Když se rozpadl Sovětský svaz a nastala světlá chvilka v »rovnováze hrůzy« mezi Východem a Západem, doufalo lidstvo v nový světový pořádek. Toto přání se však nesplnilo – právě naopak. Stejně jako po druhé světové válce se i v osmdesátých a devadesátých letech počet ozbrojených konfliktů mezi pozemskými národy stále zvyšoval. Pokud došlo v padesátých letech ještě k 10-15 válkám za rok, tak od té doby tento počet vzrostl v průměru o 10 válek na desetiletí. Nikdo přesně neví, kolik lidí bylo od té doby zavražděno, zastřeleno, roztrháno, upáleno, otráveno plynem nebo umučeno k smrti. Odhady vycházejí z toho, že asi 200 válek – ke kterým od roku 1945 na celém světě došlo – má na svědomí minimálně 42 milionů lidských životů, přičemž skutečný počet všech válečných obětí bude patrně ještě o něco vyšší. Nespočetné miliony lidí byly vyhnány ze svých domovů, vesnic, statků a měst a staly se uprchlíky, kteří jako psanci bloudí světem nebo hledají útočiště v sousedních zemích. Podle dobrých odhadů bylo v červnu 1994 na celém světě kolem 25 milionů uprchlíků, kteří byli právě na útěku.

V důsledku ohromného a nepřetržitě rostoucího přelidnění se změnil i způsob boje. Pokud byly dříve na denním pořádku rozsáhlé války, v nichž se vzájemně vyvražďovaly státy a mocnosti, tak jsou to dnes z největší části ukrutné a bestiální, zcela nelidské ozbrojené konflikty a občanské války, které vznikají ze sociálního napětí, náboženského šílenství a pomatení nebo z rasistických a etnických důvodů. Jevištěm těchto konfliktů jsou z 90 procent země třetího světa, které trpí hlady, nouzí, bídou a nesmírným přelidněním. Přesto však tyto země vnucují své poslední peníze zbrojním koncernům a obchodníkům se zbraněmi z průmyslových zemí, aby si sehnaly smrtící zbraně a munici. Po zuby ozbrojení »váleční lordové« tak mohou rozpoutávat války, boje a ozbrojené konflikty, jako např. »princ smrti« Khun Sa v Barmě (Myanmaru), který pokrytecky tvrdil, že prý bojuje za svobodu a nezávislost schanského lidu. Ve skutečnosti však svoji armádu využíval k výrobě narkotik a jejich transportu v oblasti »zlatého trojúhelníku« mezi Barmou, Thajskem a Laosem. Ani uzbecký generál Rashid Dostam v Afghánistánu není o nic lepší, neboť i on sleduje pouze soukromé cíle. Oběťmi všech těchto vnitrostátních válek – např. v roce 1994 ve Rwandě, Angole, Bosně a Jemenu atd. – jsou však nevinní civilisté, děti, starci, ženy a neozbrojení muži. Když se v polovině roku 1994 porovnával počet mrtvých vojáků a mrtvých civilistů, vyšla najevo hrůzná bilance, že na jednoho mrtvého vojáka připadne 10 mrtvých civilistů. Slabomyslní falešní humanisté a různí chytráci atd. se však i přesto opovažují tvrdit, že přelidnění s tím prý nemá co dělat, ačkoliv lidé na Zemi již žijí tak natěsnáni na sebe, že téměř nemohou dýchat.

Lidé, kteří se odvolávají na staré časy a kteří se svojí argumentací stavějí proti celosvětovému zastavení porodnosti a proti uznání skutečnosti, že přelidnění je příčinou všeho zla, jsou buď nábožensko-sektářsky orientovaní lidé, falešní humanisté nebo lidé nezodpovědní a špatně informovaní. Tito lidé se svými k minulosti se vztahujícími výroky zapomínají na to, že doba mezitím pokročila o 2000 let, a že již ani nežijeme v hlubokém středověku, nýbrž v moderním, vysoce technizovaném světě. A právě dnešní svět od celého lidstva vyžaduje, aby opustilo zajeté koleje svého starého způsobu myšlení a jednání a nasměrovalo pohled do budoucnosti, která otevírá nové perspektivy a horizonty. Lidé dnešní doby stojí před definitivním rozhodnutím a jsou nuceni si velmi dobře a především velmi rychle rozmyslet, jakým směrem se má ubírat jejich další vývoj.