Světový mír a multinárodní mírové bojové sbory

Po celém světě se stále znovu obrací pozornost na válečné dění, které již dávno skončilo. To se děje prostřednictvím pamětních oslav válek, filmových dokumentů, válečných snímků, faktografických zpráv, románů, údajně protiválečných filmů, nových vydání dokumentů, rozhovorů s válečnými veterány, lidmi postiženými válkou, pozůstalými a přeživšími atd., atp. Samozřejmě nelze popřít skutečnost, že ony války byly pro tehdejší postižené lidi strašné a děsivé, jakož i hluboko pod úrovní smyslu lidské existence. Obecně se na podporu bláznovství spojeného s trvalým oživováním vzpomínek na válku šíří a zastává názor, že to vše slouží k tomu, aby děsy uplynulých hrůz bylo lze zpracovat a aby byli odrazeni především mladiství, kteří válku a všechnu s ní spojenou nouzi a bídu,  nelidskost, krvelačnost a vražednost nezažili. Ve skutečnosti je ale to celé jen nová zákeřná forma válečného štvaní, rasové a etnické nenávisti a dychtění po krvi. Kdyby se lidé opravdu a skutečně z ustavičného opakování starého šílenství něco naučili, pak by se dnes každoročně po celém světě nevedlo mnoho desítek krvavých a smrtících válek, ať malých či velkých. Pravdivou skutečností je, že probouzení a opětovné připomínání takovýchto nelidských válečných událostí způsobuje pravý opak toho, v co lidé údajně doufají. Vpravdě se tyto intriky spojené s připomínáním války nečiní za účelem odstrašení, nýbrž jen a pouze kvůli hanebnému zisku. Z toho důvodu jsou nenávist, agrese, dychtění po odplatě a pocity pomsty stále znovu podněcovány, načež propukají a přinášejí zlé a smrtící plody. Ve skutečnosti je úplně zbytečné, když se po letech a desetiletích po temných a zlých letech ohlížíme zpět na uplynulá válečná dění – vpravdě ovšem nikoliv z lítosti, nýbrž kvůli profitu – a přitom jsme se stále ještě nenaučili porozumět tomu, jak lidé mohli být tak krutí. Zpravidla se ohlížíme zpět a údajně litujeme minulosti jen proto, abychom z toho buď vydobyli zisk a pěstovali svůj image anebo proto, abychom na potomky někdejších válečných vůdců a na nové státy nesmyslně svalili zodpovědnost za to, za co nikterak nemohou – opět kvůli zisku. Zodpovědnost za staré skutky se hloupě a drze hází i na nové členy vlád poválečné éry a budoucnosti, tj. na lidi, kteří na tehdejších skutcích nenesou vůbec žádnou vinu. Nevinní se z toho důvodu cítí být vinnými, jelikož příslušejí k témuž státu jako oni někdejší váleční štváči a vůdci. Z té příčiny se pak ze soucitu a pocitu viny nechají svést k tomu, že s dříve postiženými zeměmi uzavírají smlouvy, které mají ziskuchtivý charakter a které pak dané státy samy zneužívají a využívají za účelem moci. To, co se dnes v tomto ohledu děje, je tedy mnohem strašnější, než se člověk v prvním okamžení domnívá. To lze dokázat, budeme-li pozorovat neonacismus, nenávist k cizím etnikům a rasovou zášť, které z toho všeho vyplývají, ačkoli by lidstvo mělo být již ve svém myšlení a jednání o pár let zralejší a lidštější. Že tomu tak ale v žádném případě není, to dokazuje mnoho desítek rozsáhlých a na celém světě zuřících konfliktů států vedoucích válku. Na všech místech to jenom vře, zuří krize a válčí se a na celém světě panuje ohromně nebezpečné, zhuštěné kvantum vražděním posedlé agrese, jež se spojuje s nepopsatelným propastným strachem a smrtící nenávistí. To tvoří tu nejhorší směs vedoucí k propuknutí války. K tomu navíc přistupují směšné, falešné pokusy o usmíření ze strany jistých směšných organizací, jako je např. OSN. Ty by zde ve své podstatě měly být proto, aby důrazně a přísně zakročily a vytvářely mír všude tam, kde jde o blaho lidského (a také zvířecího a rostlinného) života. Avšak tímto způsobem se jedná jen tehdy, když  je válčící země schopna bezprostředně a přímo ohrozit výhody a životní standard ostatních a bohatých zemí, jako tomu bylo např. tehdy, když hořel Kuvajt. Musela být zachráněna cenná ropa, neboť o ní šlo v prvé řadě, nikoli však o tisíce nevinných lidí, kteří v nejhorším utrpení museli zemřít.

Všude doutnají a eskalují národní povstání, revoluce a války. Do nich se vměšují ostatní státy, aby údajně podporovaly mír. To činí zčásti za pomoci výhrůžek, zčásti jako směšný pokus o usmíření, avšak nepokoje, vraždění a znásilňování atd. pokračují i přesto dál. – Pro postižené nevinné je však každý den války již za hranicí vší únosnosti.

Stejně se to má kdekoliv jinde, i vprostřed Evropy, kde diplomati celá léta nesmyslně učeně debatují a vydávají ultimátum za ultimátem jako ohledně válečných vůdců v bývalé Jugoslávii. Nato se vše jednoduše ignoruje. Diplomati jsou již zcela nedůvěryhodní a směšní a nikdo jim již nemůže důvěřovat. Proti těm hrozným děsům jsou neschopní skutečně a účinně cokoli podniknout. Na jednu stranu jsou tyto pověřenéosoby zcela zchoulostivělé, falešně humánní a na svých postech nevhodné a na stranu druhou v určitých válkou zasažených zemích není co brát, tedy ani ropu, ani zlato, ani jiné cenné bohatství. V opačném případě by se totiž zasáhlo jinými prostředky než pomocí oněch směšných výstavních figurek OSN. Zasáhlo by se tvrdě a razantně, nikoliv účinnými a opravdu smírčími lidskými prostředky, nýbrž zlým, nelogickým násilím. Takovým způsobem jsou ale i nadále nesčetní nevinnílidé mučeni k smrti, zaživa trháni na kusy, a navíc špinavými, odpornými, nelidskými individui znásilňováni, okrádáni a przněni, aby nakonec po nevýslovných mukách směli zemřít. Muži, ženy a děti umrzají, zmírají hlady, jsou otráveni, stiženi nákazami, zastřeleni na ulici, znásilňováni, olupováni a hanobeni. Copak udělali tak nelidského, že jim několik šílenců toto způsobuje?! A jaképak smýšlení má zbytek lidstva, když dopouští, aby se takovéto neuvěřitelné zločiny děly?!

To vše může však vznikat jen proto, že každý stát buduje armádu, vládu a státní aparát pro sebe, aniž by bral ohled na ztráty a aniž by zohlednil své vlastní občany, druhé národy a jejich práva a potřeby. Jedny státy mají s několika málo ostatními závazné smlouvy, které uvádějí, že jsou buď závislé na finančních dluzích atd. anebo že mají povinnost v případě nouze, nepokojů či válek zasáhnout a pomoci, avšak to ve skutečnosti jen pro dobro a zisk vládnoucích. Několik málo států má díky své velikosti výsadní moc a rozhodovací pravomoc, ale také nevyřčenou možnost svým válečným materiálem a atomovými, biologickými a chemickými zbraněmi celou zeměkouli vyhodit do povětří anebo ji zamořit a zničit. Pokud by tedy nějaká větší země chtěla zabrat nějakou menší, pak by to s dnešním pestrým a rozsáhlým zbraňovým potenciálem byla relativní maličkost. Mezitím můžeme tak jako tak hovořit o štěstí, že se ohniska válek dosud nerozprostřela na veškeré státy celé Země. Přinejmenším tak zůstává naděje na uskutečnění jediného řešení, kterým lze války udusit již v samém zárodku, a tímto řešením jsou multinárodní mírové bojové sbory.

Jak již jméno prozrazuje, sestávají mírové bojové sbory z multinárodního uskupení vzdělaných a vycvičených vojáků mužského i ženského pohlaví. Každá země za tímto účelem vzdělá a vycvičí – v procentuálním poměru ke své velikosti a počtu obyvatel – odpovídající počet mužů a žen, z nichž se stávají míroví bojovníci. Ti smýšlí mírumilovně a cítí ochotu zastat se též života ostatních. Tímto způsobem vznikají obrovské a několik miliónů lidí čítající mírové bojové sbory, které jsou rozloženy po celé Zemi. Zasazují se o mír a právě světový mír je jejich nejvyšší přikázání. Jejich povinností je chránit lidské životy a, je-li to nutné, bránit je též osobně se zbraní v ruce; dále zbavit moci viníky, válečné štváče, diktátory, teroristy, kriminálníky a zločince atd. a postarat se o to, aby v dotčené zemi již nemohly vypuknout žádné nové nepokoje atd. Už jen velký počet spolupůsobících jednotek musí zaručit, že v každé válčící zemi, v níž musí zasáhnout, v každém případě mnohonásobně převýší počet tamních členů armády, kriminálníků a zločinců atd. Tím tedy vytvoří velkou přesilu podporující mír, takže proti ní neexistuje sebemenší šance, bude-li válečně napadena.

Komunikace kolem zeměkoule dnes funguje rychlostí vteřin; proto je možné, aby velitelé takovýchto mírových bojových sborů byli stále informováni a udržováni na aktuální úrovni vědění. Vypukne-li někde nepokoj, převládne-li kriminalita a zločinnost anebo nějaký válečný štváč vzbouří svou vlastní armádu, pak musí být neprodleně zmobilizována přinejmenším 10násobná přesila mírových bojovníků, kteří budou ihned a co nejkratší cestou vysláni na místo nepokojů. Tam potlačí ohnisko krize již v samém zárodku, aby válka atd. nemohla eskalovat. Pouze obrovská přesila bojových sborů umožní vpadnout do země stižené nepokoji ze všech stran, obklíčit útočníky a zajmout je. Obranný útok je přitom veden současně na vojsko i jeho velení, a to vždy v závislosti na útočných hrozbách dané válčící země. (Lidové povstání nebo vzmach kriminality a zločinnosti vyžaduje jiná opatření než hrozba jaderného útoku.) Je-li ohnisko krize odstraněno, potom jsou v dotyčné zemi ihned zničeny veškeré zbraně. Zbraněmi k obraně disponují vposledku už jen multinárodní mírové bojové sbory, přičemž tyto zbraně musejí být uskladněny a kontrolovány tak, aby k nim žádní mocichtivci, dychtivci po odplatě nebo ziskuchtivci, zločinci a kriminálníci neměli přístup. Mírové bojové sbory tyto zbraně mohou a smějí obdržet a použít také jen tehdy, vyžádá-li si to nutnost sebeobrany. Mírové bojové sbory zaručují, že postupem času budou rádoby diktátoři, váleční štváči, kriminálníci, zločinci a nepřátelé života a majetku vykořeněni pomocí po lidské stránce ospravedlnitelných, avšak rigorózních opatření. Tím bude na celém světě vytvořen mír a bezpečnost všeho života, a to natrvalo.

Mírové bojové sbory nemají vůbec nic co do činění s novým stavem války anebo s novou mocenskou skupinou na Zemi. Vykonávají totiž pouze funkci ochrany a použití logického násilí. Dokud se lidstvo zvrhává tak, jak je tomu již velmi dlouhou dobu a jak to dnes každodenní zprávy stále znovu potvrzují, dotud je nezbytná organizace, která takovéto lidem a životu nepřátelské skutky zamezí. Válečný štváč a vůdce, despota, diktátor, kriminálník nebo zločinec nemůže být přiveden k rozumu přátelskými slovy; už jen samotný nápad, udělovat válečné rozkazy nebo ostatní lidi týrat, olupovat, okrádat anebo je ničit omamnými jedy a zabíjet atd. svědčí o tom, že lidé, kteří toto činí, jsou ve svém myšlení a jednání nemocní, pomatení a zvrhlí, a to způsobem vůči životu a člověku nepřátelským. Ve svém šílenství a ve své mocenské pozici atd. jsou však natolik nebezpeční, že ohrožují život vlastních spoluobčanů, stejně jako život ostatních lidí i lidí jiných států a jsou připraveni jej bez skrupulí, nezodpovědně a nesmyslně obětovat. Ve většině případů se jedná o hlavy států se svým doprovodem, které nejsou schopny unést enormní zátěž a zodpovědnost za celý stát, takže zpanikaří a jsou mocichtivé, a proto chtějí stále všeho víc a nikdy nebudou spokojené.

Mír lze přivodit a udržet jen za pomoci použití logického násilí, což ale mnoho lidí nechce pochopit. Velmi dobrým příkladem budiž v tomto ohledu lidské tělo, které přece podléhá daným přírodním zákonům, a tedy i na jejich základě funguje: Chce-li se v lidském těle zahnízdit nějaký bacil, potom je v těle vyprodukován bezpočet protilátek, které onen rušivý faktor v přesile napadnou a zahubí. Pokud by tomu tak nebylo, mohl by se choroboplodný bacil nerušeně rozmnožovat a nakonec by zachvátil, ba dokonce zničil celé tělo. Protilátky slouží bezpečnosti a ochraně živých a zdravých buněk. Taktéž se to má i s válečnými štváči a multinárodními mírovými bojovými sbory. Pokud se zločinnému jednání nějaké hlavy státu nebo zločince atd. ihned neučiní přítrž  přesilou mírových vojáků, kteří vytvoří pořádek, potom se může nerušeně a beztrestně dít všechno to, co se v desítkách zemí po celém světě dnes a denně děje každý rok – všechny ty hrůzy a nepředstavitelné věci v ohavných válkách a zločinech.

Na multinárodní mírové bojové sbory všeobecně převládá zcela chybný názor. Slova „mír“ a „boj“ v jednom slovním spojení mnoho lidí ruší, jelikož si pod tím představují armádu, kterou známe dnes a jež by opět rozšiřovala bídu, nouzi, strach a hrůzu. Avšak tak tomu vůbec být nemůže, neboť členové takovýchto sborů jsou velmi dobře vzdělaní odborníci, jak ve věci obrany, tvorby a udržení míru a zajištění přežití, tak ohledně následování přírodních zákonů a lidství; navíc jsou různých národností, resp. státních příslušností, takže by se nikdy nemohli v touze po moci spojit v nějakém státě a uskutečnit mocichtivé ambice. Jsou vázáni mezinárodní úmluvou vykonávat svou službu bok po boku, takže jim vůbec ani nemůže přijít na mysl, aby nechali vyvstat spor nebo lačnost po moci atd. Mírové bojové sbory bojují za mír a snaží se jej podle svého nejlepšího lidského umění, svých dovedností a lidskosti pokud možno vytvořit, a to tak, aby pokud možno nebyli žádní mrtví, anebo jich bylo jen velmi málo. Úkolem těchto sborů je chránit život a eliminovat ohniska nepokojů, načež pro všechny lidi a jejich majetek zajišťují mír, klid, pořádek a bezpečnost; nejsou tu od toho, aby si hrály na vojáčky. Každá zbytečná smrt musí být za všech okolností zamezena. Kdo si však myslí, že může do válčící země jednoduše vtrhnout a všechno v ní srovnat se zemí, ten není lepší než samotný původce války, neboť si ve svých myšlenkách zahrává se zákeřnou vraždou, zločinem proti lidskosti a úkladnou vraždou nevinných. To však není smyslem multinárodních mírových bojových sborů. I vojáci válčící země toliko vykonávají své rozkazy, častokrát z donucení a možná i jen ze strachu, že by je držitelé moci nebo příslušníci vlastního národa zabili. Jak totiž většina nezúčastněných lidí uvažujeí, právě tak tomu zpravidla nebývá, neboť zvrhne-li se někde nějaký držitel moci nebo zločinec, nelze tohoto člověka a celou jeho družinu, nebo dokonce celý jeho národ zabít – národ, který je na tom všem zpravidla ještě nevinný.

První povinností pomocné strany je bez výjimky chránit a zachovat život. Mrtví smí být jen z jednoho a jediného důvodu: Sebeobrana. Člověk je k zabití druhého člověka oprávněn jen a pouze v takovém případě. Mírové bojové sbory jednají vždy jen podle zákona nenásilného násilí (tzn. pouze mnohonásobná přesila mírových bojovníků udusí nepokoje v zárodku). Samozřejmě nelze vyloučit situaci, že mírový bojovník bude muset nějakého válčícího útočníka zastřelit nebo jiným způsobem usmrtit, aby zachránil svůj vlastní život anebo život ostatních, resp. aby naplnil svůj cíl omezit nepokoje, válku či zločin atd. Lze totiž počítat s tím, že válčící země nebo zločinci atd. se nebudou ochotni vzdát. Musí-li se však v této podobě zabíjet, tedy z donucení, pak jedná mírový bojovník v holé sebeobraně, nikoli tedy z touhy vraždit. Takto lze počet nevyhnutelných mrtvých omezit na několik ještě počitatelných obětí, zatímco dnes jsou  naopak lidé všude po světě po tisících hanobeni, mučeni, mrzačeni, okrádáni, vykořisťováni a coby nevinní sprovozováni ze světa. To poté, co celé dny, měsíce či roky marně doufali ve spravedlivou pomoc. Za příklad ať i zde poslouží lidské tělo: Nepodaří-li se protilátkám neutralizovat ohnisko choroby, potom musí být kupř. odstraněno chodidlo nebo noha atd., aby se ochránilo zbylé tělo a jed či choroba se nemohly dále rozšiřovat.

Boj o mír není totéž co válka; válka znamená vraždu, bídu, nouzi, zášť, likvidaci a zničení. Boj o mír je ve smyslu mírového boje oproti tomu vážné lidské úsilí o pokojnou a zdravou existenci všech forem života a vší existence. To je jistě také spjato s určitou dobou nepokoje, avšak tato doba má za cíl vytvořit vyrovnanost. Boj tohoto typu probíhá způsobem, z něhož jpramení cíl míru, byť by při tom mělo být nezbytné použít logické násilí. To stojí v protikladu k politickým a zločineckým válkám, které slouží jen a pouze nabytí a udržení moci a zisku. Boj o mír zápolí s negativnem a se zvrhlostmi, aby nakonec mohlo převážit ono pozitivně vyrovnané. Boj o mír tvoří mír, zachovává a buduje; není zde proto, aby ničil a pustošil, jako je tomu v případě každé politické války, války o moc a zisk atd. Nelze ovšem jen tak bezhlavě začít bojovat, neboť i boj o mír musí být v detailu i v celkovém rámci dobře strategicky promyšlen a naplánován tak, aby bylzajištěn úspěch. Tento fakt ohledně zásahů do machinací atd. válčících států nebo zločineckých organizací také značí, že do dotyčné země vnikne ohromná přesila mírových bojovníků, aby se jakýkoliv odpor stal nesmyslným a nepokoje nemohly dále gradovat a byly zničeny ve svém původu. Tím ovšem válka dosud není urovnána, neboť po zamezení válečných skutků a paralyzováni a předvolání zodpovědných osob, jako např. za tím účelem, aby na ně bylo uvaleno opatření celoživotního vyhoštění na nějaké absolutně bezpečné a neopustitelné místo, bude dále nezbytné, aby dotyčnému národu byla poskytnuta humánní pomoc. Z toho důvodu se pak také z dané země nemohou stáhnout všechny mírové bojové sbory, nýbrž jejich určitá nezbytná část v ní musí setrvat a starat se o to, aby nemohly vypuknout  žádné nové nepokoje. Krom toho musejí být vláda – která má být nově povolána – i národ pomocí poučení opět přivedeny na správnou cestu, což si podle okolností může vyžádat dlouhou dobu. Tak je tomu proto, že každý člověk musí získat vhled do nezbytnosti míru, lidskosti a spravedlivého a dobrého způsobu života, a musí tedy uskutečnit změnu svého smýšlení.

Barbara Harnischová a Billy, Švýcarsko

únor 1995