Co říkají ostatní k tématu přelidnění?

Ještě předtím, než Billy v roce 1953 veřejně zahájil boj proti přelidnění, v němž FIGU pokračuje, existovali na tomto světě chytří a moudří lidé, kteří před tímto největším zlem všech dob velice naléhavě a jednoznačně varovali. Tři z těchto velice prozíravých lidí bych chtěla nyní pustit ke slovu v zastoupení všech těch, kteří prokázali neochvějnou odvahu a nezbytnou sílu a nekrčili se strachy a ubohou zbabělostí před vyslovením pravdy.

Anglický teolog, historik a ekonom Thomas Robert Malthus (17. 2. 1766 až 23. 12. 1834) poukázal na tento budoucí problém již v roce 1798. A tak se o něm můžeme dočíst: »Zatímco spravoval farnost, zabýval se – v souvislosti s rostoucí masovou bídou způsobenou nastupující industrializací – otázkami populačních teorií a v roce 1798 zveřejnil standardní dílo ›Experimentální zákon o obyvatelstvu a jeho účinky na budoucí zlepšení společnosti‹. Ve svém slavném eseji zveřejnil doktrínu, která je od té doby známa pod jeho jménem, totiž že nárůst obyvatelstva probíhá v geometrické řadě, avšak nárůst potravin v řadě aritmetické. Dále zmiňuje, že tyto okolnosti činí poměry chudých stále beznadějnější; že prostředky k životu nakonec nebudou postačovat, ledaže by hladomory nebo války snížily počet obyvatel Země; že je nutné se vyvarovat brzkých a ukvapených sňatků a že by lidé měli usilovat o sebekontrolu ohledně rozmnožování.«

Anglický spisovatel Aldous Leonard Huxley (26. 7. 1894 až 22. 11. 1963) varoval před slepou vírou v pokrok již v první polovině 20. století. Silně jej znepokojoval prudký nárůst obyvatelstva na naší planetě. V roce 1954 učinil následující zjištění: »Tento nevyřešený problém způsobí, že všechny naše další problémy budou neřešitelné.«

Rovněž poznal, že v omezovaní našeho životního prostoru vinou nadpočtu nás všech spočívá největší nebezpečí pro svobodu člověka. »Až se bude v budoucnu stále větší počet lidí rvát o ubývající přírodní zdroje, vznikne živná půda pro diktátory. Ti pak vystoupí jako spasitelé, až zesílí volání po stále neodbytnějším východisku a tedy i po silném muži. Lidstvo v nouzi se stane snadnou kořistí bezohledných diktátorů.«

Jako třetího v řadě bych chtěla pustit ke slovu astrofyzika profesora Heinze Habera (15. 5. 1913 až 13. 2. 1990). V roce 1973 napsal ve své knize »Umírá modrá planeta?« níže uvedené výňatky. Dokonce se mu podařil dovedný kousek tím, že vypočítal pro přírodu snesitelný a přírodně daný počet obyvatelstva Země. Tím je dokázáno, že o přibližném počtu 500 miliónů lidí nemluví jenom Billy a »Svobodné zájmové společenství«. A tak se můžeme dočíst: »Je to skutečně tak, že nejpalčivější problémy budoucnosti lidstva krouží kolem přelidnění naší planety jako kolem gravitačního centra …