Další slovo o přelidnění

Přelidnění je téma, které se netýká jen zemí třetího světa a vlád, nýbrž i západního tzv. bohatého světa, stejně jako každého jednotlivého člověka. Vlastně se už dlouho vymyká chápání, proč nechce pozemský člověk postihnout, že všechny problémy tohoto světa a veškeré špatnosti vyplývají pouze z toho, že je příliš mnoho lidí. Šlapeme si na nohy, lezeme si na nervy a pomalu, ale jistě se z nás stávají pouze adaptované, přizpůsobené bytosti. Přitom však stále více odvykáme být skutečnými lidmi. U nás v západním světě možná nejsou následky přelidnění ještě tak drastické jako pro hladovějící třetího světa, avšak i zde už se rýsují první katastrofy, které s sebou nese vše zaplavující lidská masa. Počet nezaměstnaných rapidně roste, a tím zákonitě roste i počet kriminálníků, neboť obecné pravidlo zní: kdo nic nemá, ten si bere. Že tato skutečnost vede k brutálnímu vraždění lidí a strašlivým válkám, dokazují každodenní zprávy.

Právě u nás ve Švýcarsku, které je nepatrně malou zemí – v rámci celé zeměkoule dokonce mizivě malou –, se cítíme být v bezpečí a dobře chráněni, neboť vše je přece tak spořádané a stát drží všechno pevně v rukou. Teď určitě nechci kritizovat státnictví Švýcarska, neboť Švýcarsko platí bezpochyby za zemi s nejlepšími zákony, neboť v opačném případě by se nám už dlouho nevedlo tak dobře. Ale právě i proto se chováme příliš bezstarostně vůči problémům, které jsou docela blízko nás, jakoby se přelidnění se všemi svými pohromami a zničením planety mělo zastavit na hranicích naší země.

Pomalu ale jistě začíná tu jeden, tu druhý na vlastní kůži pociťovat, že to ani u nás takhle nepůjde věčně. Mnoho lidí je bez práce nebo vydělává příliš málo, aby mohlo uživit, zajistit a podporovat sebe a rodinu. Avšak stále ještě se jednotlivec necítí dotčen, neboť dokud se jedná pouze o souseda, může nám být přece zlo tohoto světa lhostejné.

Je nepředstavitelné, že kdysi tak nádherná modrá planeta byla téměř úplně zničena bytostmi, které byly povolány k vyšším a nejvyšším cílům. Sloužila-li kdysi příroda lidem jako místo odpočinku a zotavení ve všech oblastech, musejí se nyní lidé, a obzvláště dospívající generace, před ní chránit. Celé rostlinné a živočišné druhy již neexistují; světlo slunce, které by mělo zachovávat život, se proměnilo ve smrtelné záření, protože člověk zničil ochrannou ozonovou vrstvu kolem planety. Vodní toky jsou natolik znečištěné, že ke koupání je třeba notná dávka odvahy, neboť nezřídka člověk vyleze ze zdánlivě osvěžující vody s různými otravami. Přírodní katastrofy, jako jsou sopečné výbuchy, zemětřesení, záplavy, sucha atd., dovršují tragický obraz. Seznam nebezpečenství, která s sebou život vinou člověka přínáší, je nekonečný. Náš pobyt na Zemi se již nedá nazývat životem, nýbrž už jen holým bojem o přežití tváří v tvář všem těm nebezpečím a rizikům. A proč? Protože se lidé ve své nechápavosti rozmnožují jako morčata, protože rvou ze Země víc surovin, než je Země schopna poskytnout, protože ve svém velkém počtu produkují víc odpadu, než je Země schopna zpracovat, a protože svými progresivními výzkumy produkují takové množství jedů, že Země pod jejich tíhou téměř nemůže dýchat.