrývá za materiálním, hrubohmotným světem (přece se musí skrývat!) a působí na něj, duchovní vědomost. Získávat pravdu znamená nepřetržitě a neustále myslet, ověřovat a porovnávat; znamená to zkoumat, dělat chyby a učit se z nich.