Člověk, který se tak rád označuje za korunu tvorstva, se ve své čiré nechápavosti a sobeckosti natolik rozmnožil, že se stal násilným ohrožením pro veškerý život v globálním měřítku – stal se největším zlem, které způsobilo nebezpečné změny na celém světě, jakož i na nespočetných živých tvorech. A lidstvo se nezadržitelně rozrůstá dál – prudkou a stále se zvyšující rychlostí. To je ale přesně ten důvod, proč se Země čím dál tím víc přeměňuje v poušť. Zaslepení lidí stran plození potomků totiž vede k tomu, že se všecko strádání a všecka bída, jakož i úhrnem všechny sociální, ekologické a hospodářské pohromy nezadržitelně stupňují do závratna, a sice až do okamžiku, kdy již nebude možná žádná záchrana.

Člověk je součástí Země, leč nerozumí způsobu života. Jeden člověk pro něj nemá stejnou hodnotu jako ten druhý, neboť je-li někdo jiné barvy pleti, jiné rasy či jiné povahy nebo je-li byť jen pouhým cizincem, potom není akceptován, nýbrž znevažován nebo nenáviděn, hanoben a pronásledován. Ten mocichtivý a mocný bere bezmocnému jeho zemi a vlastnictví – a právě tak zachází člověk i se svým domovem, se Zemí, vůči níž se chová jako cizinec. Člověk žije jen pro svou vlastní zištnost, nikoliv však za účelem harmonie se Zemí a se vším životem. Přichází jako zloděj v noci, jako cizinec, a loupí ze Země vše, co jen potřebuje, nebo na ní zničí a zdecimuje cokoliv, co se mu zlíbí. Nežije s ní, s matkou Zemí, nýbrž je její nepřítel, a když na ní dobyl nějakou její část a podmanil si ji, pak kráčí dál a učiní totéž na nejbližším místě.

Člověk zachází se svým domovem, se Zemí, zemskou atmosférou, všemi vodstvy, veškerým životním prostředím a vším životem všech rodů a druhů jako s něčím, co se smí jednoduše využít, použít, zničit, vyrabovat, zplundrovat a po použití odhodit pryč a zlikvidovat. Dychtivý hlad lidí po všem, co může Země nabídnout, jakož i jejich nezkrotné zaslepení stran plození potomstva pohltí a zdevastuje celou planetu se vším živým a nezanechá po sobě nic než mrtvou, liduprázdnou pustinu.

Jak se pozemský člověk dostal do této žalostné a destruktivní situace, v níž dnes žije? Za tímto účelem musíme pohlédnout na vývoj od prvního člověka po současnost: Než se rod člověk, Homo sapiens, rozmnožil natolik, že obýval celý svět, uběhlo několik milionů let. V roce jedna (1) křesťanského letopočtu žilo na Zemi 102 milionů 465 tisíc lidí. Potom trvalo už jen dalších 1000 let, než se celkové obyvatelstvo Země rozrostlo na 300 milionů. Války všeho druhu, jakož i nákazy a epidemie však neustále decimovaly miliony lidí, přičemž za zmínku stojí v tomto ohledu především středověk. Ve 14. století pustošila obyvatelstvo Evropy obzvláště »černá smrt«, neboť mor zuřil a bujel takovým způsobem, že lidé umírali po tuctech a celkově zahynulo mnoho milionů lidí. S prvními dobrými úspěchy medicíny se však úmrtnost lidí opět rychle snížila, takže umíralo mnohem méně lidí, než se jich rodilo.