Trest, výměra trestu a výkon trestu však musí být a zůstat vždy lidský a nikdy nesmí ohrožovat nebo trápit tělo a život chybujících. I při výměru a výkonu trestu se stále musí jednat ve smyslu lásky k bližnímu a ve smyslu lidskosti. Výkon trestu v lidskosti musí být takový, že se chybujícím dostane účelného poučení ohledně všech věcí po stránce poctivého, spravedlivého, uctivého a důstojného vedení života, jakož i po stránce hodnoty veškerého života, přičemž je nutné vzít v potaz i praktikování meditace. Podmínkou musí být i to, že se jim ukáže cesta k dosažení niterního míru, niterní svobody a harmonie, jakož i cesta, jak se mohou osvobodit od pocitů viny, pokud se u nich objeví. Výkon trestu podmiňuje také to, že se chybujícím nebude prokazovat nenávist ani bezcitnost, nýbrž láska a důvěra, aby se s těmito hodnotami mohli konfrontovat a učit se i z nich. Budou-li vyměřené takové tresty, že chybující nezůstanou odloučeni od společnosti na doživotí, nýbrž budou opět propuštěni na svobodu, pak je zapotřebí společně s nimi pracovat na tom, aby se ještě před svým propuštěním změnili ve spořádané, přívětivé, sociální, spokojené a pracovité lidi. Tato změna musí být ale taková, aby důvěra ve změněného člověka byla opět oprávněná a on byl opět schopen lidských hodnot, aby mohl opět žít ve společenství společnosti.

Pozorujeme-li dnešní trestance, tak je smutně nápadné, že se v osidlech zákonů ocitají a jsou trestáni obzvláště mladiství. Jsou to mladiství muži a ženy, jejichž život vlastně právě začal, ale vinou rozličných okolností je už opět zpackaný. Může to být alkoholem, určitým odporem k práci, touhou po luxusu a zábavách, konzumem drog, špatnou společností, nedostatkem zkušeností, prostitucí nebo sociálně obtížným prostředím, proč se nechávají svést k tomu, aby jednali nesprávně a dostali se do konfliktu se zákonem. Avšak vinu na tom velmi často nese i rodičovská výchova, která je velmi často až příliš nedostatečná, než aby to bylo pro mladistvé dobré. A to všechno – tedy jak chybné a nedostatečné vychování, tak nesprávné jednání mladých lidí – se děje v době, kdy děti a mladiství ještě ani neměli čas nasbírat zkušenosti, aby se sami ve správném rámci vychovali a vyjasnili si, jaký je vůbec smysl jejich života a co si mají se životem počít. Otázka ovšem je, jak mají rodiče dětem a mladistvým předat správnou výchovu a správný směr pro život, když o tom sami nemají ani nejmenší tušení?

Každému trestanému člověku, ať je mladý nebo už starší, budiž radou, aby nikdy nevzdával naději, že se v průběhu času přece jen ještě může zlepšit a začlenit se do společnosti se všemi jejími povinnostmi a zodpovědnostmi. Za tím účelem si ale musí vytvořit pochopení, motivaci a vůli, neboť jen tak dokáže myslet, cítit a jednat pozitivně a všechno usměrnit do prospěšných kolejí. Každý člověk je schopen se změnit, přeměnit, zlepšit, proměnit a udělat ze sebe to nejlepší možné. Každý člověk má mozek, který je zpravidla stejný jako mozek jeho bližních a za normálních okolností v sobě také ukrývá stejný potenciál, který je jen nutno používat. Tak je dané – dokonce i tehdy, je-li člověk nevědoucí a zmatený ve vědomí –, že vždy zůstává naděje, že se vše změní k lepšímu a docílí se pozitivních pokroků. Selže tedy jen ten, kdo ztratí odvahu a vůli dosáhnout pokroku, toho lepšího a cenného. Proto je každý člověk, i trestanec, ve všech věcech existence, ve svých myšlenkách, citech, ve své lásce, vnitřní svobodě, radosti a harmonii, jakož i ve svém štěstí a niterním míru vždy chudý jen do té míry, v jaké sám všechno vidí a sám v sobě všechno činí.

SSSC Hinterschmidrüti, 26. ledna 2004, 00:43 hod

Billy

^{Překlad: Jan Bayer, korektury: Ondřej Štěpanovský}