Atomové elektrárny nikdy nemohou zaručit absolutní bezpečnost, což víme z vlastní zkušenosti z dob, kdy naši předci k získávání energie používali touž nejistou techniku, která byla navíc mnohem vyspělejší než dnešní atomová technika pozemšťanů. Takovéto atomové elektrárny s často několika reaktory byly v provozu tak dlouho, dokud nedošlo k celosvětové nukleární katastrofě nemající obdoby, když následkem chybových funkcí vzniklých neočekávanými vnějšími kosmickými vlivy puknul velký počet reaktorů, což si vyžádalo více než 48 miliónů lidských životů. Totéž či něco podobného se může stát i na Zemi, neboť atomové reaktory nikdy nelze ovládnout natolik, že by se nemohla stát žádná nehoda nebo neštěstí. Skutečně se dříve či později vždy dostaví nějaké vlivy, které vedou k menší či větší katastrofě. Pokud se nic takového nestane, lze hovořit o pouhém štěstí. Teprve poté, co u našich předků vyvolaly pukající atomové reaktory celosvětovou katastrofu, při níž nukleární záření na velmi dlouhou dobu zamořilo obrovské oblasti, byla vytvořena nová technika získávání energie, jež mohla zaručit absolutní bezpečnost. S ohledem na techniku atomových elektráren, jež by mohla zabránit vzniku jakýchkoliv nebezpečných poruch působením všelijakých vlivů, není dána žádná garance, neboť v tomto ohledu existuje příliš mnoho faktorů, z nichž může vzejít zničující chybová funkce, a tím katastrofa. Ze všeho největší nebezpečí tvoří nevypočitatelná lidská selhání ohledně neuvážených technických závad, jakož i kosmické vlivy jako nebezpečné zničující záření vycházející ze slunečních útvarů. Rovněž meteority jsou činiteli, jež mohou atomové elektrárny a jejich reaktory zničit. Do úvahy se tedy musejí vzít nejen pevninská a podmořská zemětřesení, nýbrž i výše uvedené možnosti a chybové funkce zařízení, jakož i nevyzpytatelné problémy spojené se samotnými jadernými palivy, která především představují permanentní nebezpečí, stejně jako je představují i jejich odpadní produkty. K tomu všemu přistupují i chladicí prostředky, jež mohou selhat následkem určitých chemických změn pod vlivem jaderného spalování, což je provozovatelům a odborníkům na pozemskou atomovou energii dosud zcela neznámé. I když se ke chlazení použije voda, může tato ztratit svoji konzistenci a změnit se v páru, která vyvine ohromnou výbušnou sílu, což může nastat i v případě čistě chemických chladicích prostředků. Ani ty nejlepší chladicí systémy neskýtají při chlazení palivových článků absolutní jistotu, dojde-li k nějaké nehodě. Existují však i další nebezpečné faktory, které nejsou zohledňovány, jelikož jaderným fyzikům atd. nejsou známy, protože jednoduše nemyslí dostatečně daleko a nepátrají po dalších formách příčin nesoucích v sobě rizika. Proto se může vždy nepředvídaně přihodit něco neradostného, nebezpečného, zničujícího, či přímo katastrofického. A i kdyby byl stupeň atomové techniky na Zemi mnohem vyšší, tak by to na nebezpečnosti atomových elektráren a jejich reaktorů nic nezměnilo, neboť ty jsou tak jako tak nevypočitatelné v mnoha věcech, jež s ohledem na pozemskou nukleární techniku doposud nebyly rozpoznány. A nebezpečí neexistuje jen z těchto důvodů, neboť největší hrozba spočívá v úniku a šíření radioaktivity, která na velmi dlouhou dobu, ba dokonce na statisíce či mnoho miliónů let mnohé zamoří, a sice nehledě na to, bude-li vše zamořeno malým či velkým množstvím záření. Získávat energii z jaderných elektráren je v zásadě nezodpovědné, takže by se měly striktně zakázat. A to se nevztahuje jen na atomové elektrárny ve velkém rámci, jako právě za účelem získávání elektrické energie pro obyvatelstvo, nýbrž i na malé nukleární elektrárny s atomovými reaktory, jako např. na ty v ponorkách atd.