Pomocí satelitů lze zřetelně rozeznat rozsah a rychlost změn v životním prostředí, jež člověk nezodpovědně způsobuje. Satelitní snímky tak např. doložily, že se Aralské jezero v Turanské nížině v Kazachstánu a Uzbekistánu během pouhých 30 let smrsklo na polovinu, přičemž 40% úbytek připadá jen na několik málo let. Toto bezodtokové slané jezero – jež zásobují řeky Amudarja a Syrdarja, které jej však dosahují už jen ve vlhkých letech – měřilo v roce 1975 ještě 54 400 km². Odčerpáváním vody pro zavlažování se však během pouhých 15 let, do roku 1990, smrsklo právě o oněch 40 %. To vedlo v tomto kdysi čtvrtém největším jezeře světa k beznadějnému úhynu ryb, v jehož důsledku bylo ukončeno rybářství a zpracovávání ryb. Vinu na tom nesou zemědělci, technici, vědci i vláda. Pokud jedni odčerpali jezeru vodu za účelem intenzivního zavlažování zahrad a zemědělských pozemků, druzí k tomu dodali prostředky a možnosti, zatímco zodpovědná vláda k tomu dala povolení a poté nečinně přihlížela. Takové konání a jednání se rovněž vyskytuje prakticky ve všech ostatních státech na Zemi – jen v souvislosti s jinými věcmi. Z toho důvodu se také může stát, že např. i ve Středozemním moři probíhá nehorázná devastace, a sice především vinou hnojiv a odpadních vod všeho druhu, které se z Pádské oblasti splachují do moře a nezadržitelně zamořují Jadran. V důsledku toho vznikají každým rokem rostoucí měrou ohromná řasová pole, která pod sebou dusí veškerý život v moři. Na tom se však podílí též přístavní města jako Neapol, Janov, Brindisi, Catania, Syrakusy, Trapani, Palermo, Marseille atd., atp., neboť své jedovaté odpadní vody jednoduše odvádějí do moře.

Další velké a globální nebezpečí představuje ubývání ozonového pláště Země, rovněž způsobené vinou a nezodpovědností člověka. Ozonová díra se rok od roku zvětšuje nejen nad jižním pólem, nýbrž tato životně důležitá vrstva chránící před UV zářením je ničena i na jiných místech. Životu nebezpečné UV záření, jež ohrožuje z kosmu všechny pozemské formy života, dopadá na Zemi stále silněji, neboť ozonová vrstva se už rapidně zmenšuje i nad severní polokoulí a stala se již natolik nebezpečně tenkou, že v této podobě již také měřitelně a zjistitelně pomalu zasahuje do mírnějších zón a způsobuje u lidí »černou rakovinu«, rakovinu kůže. Zároveň se globálně rozšiřuje umělý a lidmi vyvolaný skleníkový efekt, z něhož vyplývá riziko klimatického kolapsu. Ze zničujícího šílenství lidí plynou též všelijaké nepřirozené přírodní katastrofy, a meteorologové již nyní registrují nárůst přírodních katastrof, jako jsou např. tropická tornáda, sucha a záplavy anormálního typu. K tomu však patří i zemětřesení a sopečné výbuchy, o nichž vědci stále ještě tvrdí, že jsou zcela přirozené, ačkoliv toto tvrzení neodpovídá pravdě. A vskutku, všechny tyto věci, dění a události již dávno vybočily z odedávna známého přirozeného rámce.

Póly na Arktidě a Antarktidě, jakož i ledové plochy v Grónsku a horské ledovce rapidně tají, vinou čehož na celém světě vzrůstá hladina moří. Celé nízko položené ostrovní státy, stejně jako pobřežní regiony jsou v ohrožení a hrozí, že pomalu ale jistě zmizejí ve stoupajících vodách.