Katastrofa jaderné elektrárny Fukušima

Silné podmořské zemětřesení, k němuž došlo 11. března 2011 a jehož epicentrum se nacházelo asi 100 kilometrů od východního pobřeží Japonska v Tichém oceánu, se oficiálně označuje jako zemětřesení v Tóhoku. To vyvolalo osudnou tsunami s až 23metrovými vlnami, jakož i mohutné zemětřesení na japonské pevnině a s jistotou utkví na velmi dlouho v kolektivní paměti pozemského lidstva, především japonského obyvatelstva, a vstoupí do pozemských učebnic dějepisu. Toto nesmírně silné podmořské zemětřesení o síle 9,0 stupně vzestupné Richterovo škály napáchalo v okolí severovýchodního pobřeží Japonska netušenou zkázu, spolu s následnými mohutnými pevninskými zemětřeseními, dodatečnými otřesy a mocnými vodními masami tsunami. Divoká, dravá voda tsunami se vlivem pevninských zemětřesení rozšířila až hluboko do vnitrozemí. Více než 300 000 lidí přišlo o své domy a celý svůj majetek, přičemž na katastrofické důsledky s velkou pravděpodobností zahynulo více než 25 000 lidí. Živelní síly zemětřesení a následné tsunami nejenže zpustošily širé lány krajiny a doslova srovnaly se zemí mnoho měst, vesnic a sídlišť, ale zasaženy byly, zčásti velmi povážlivě, i rozlehlé plochy úrodné zemědělské půdy a citlivé technické přístroje jako chemická zařízení a atomové elektrárny. Na japonské pevnině postihly následky této přírodní katastrofy celkem čtyři jaderné elektrárny, které v příslušných nouzových programech automaticky odstavily všech jedenáct reaktorových bloků, jež byly v těchto čtyřech elektrárnách v době podmořského zemětřesení, tsunami a nastalých otřesů v provozu. Zatímco ve třech z nich mohly být vzniklé škody, resp. poruchy během několika málo dní přivedeny pod kontrolu a uvedeny do takzvaného »studeného stavu«, došlo ve čtvrté atomové elektrárně »Fukušima Daiichi«, označované jako Fukušima 1 a platící za nejvýkonnější z těchto čtyř elektráren, vinou ohromné tsunami k závažnému zničení. Následkem bylo, že byly poškozeny a selhaly všechny podstatné chladicí systémy reaktorů. Tři reaktory, které byly v té době ve fukušimské atomové elektrárně v provozu, se vinou chybějícího chlazení vzdor nouzovému odstavení stále více rozžhavovaly, což nevyhnutelně vedlo k výbuchům atd., které způsobily další masivní destrukci a škody na zařízeních. Tak mohlo z různých reaktorů uniknout velké a nebezpečné množství záření. To bohužel vedlo k radioaktivnímu ozáření přilehlých oblastí a k radioaktivní kontaminaci vzduchu, vody a různých rostlinných potravin v bližším i vzdálenějším okolí. To představovalo tragický proces, který v plné míře a bez dohledného konce pokračoval i dva týdny po katastrofických událostech podmořského zemětřesení a tsunami a který vedl k první úředně nařízené evakuaci lidí žijících v této oblasti v okruhu 20 kilometrů.