Toto je skutečnost, kterou »světoví dohlížitelé« a jiné tímto se zabývající organizace a statistici nezjistili a nepochopili, protože jednoduše tvrdošíjně postupují podle zdánlivého početního schématu, na jehož základě činí jen hrubé výpočty od oka. Skutečnost ale je, že se neustále objevují roky, které po stránce přírůstku populace probíhají mimo očekávaný rámec, takže dochází k tomu, že se rodí více či méně nových pozemšťanů. A rok 1994 byl rokem, během něhož se narodilo dvakrát více potomků, než se čekalo. K tomuto faktu se ovšem přidružuje i to, že celosvětová populace je o něco větší, než se lidem snaží namluvit hrubě odhadované statistiky. Mnoho zemí může údaje o svém obyvatelstvu pouze odhadovat, v důsledku čehož se zpravidla mnoho lidí zapomene, což nakonec pokaždé udává 200 až 500 milionů lidí. Výpočet a statistiky »světových dohlížitelů«, které značí, že počátkem roku 1995 obývalo Zemi 5,75 nebo 5,85 miliard lidí, tedy nesouhlasí, neboť vpravdě jich 14. února 1995 bylo již 6,27 miliard. Tudíž o pěknou řádku víc, než tvrdily statistiky. Ale tak přesně to »dohlížitelé světové populace« podle všeho neberou, neboť pár set milionů zřejmě už nehraje roli. Právě v tom se však zcela nehorázně mýlí, neboť situace zašla již tak daleko, že se počítá každý jednotlivec a že každý jednotlivec přispívá ke zničení a destrukci veškerého života na Zemi a na planetě samotné, a sice stále rostoucí měrou.

Svět tedy začátkem roku 1995 obývalo již více než 6,27 miliard lidí a od té doby přibývají 4 lidé za vteřinu. Přírůstek se znovu poněkud snížil, leč přesto ve srovnání s rokem 1993 vzrostl o jednoho člověka za vteřinu. To je zákonitý důsledek toho, že během roku 1994 dosáhlo mnohem více lidí plodného věku a nyní tuto okolnost využívá k tomu, aby přivádělo na svět potomky. Přibližně 3/4 lidí žijí v rozvojových zemích, z čehož asi 2 miliardy hladoví; každým dnem zkosí smrt 40 000 dětí, které umírají hlady a tedy na podvýživu. To je 14 milionů za rok. Následkem hladu vznikají lidské svízele všeho druhu, sociální napětí, revoluce a konečně občanské války a války mezi státy, přičemž boje o distribuci zboží jsou stále brutálnější a nelidštější a lidský život už neznamená zhola nic. Celé státy upadají do terorizmu, anarchie a chaosu; hlad, bída, nouze, války, pronásledování a masakry dohánějí lidi k útěku, následkem čehož se objevují putování národů obrovských rozměrů, jež nemají žádnou obdobu. Jen na jaře roku 1995 bylo na útěku cca 200 milionů lidí. Třetí svět se dává vinou utečenectví do pohybu jako gigantický lidský válec – zprvu jen ve vlastních regionech, avšak již brzy ve stále rostoucí míře směrem na sever, do průmyslových, hospodářských a blahobytných států. Ty lákají zásobami jídla, bohatstvím, blahobytem, luxusem a pracovními příležitostmi, jichž je však stále méně, neboť přistěhovalci je permanentně obsazují a pracují za levnější mzdy než domácí obyvatelé, již tak přicházejí o své možnosti výdělku a stávají se závislými na sociální podpoře.