6,101 miliard lidí na modrém klenotu Zemi je víc než dost a jedná se o jedenáctinásobný nadpočet. Tato nepřetržitě rostoucí masa lidí bude skutečně ničit životní základnu celé pozemské populace stále hrozivějším, drastičtějším a intenzivnějším způsobem, nebude-li na celém světě náležitým způsobem věnována zvýšená pozornost kontrole porodnosti. Američtí vědci dnes varují, že při nynějším nárůstu vystoupá populace do roku 2050 na více než 12 miliard lidí. Zdroje Země pak ovšem budou postačovat už jen pro dvě miliardy lidí. Každou vteřinou se na Zemi rodí šest lidí a každou druhou vteřinou jeden člověk umírá. Tak světová populace v roce 1994 narůstá o 475 200 lidí denně, což za rok udává značný počet 173 448 000 lidí.

Jak potom může nějaká redakce »xy« označovat leták, který se tímto zlem zabývá, za štvavý spis? Kam to vede, vážení redaktoři a redaktorky »xy«, když coby orgán tvořící veřejné mínění bagatelizujete nebo odsuzujete jako nesmysl a omyl celosvětově známý problém přelidnění, aniž byste očividně usilovali o hlubší informace nebo aniž byste o této problematice chápavě a nepředpojatě přemýšleli a provedli v tomto směru rešerši?

Hans-Georg Lanzendorfer, Švýcarsko

Je to prostě k nevíře: zatímco se pozemská populace šíleným tempem rozmnožuje – vinou čehož se problémy jako hlad, ničení životního prostředí, spotřeba energie, nezaměstnanost, utečenectví, organizovaný zločin a vytěžování Země atd. zvětšují do závratna a stávají se stále neřešitelnějšími –, najdou se v Entlebuchu (ale nejen tam!), v jednom z nejhustěji zalidněných států Země, skutečně stále ještě tak krátkozrací lidé, kteří (finančně!) propagují větší porodnost. – A všem těm nezodpovědným »expertům«, kteří zastávají mylný názor, že Švýcarsko musí neustále přijímat víc mladé pracovní síly ze zahraničí kvůli zajištění financování AHV (Alters- und Hinterbliebenen-Versicherung – pozn. překl.), dávám k zamyšlení: Země přece není žádný balón, který se dá neustále nafukovat, aby se tak získávaly větší plochy země.

Christian Frehner, Švýcarsko

Krom několika pesimistů zůstala počáteční euforie v období před káhirskou konferencí ničím nezkalena. Ozývaly se hlasy, které plny přemrštěného optimizmu zvěstovaly: »Teď se konečně zakročí proti základnímu zlu všech zel!« I já patřil mezi optimisty, kteří chtěli politikům vzdor patřičným zkušenostem přiznat jistou odbornou znalost, jakož i schopnost jednat. Šokující výsledek známe všichni. Byla ustavena »kuchařka«, jak to nazval vedoucí delegace USA Timothy Wirth, z níž si každý stát může vyzobnout, co se mu zlíbí. To je tedy řešení! Jakési omezení rychlosti, kterým se člověk může řídit nebo taky nemusí – jak se mu zamane. Copak to není na hony vzdáleno cíli? Podle motta: mám sice řešení, ale nikoliv pro tento problém!