Konference o světové populaci v Káhiře nám šokujícím způsobem objasnila, čeho jsou lidé ve svém nekonečném egoizmu, krátkozrakosti, nechápavosti, nezodpovědnosti a hlouposti schopni. Největšímu problému ohrožujícímu život, přelidnění – které nás všechny může zničit, protože zcela ruinuje celou přírodu, naši životní základnu –, se nepřikládala ani špetka důležitosti, což by bylo bývalo víc než krajně zapotřebí.

Ovšem že se hodně mluvilo a debatovalo, došlo k hádkám a, jak se dalo čekat, i k bojkotům. Byl dokonce schválen akční plán, avšak přirozeně jen s nezávaznými opatřeními. Velkolepé – člověk přece ve své zbabělé a chybně pochopené humanitě nikomu nechce příliš šlapat na paty, to raději všechno nechá zničit. Není tohle největší vtip?

Každý trochu chápavý člověk ví, že se v dnešní době nezávazná opatření nikdy nedodržují. Tato opatření by navíc světovou populaci měla do roku 2050 nechat narůst jen na 7,8 miliardy, namísto na 12 miliard. Co těmto 7,8 miliardám za 56 let ještě zbyde, nemluvě o 12 miliardách, které jsou podle všeho pravděpodobnější?

Aby každý člověk mohl vést život důstojný člověka a aby též všechen ostatní život mohl vést jemu náležející život, muselo by nás být dnes již desetkrát méně. Člověk není vlastník planety Země a nemůže s ní nakládat, jak se mu zlíbí. Kdyby měl jenom špetku rozumu, tak by se o svou životní základnu staral a pečoval by o ni; rovněž by si uvědomoval, že nestojí někde stranou, mimo přírodu, nýbrž že je součástí této struktury. Neexistuje tedy žádné jiné řešení a záchrana, než že lidé omezí svůj počet. Egoisty člověka by se to ovšem tvrdě dotklo, protože by musel poněkud slevit ze své panovačnosti a velikášství. V každém případě by tato opatření byla nyní a dnes ještě hodná člověka, na rozdíl od bídy, kterou nám přinese budoucnost.

Philia Stauberová, Švýcarsko

Na konferenci o světové populaci zase jednou padlo mnoho slov, která však nejsou ani povinná, ani závazná. A tak závisí na jednotlivých státech, zdali se budou doporučeními řídit. Světové hodiny však ukazují již 5 minut po dvanácté, takže nejnaléhavějším požadavkem by muselo být zastavení populační exploze s následným poklesem porodnosti, jehož však lze dosáhnout pouze přísně regulovaným zastavením porodnosti. Že by za účelem prosazení zastavení porodnosti byla nezbytná nepopulární a radikální opatření, se rozumí samo sebou. To ale člověk nechce vzít na vědomí. A tak je Země i nadále vytěžována a hrozí, že životní prostor lidí, zvířat a rostlin dospěje k definitivní zkáze. Nezbývá než doufat, že mnohým lidem v zodpovědných pozicích spadnou klapky z očí a začnou konečně jednat.

Elisabeth Moosbruggerová, Německo