Smysluplné by bylo, kdyby se o důchodové zabezpečení začal člověk starat už ve svém mládí, a to na jednu stranu z vlastní iniciativy a na druhou stranu úředně nařízeným soukromým pojištěním, které by bylo povinné. Pojišťovny by měly za úkol s uloženými penězi dobře nakládat, aby se pak mohly pojištěncům ve stáří každý měsíc vyplácet ve formě důchodů z životního pojištění.

Dále by měly úřady zákonnou povinnost klást největší důraz na to, aby rodiče svým potomkům od okamžiku jejich narození zřídili soukromé konto. Na toto konto by pak rodiče museli každý měsíc přispívat určitým obnosem až do doby, kdy budou jejich potomci výdělečně činní a budou moci tuto povinnost měsíčních vkladů sami převzít; tedy i pro potomky to musí být povinným závazkem, který je ošetřený zákonným ustanovením. Výše vkladu na konto musí být rovněž stanovena zákonem a musí odpovídat momentální finanční situaci rodičů, resp. potomků, avšak v žádném případě se nesmí stát, že by byl vklad vynechán. Jako měsíční vklad by se mohl použít např. 5% odvod z měsíčního platu. Tyto vklady na spoření by měly probíhat až do důchodového věku, tedy do penze, teprve potom by se směl vyplácet důchod. Pokud by došlo k předčasnému úmrtí osoby, která ještě nedosáhla věku nutného pro vyplácení důchodů, tak by se nashromážděný kapitál přenechal pozůstalým, avšak také jen ve formě důchodů. Pokud by neexistovali žádní pozůstalí, tak by celý naspořený kapitál přešel na fond sociálního a důchodového zabezpečení, který by fungoval na státní bázi. Nárok na vyplácení důchodů z naspořeného konta předčasně zesnulé osoby by mohli mít pouze přímí příslušníci rodiny, tedy vlastní manžel(ka) a vlastní děti.

Každý člověk musí krom výše zmíněných vkladů na penzijní konto dbát také na to, aby si na základě vlastní iniciativy zřídil čistě soukromou a na penzijním kontě nezávislou spořitelní knížku/konto, aby tímto způsobem disponoval také určitým množstvím vlastního kapitálu. V této souvislosti by měl zákon stanovit, aby byli lidé o těchto věcech již od dětství a školního věku informováni a vedeni ke správnému a šetrnému zacházení s penězi.

Stát by měl krom toho učinit náležitá opatření a vytvořit fond sociálního a důchodového zabezpečení, který by sloužil a pomáhal starým lidem, kteří by si nemohli zajistit vlastní živobytí vinou skutečností, za které nemohou. Muselo by se však zabránit tomu, aby stát zajišťoval ve stáří příživníky a flákače, kteří celý svůj život prohýřili a neustále žili jako paraziti na náklady druhých. Požadavek na sociální výpomoc ve stáří by mohli oprávněně vznést jen ti, kteří se celý svůj život snažili být zodpovědnými členy občanské společnosti, avšak přesto se – ať už vinou jakýchkoliv nezaviněných okolností – dostali do situace, že se sami nejsou schopni uživit. Jedná se o zcela zvrhlý a falešný humanizmus, když jsou lidé – kteří nejsou ničím jiným, než parazity, lenochy, flákači, příživníky atd. – za svoji bezbřehou lenost, bezmeznou hloupost, egoizmus, asociální chování a aniž by pro to hnuli prstem ještě odměňováni tím, že jim tatíček stát dobrovolně financuje jejich živobytí.