Ptaah: Tvá domněnka je správná: K takzvané super-GAU již došlo tím, že z reaktoru 3, v němž volně leží nebezpečné plutonium, uniká velmi nebezpečné a objemné záření, jež se šíří nejen přes rozlehlé oblasti, nýbrž i do moře, které je spolu s rybami a jinými vodními živočichy silně zamořováno, což má často smrtící důsledky. Tvrzení zodpovědných osob, že se tato katastrofa ve zmíněné podobě ještě neodehrála, je tedy vědomá lež. A to, že dojde k ultra-super-GAU, která hrozí a kterou zmiňuješ, je podle všeho jen otázkou času. Opatření, jež jsou uplatňována při chlazení reaktorů atd. a jež mají všemu ještě zabránit, jsou jen marné činy zoufalství. Přitom je třeba si rovněž povšimnout toho, že voda, která se při chlazení zoufale čerpá z moře, v sobě opět nese velká nebezpečí, jelikož sůl v ní obsažená vytváří nebezpečné účinky a omezuje chlazení. A radioaktivní částice, jež se všude ženou vzduchem, se skutečně šíří kolem celé Země. Takovéto radioaktivní částice jsme již před dvěma dny, 17. března 2011, tedy minulý čtvrtek, prokázali v severním prostoru Evropy, jakož i ve střední Evropě.

Billy: A bylo jimi zasaženo i Švýcarsko?

Ptaah: To vskutku bylo, přičemž se lze domnívat, že se ve větší míře objeví radioaktivní částečky, jež se dosud vyskytovaly jen nepatrně.

Billy: Toho se tedy můžeme obávat. Ale co mě ještě zajímá: Jak velká je šance, resp. je vůbec možné znovu dekontaminovat radioaktivně zamořené oblasti eliminací záření? Obzvláště mám na mysli zamoření plutoniem. Technicky nejdůležitější izotop plutonia 239Pu je takzvaný alfa zářič s poločasem rozpadu 24 110 let. Plutonium je stříbřitě bílý neušlechtilý kov, který se vyrábí především uměle v jaderných reaktorech, resp. v množivých reaktorech. V přírodě se vyskytuje jen ve velmi malých množstvích v uranových nerostech, kde vzniká z přirozeného uranu. V důsledku vysoké aktivity svého alfa záření a svého sklonu ukládat se v kostech lidí a ostatních živočiších vykazuje plutonium na celé tělo radioaktivní účinek. Mezi známými jedy patří k těm nejnebezpečnějším. Vdechnutí plutoniového prachu zpravidla vyvolává rakovinu plic, přičemž již působení několika málo mikrogramů může vést ke smrtelným škodám z ozáření. To jsou přinejmenším ta nejdůležitější fakta, která znám, kromě ještě dvou dalších poločasů rozpadu plutonia. Nejsem přece atomový fyzik.

Ptaah: To, co uvádíš, je samozřejmě správné. Tvou otázku však mohu vysvětlit jen tak, že neexistuje žádná možnost, jak radioaktivní záření eliminovat. Ani my tedy v tomto směru neznáme žádnou účinnou metodu. V úvahu lze brát pouze poločas rozpadu, při němž se radioaktivní záření vždy zmenší na polovinu.