Rodičovství a přání pořídit si dítě

Christian Frehner, Švýcarsko

I když se následující úvahy mohou zdát poměrně rigorózní a radikální a při prvním čtení mohou šokovat, nejsou ani extrémní, ani nepřátelské vůči člověku, a především nemají absolutně nic společného s pomatenými, bludnými, hloupými, životu nepřátelskými a fanatickými myšlenkami a požadavky extremistů nejrůznějších politických a náboženských směrů. Na rozdíl od nich mají mnou níže předložené podněty k zamyšlení a směrnice stejnou platnost pro všechny lidi na Zemi (tedy i pro mě samotného). Nesmějí existovat žádné výhrady ohledně rasy, národnosti, tělesné výšky, barvy vlasů, značky automobilu atd., a nesmí se také stát, že by se rozmnožovali už jen »studovaní« a »učení«. Je přece až příliš dobře známo, že ani takzvaně »chytří lidé« nejsou vůbec chráněni před hloupostí, jak to ve své omezenosti, krátkozrakosti, povýšenosti a přeceňování sebe samých dostatečně a znovu a znovu dokazují mnozí politici, profesoři, novináři, sociologové, teologové, filozofové, vědci a hospodářští vůdci atd.

Stále více zodpovědných lidí si s ohledem na obrovský populační růst, znečišťování země, vody a vzduchu a špatným zacházením se živými bytostmi všeho druhu klade otázku, zda je dnes ještě vůbec zodpovědné zplodit dítě, resp. přivést ho na svět, který propadl egoismu, kde představuje ty nejvyšší cíle růst hrubého národního produktu, hédonismus, bohatství a zneužívání druhých. Skutečně: vezmeme-li v úvahu veškeré obrovské utrpení, pod kterým trpí děti i dospělí (a to nejen v třetím světě!), pak je tato otázka naprosto pochopitelná. Jakému nevýslovnému utrpení by totiž mohlo být zabráněno, kdyby se všichni lidé řídili rozumem a chápavostí, místo falešnými emocemi, pomatenými náboženskými bludy a nekontrolovaným pohlavním pudem!

Podíváme-li se na situaci ve všech zemích světa nezaujatě, nelze se vyhnout smutnému poznání: Velmi mnoho dětí nemělo být nikdy zplozeno! Velmi mnoho otců a matek je naprosto nevědoucích, přetížených a neschopných ve věci dobrého a zodpovědného rodičovství a s tím spojenými výchovnými a pečovatelskými úkoly a povinnostmi. Kvůli neschopnosti, nezralosti, sobectví a dalším neduhům rodičů vyrůstají celé zástupy dětí v jejich přesném obrazu, s jen velmi malou šancí někdy uniknout z bludného kruhu chudoby a bídy. Poškozeni hladem (mozek), týráním (psychika) a zanedbáním (kriminalita) budou tito lidé proplouvat svým životem v otupělosti bez perspektiv budoucnosti, bez vědomí o smyslu života a bez toho, aby kdy poznali opravdovou lásku. Jako bezmyšlenkovití roboti pak procházejí životem, který sestává především ze sledování televize, zahálky, prázdných řečí a papouškování frází – nebo z neustálého boje o holé přežití, v němž platí právo silnějšího a etika i soucit nemají žádné místo. Z falešného myšlení a falešného humanismu je pak vehementně odmítáno zpochybnění domnělého »lidského práva na rodičovství« – vždyť by člověk mohl dospět k nepohodlné a »nemyslitelné« myšlence, že patří mezi ty, kteří by děti mít neměli.  Národy, vlády i jednotlivci musí nutně změnit myšlení a plození dětí by mělo být vázáno na určité podmínky. Nikoliv na bezmyšlenkovitost, egoismus nebo bezuzdnost rodičů, naopak, hlavní prioritu musí mít blaho počatého dítěte! Absolutní přednost má totiž právo každého dítěte narodit se se zdravým tělem, zdravou psychikou a zdravým vědomím. Dítě má navíc nárok na rodiče (= otce a matku!), kteří jsou schopni zabezpečit mu materiální podmínky a dopřát mu láskyplnou, neutrální výchovu. V logickém důsledku by budoucí rodiče měli v podstatě již před zplozením/početím dítěte absolvovat školení či výcvik, a to jako přípravu na nadcházející velmi náročný – ale také velmi krásný – úkol. Jelikož celosvětově jednotná zákonná opatření proti přelidnění budou žel s největší pravděpodobností ještě nějakou dobu čekat na své zavedení, leží zatím odpovědnost na jednotlivci, aby nesl svou osobní odpovědnost. Je třeba myslet rozumně a logicky a uvést vlastní jednání do souladu s přírodními zákony, neboť jen to může z dlouhodobého hlediska zaručit přežití všech živých bytostí na této Zemi.

Následující seznam otázek má ukázat, jak náročné rodičovství vlastně je, neboť: Dítě je zplozeno během několika sekund či minut – dětství a mládí však zpravidla trvají o něco déle!

Před každým zplozením (případně před adopcí) dítěte si musí rozumný člověk položit následující otázky:

• Trvá náš svazek již 3 roky = žijeme spolu alespoň 3 roky?
• Je mi, jako ženě, alespoň 28 let; a mně, jako muži, alespoň 33 let? (Srovnej brožury o přelidnění č. 1 a 3: Nezbytná opatření …)
• Našel jsem správného partnera, správnou partnerku a jsem připraven s ním či s ní žít po celý zbytek života v jednom svazku? Znám rozdíl mezi zamilovaností (= pomíjivá iluze) a láskou (skutečná láska je nezničitelná)?
• Vážíme se sami sebe navzájem jako rovnocenní – nikoli však stejní! – lidé?
• Proč vlastně chceme dítě »mít«?
• Pokud již děti máme: je jich méně než 3?
• Jsme schopni poskytnout budoucímu dítěti zabezpečenou, dobrou výchovu, která vede k odpovědnosti i po kojeneckém věku)?
• Jak vypadají naše krátkodobé a střednědobé vyhlídky do budoucna? Budeme mít výhledově dostatek finančních a jiných materiálních prostředků (byt, úspory, příjem, strava atd.), abychom zajistili materiální potřeby celé rodiny?
  (Samozřejmě je zde nutné brát v úvahu určité rozdíly podle kulturního okruhu / stupně civilizace národa, ke kterému budoucí rodiče patří. U domorodců v pralese je to něco jiného než v západní průmyslové zemi.)
• Bydlíme ve vlastní domácnosti (= vlastní byt / soukromí), bez jakéhokoli zasahování rodičů a příbuzných?
• Jsme si vědomi toho, že náš dosavadní životní styl se s dítětem výrazně změní? (Některé činnosti nebudou po několik let – anebo už nikdy – možné či zodpovědné, např. nebezpečná »hobby«.)
• Není přítomna žádná dědičná choroba, jako např. Sydenhamův syndrom, hemofilie, cystická fibróza, svalová dystrofie atd.?
• Není přítomna žádná závislost na drogách, alkoholu, lécích a/nebo závislost na něčem jiném?
• Nekouříme oba, nebo alespoň již 1½ roku nekouříme?
• Není přítomna žádná nakažlivá nemoc, jako např. AIDS, syfilis, tuberkulóza atd.?
• Jsem, resp. jsme psychicky i v oblasti vědomí zdraví (žádná schizofrenie, deprese atd.)?
• Není nikdo z nás »duševně« (v oblasti vědomí) postižen (Downův syndrom [= mongolismus, trisomie 21], autismus, slabomyslnost [oligofrenie] atd.)?
• Neexistuje pokrevní příbuzenství (žádné příbuzenské křížení až do 7. kolene)?
• Vedeme »bezúhonný způsob života«, což mimo jiné znamená:
  – žádné členství ve skupinách, které vykazují či podporují následující zvrhlosti: fanatismus, extremismus, sektářství, anarchismus, terorismus, kriminalitu, rasismus, otroctví, omezování svobody myšlení, narušování svobodné vůle, nenávist, podněcování k válce, mučení atd.;
  – neprovozovat prostituci;
  – nepáchat trestnou činnost proti Zemi, lidem, zvířatům a rostlinám.
• Jsme připraveni podstoupit předporodní vyšetření (»prenatální diagnostiku«)? Jak zareagujeme, pokud se ukáže, že plod je poškozen? Rozhodneme se pro potrat? Pokud ne: jak bude vypadat budoucnost dítěte a naše? Pokud ano: jak velké musí být »poškození«, abychom k potratu přistoupili?
• Přijímáme dítě bez ohledu na to, zda je či bude chlapec nebo dívka?
• Jsme připraveni se kvůli zdravému vývoji dítěte stravovat rozumně a vyváženě, včetně konzumace živočišných potravin (= maso, mléčné výrobky atd.)?
• Kdo z nás dvou bude dítě během jeho dětství a mládí doma opatrovat, doprovázet a podporovat? (Bez ohledu na křik emancipovaných žen a jiných pobloudilých by to v normálním případě byla »přirozeně« matka.)
• Je hygieně (= péči / čistotě těla i psychiky atd.) věnována dostatečná pozornost?
• Zdržíme se chovu zvířat v našich obytných prostorách (zejména koček, psů a ptáků atd.), jednak kvůli prevenci nesčetných nemocí a úrazů, jednak kvůli dobru zvířete. (Zvíře je zvíře a ne člověk. Chov zvířat v bytech není pro zvířata vhodný.)
• atd.

Abychom se nyní vrátili k začátku tohoto článku: Zplození dítěte lze i nadále s dobrým svědomím považovat za odpovědné, pokud lze na výše uvedené důležité otázky odpovědět kladně.

Tvrdou pravdu nelze zamést pod koberec: Každý člověk, který při alespoň částečně jasném vědomí a při zachování svých smyslů odmítá výše uvedené otázky promyslet či na ně odpovědět – a to ještě před početím dítěte – si nezaslouží označení člověk, nýbrž musí být označen za bezmyšlenkovitého a nezodpovědného egoistu nebo za zločinného »pohlavního robota«. Je urážkou úsudku, zdravého rozumu a je ostudou lidstva.