Jako další velmi důležitý krok má být vytvořen zákon, který zajistí, aby žádný z vyplácených důchodů nebyl ve svém úhrnu vyšší, než dříve pobíraný měsíční plat, tj. aby pobíráním důchodu nevznikl vyšší příjem, než tomu bylo v době pracovní činnosti. Pokud má osoba v důchodu dostatečné jmění, aby se mohla ve stáří uživit sama, tak nesmí pobírat žádnou rentu a její celoživotně naspořený kapitál bude uschován a po její smrti přidělen státnímu fondu sociálního a důchodového zabezpečení.

Pokud osoba pracuje i v důchodovém věku a má značný výdělek, tak se jí důchod sníží do té míry, aby nebyl překročen její normální měsíční plat.

Veškeré myšlení a jednání křesťansky orientovaných lidí je v nejextrémnější míře falešně humánní. Takové myšlení nehledí vpřed, nýbrž se ohlíží dozadu, přičemž toto neustálé ohlížení člověka vhání do závislosti a otroctví. Je značně malicherné neustále se odvolávat na minulost. Jak se může něco na světě zásadním způsobem změnit, když se člověk ve svém myšlení a jednání neustále pohybuje ve starých a zajetých kolejích? To je stejné jako u řidiče, který se – místo aby dával pozor na cestu – stále dívá do zpětného zrcátka a zcela přehlíží a ignoruje, co se děje před ním, čímž může velmi snadno způsobit škodu sobě i ostatním. Jaký řidič by ale mohl být tak hloupý, aby to dělal? To je vskutku groteskní příklad, avšak myšlení a chování většiny vůdců státu, politiků a lidstva se pohybuje v zajetých kolejích a neustále se ohlíží zpět. Jak jinak by se mohla objevovat tak hloupá tvrzení, že si prý lidé rozbíjeli hlavy už před 2000 lety, ačkoliv tehdy žilo na Zemi jen asi 102 milionů lidí?

Samozřejmě nelze popřít, že i v dřívějších dobách se válčilo a děly se různé jiné špatnosti, i když na Zemi žilo mnohem méně lidí. Ale ti, co pomateně a slabomyslně vykřikují, že všechny útrapy, špatnosti a nesnáze – ohledně planety Země, lidstva, zvířat, rostlin, ovzduší, životního prostředí atd. – byly tehdy stejně obrovské jako dnes, ti již skutečně ve své stupiditě nemohou zajít dál. Jsou to právě oni, kteří svojí falešnou humanitou neustále rozdmýchávají všechny špatnosti světa a kteří nadávají do pravicových extremistů a fašistů všem těm, již si dovolili – jako zavrhovaní volající na poušti – upozornit na katastrofální stav celé planety, obzvláště pak na smrtelný problém přelidnění.

Jistě je pravda, že spolu lidé v dřívějších dobách nežili vždy v míru a že si při každé příležitosti rozbíjeli hlavy, přesně podle hesla: »když nejsi se mnou, jsi proti mně«. Tento princip platí dodnes a díky slabomyslnému přispívání falešných humanistů platí dokonce víc, než kdy předtím. A to proto, že právě tito falešní humanisté, rádoby pestalozziové* a rádoby spasitelé nadále rozdmýchávají přelidnění a jako fašisty a pravicové extremisty zatracují a odsuzují všechny opravdové a humánní lidi, kteří bojují proti šílenství přelidnění.

* Johann Heinrich Pestalozzi (1746-1827), švýc. pedagog; zabýval se elementární výchovou a vzděláváním chudých dětí, pro které zakládal výchovně-vzdělávací ústavy; pozn. překladatele