Ve světových mořích dnes rybaří 3 miliony rybářských lodí a masivně decimují stavy ryb a jiné vodní živočichy. Rybářská kvóta se přitom za posledních 40 let ztrojnásobila. Pokud se v roce 1950 jednalo ještě o 20 milionů tun ryb a dalších vodních obyvatel, kteří našli cestu do potravního řetězce člověka, tak toto množství do roku 1990 vystoupalo na 100 milionů tun ročně. Rybáři však neplundrují jen moře, nýbrž i jezera, řeky a potoky, a to bez jakýchkoliv skrupulí, pokud jde o výdělek a profit – hlavně když v kase cinkají peníze. Vše se přitom provozuje nadmíru profesionálně, bohužel však v každém ohledu naprosto krátkozrace a nezodpovědně. Toto drancování však vedlo k celosvětovému úbytku ryb ve všech mořích a ostatních vodstvech. A tak mnoho zvířecích obyvatel moří a jezer atd. již dospělo na hranici své regenerační schopnosti nebo je již natolik zdecimováno, že vymírá nebo již vymřelo.

Lidé se již ocitli v situaci, kdy s populačním růstem už nemohou držet krok ani rybáři, ani zemědělci či zahradníci atd. To znamená, že se ony nespočetné miliony lidí, již se každoročně nově narodí a přibývají ke stávající mase, mohou uživit jen tehdy, když všichni ti, kteří jsou již na světě, omezí svou spotřebu potravin. To však pro člověka představuje zcela novou situaci, jíž se nepřizpůsobí, takže budou i nadále miliony lidí zmírat hladem, a sice ve stále větším a větším počtu.

Problémem se staly také vzduch a klima. Ve srovnání s velikostí Země je atmosféra skutečně jen tenoučká vrstva. Během 500 milionů let udržoval rafinovaný přírodní a komplexní regulační obvod poměr směsi různých, pro lidské formy života dýchatelných, plynů na konstantní úrovni. Také teplota vzduchu se držela v krajně úzkém rozpětí. Tak vznikl přirozený ochranný štít, pod nímž se mohlo vyvinout rovněž přirozené skleníkové klima mírné povahy, ve kterém mohl postupně prospívat rozličný život. Posledních cca 100 let se ale všechno mění, jelikož do této citlivé rovnováhy zasahuje člověk. Člověk svou technikou a svou produkcí jedů atd. nyní sám mění klima Země a vytváří nový, nebezpečný, životu nepřátelský a ničivý skleníkový efekt, který hrozí, že pomalu všecko zničí. To je podvod, kterým člověk klame sám sebe a jenž nakonec povede k jeho vlastnímu zničení a destrukci, jakož i ke zničení a destrukci všech forem života a celé planety.

Každým rokem proniká do atmosféry 23 miliard tun CO₂ spalováním fosilních paliv a v důsledku automobilových a jiných motorových zplodin atd.; dále 1 milion tun CFC z chemického průmyslu a soukromé spotřeby, 380 milionů tun metanu z chovu dobytka, pěstování rýže a skládek odpadu, jakož i 11 milionů tun monoxidu dusíku z dusíkatých hnojiv a spalování biomasy.

Je nesporné, že člověk je sám zodpovědný za úbytek ozonu, za skleníkový efekt a tedy za změnu klimatu Země – a čím více lidí obývá svět, tím je všechno horší a beznadějnější. Klimatické změny, jež jsou již nyní rozpoznatelné, vedou nepochybně k častějšímu výskytu tornád a dalším zhoubným přírodním událostem s katastrofickými dopady.