Výstup z atomové energie bohužel nelze jednoduše kompenzovat jen hojnějším využitím takzvaných alternativních a obnovitelných energií, což platí i pro výstup z energie získávané z uhelných a plynových elektráren (který je rovněž třeba uvážit), neboť ty způsobují zčásti ohromné emise CO2. Už jen největší uhelná elektrárna světa na Taiwanu se jmenovitým výkonem 5500 megawattů vyprodukuje ročně 39,7 miliónu tun CO2, které jednoduše chrlí do vzduchu a do atmosféry. V úvahu nepřipadají ani vodní elektrárny, pokud hromaděním velkých vodních mas v přehradních jezerech způsobují tektonické problémy. Neustále existuje také riziko možných teroristických útoků, což nás dovádí k poznání, že teroristické činy mohou trvale narušit jakoukoliv elektrárnu, a tím i získávání energie. Alternativní energetická zařízení jako větrné parky či obří pole solárních panelů dnes ještě nedokážou vyrobit dostatek elektrické energie, aby jí mohly zásobit giganticky přelidněné pozemské lidstvo. Největší větrný park světa v Texasu/USA na ploše celých 190 km2 generuje ze svých 421 mocných větrných kol elektrický výkon 735 megawattů. Naproti tomu největší atomová elektrárna světa, nacházející se příznačně v Japonsku, vyprodukuje čistý výkon 8212 megawattů. Těmto číslům se zdaleka nemůže rovnat ani v současnosti největší solární pole využívající k produkci elektřiny sluneční energii. To se nachází v Německu, rozkládá se na ploše 110 hektarů a vyrábí elektrický výkon relativně skrovných 40 megawattů.

Aby se mohly problémy s energií pozemského lidstva bezpečně, šetrně k životnímu prostředí a bez drancování zemských zdrojů vyřešit – nehledě na postupnou redukci přelidnění pozemského lidstva –, přicházejí s dnešními technickými možnostmi v úvahu pouze obří hlubinné geotermální elektrárny, které se však nesmějí zaměňovat se známými tepelnými elektrárnami, jež využívají pouze zemské teplo v horní zemské kůře. Hlubinné geotermální elektrárny nevyužívají jednoduše jen normální zemské teplo, nýbrž téměř nevyčerpatelnou žárovou energii z nitra Země tím, že se vhodnými technickými prostředky prorazí zemská kůra, aby bylo možné proniknout k nevyčerpatelné žárové energii magmatických mas, jež se pod ní nacházejí a dosahují teplot kolem 1200 °C i vyšších, a zužitkovat ji. Obří hlubinné geotermální elektrárny, postavené a uvedené do provozu ve vhodných oblastech, by mohly tyto prakticky nevyčerpatelné energie přeměňovat v elektrický výkon a prakticky 100% pokrýt současnou celosvětovou spotřebu energie pozemského lidstva, a to bez rizika radioaktivního ozáření, znečištění životního prostředí či drancování jakýchkoliv zemských zdrojů či zásob.

Patric Chenaux, Švýcarsko

_{překlad: Ondřej Štěpánovský, korektury: Jan Bayer, Michal Dvořák}