Když zasadím 10 sazenic salátu a mohu sníst jen jednu, ale potom všechny zbylé vytrhnu a zahodím, pak se jedná o zvrhlost. Také potrat v této podobě je zvrhlostí, ba dokonce se rovná vraždě. (Také salát je živou bytostí, která si zasluhuje úctu a respekt stejně jako všechna zvířata a lidé.)

Především v naší zeměpisné oblasti existuje dostatek antikoncepčních prostředků, které mohou ženy používat ke své ochraně. Už v antice ženy dbaly na ochranu před neplánovaným těhotenstvím. V každé zemi se v tomto ohledu vynalezly vlastní metody a prostředky. Tak např. v Japonsku ženy polykaly med, ve kterém byly mrtvé včely. V severní Africe ženy pily vodu, kterou se omývaly mrtvoly, nebo jedly pěnu z velbloudí tlamy. Babylonský Talmud dovoloval: »Žena smí vypít pohár s kořenovými výtažky, aby se stala neplodnou« atd.

Dříve byli lidé ohledně neplánovaných dětí mnohem uvědomělejší. Např. v Římské říši měla většina žen jen jedno dítě, takzvané vytoužené dítě. Tento pojem se však s nástupem křesťanství a šířením katolicizmu vytratil, neboť náhle vznikl trend plodit děti jako na běžícím pásu. A to z jednoho prostého důvodu, totiž aby církev na jednu stranu získala další přívržence katolicizmu a aby na druhou stranu bylo dostatek bojovníků proti nenáviděné vrchnosti, obzvláště během a od doby Velké francouzské revoluce. Tyto myšlenky vzešly od skutečně velmi krátkozrakých lidí a z velkého egoizmu.

Ženy, které se vyznaly v bylinkářství, a znaly i byliny, kterými bylo možné přerušit těhotenství – tyto vědoucí ženy byly většinou porodními bábami –, byly církví pronásledovány a upalovány jako čarodějnice; tedy právě ty ženy, které by mohly zabránit přelidnění.

Skutečnými původci přelidnění jsou církev a Velká francouzská revoluce. Církev se tak snažila dostat ke světové moci a revolucionáři chtěli vést válku proti vrchnosti. Bylo zapotřebí věřících a bojovníků, aby jedni posílili církev a druzí svrhli vrchnost. A tak došlo k nezadržitelnému plození a rození nových lidí a potomků. Církev si tak udržela svoji moc a heslo »jděte a množte se« se kázalo i nadále a lid jej bez rozmyslu vzal za své. V těchto dobách byla objevena Amerika, Afrika byla již řídce osídlena bělochy a běloši pohlíželi na lidi s jinou barvou pleti jako na velice primitivní a pohrdali jimi. Bílí dobyvatelé se nikoho neptali, když objevili a zabírali nějaký ostrov nebo kontinent. Všechna země patřila automaticky objevitelům, resp. jejich vlasti. Protože na evropském kontinentu už nezbylo žádné místo – protože se tam již projevovalo určité přelidnění –, vyrazily výpravy do všech koutů světa: do Ameriky, kde běloši obraceli rudochy na víru; do Afriky, kde běloši zotročovali černochy; do Asie, kde se běloši ustanovili koloniálními vládci. Normální život v souladu s přírodou byl náboženskými přistěhovalci jednoduše zničen a lidé s jinou barvou pleti byli považováni za méněcenné tvory, podle čehož se s nimi také zacházelo. Jejich zvyky a obyčeje byly bez okolků zničeny, a jestli jich bylo zavražděno více nebo méně, to nehrálo v očích bělochů žádnou roli.