Člověk se na to může dívat, jak chce, ale pravda je taková, že zločinec je každý, kdo se za tyto věci a intriky přimlouvá. Proto musí být každý, kdo je s tím byť jen srozuměn a smířen, potrestán. O potenciálním trestném činu přitom nemůže být ani řeč, neboť podpora znamená faktický zločin vůči lásce, svobodě, míru a harmonii člověka. A pravda je přitom taková, že ti, kteří byli uvrženi do žaláře, nejsou ve svém nitru o nic horší než všichni ostatní. Skutečně jsou to lidé jako všichni ostatní, pokud se nejedná o notorické a násilné zločince vůči lidstvu. Jsou to lidé, kteří jednoduše podlehli všelijakým zaslepením nebo žádostivostem, svému vzteku a žárlivosti, své touze po luxusu či po naplnění svých přání, závislosti nebo neřesti atd. Tím koneckonců trpí všichni lidé, kteří se nedokážou kontrolovat až do posledního detailu své osobnosti. Jeden těmito záležitostmi trpí více, druhý méně, ale pomoc potřebuje každý. Je tedy povinností lidí, aby si navzájem pomáhali a s každým zacházeli tak, jak se na člověka sluší. To značí, že ani jednotlivec ani společnost nesmí nespravedlivě odsuzovat ty, kteří spáchali nějakou chybu a kterým musí být uložen trest. Trest musí být vždy lidský a přiměřený a nikdy se nesmí zakládat na nenávisti, pomstě a odplatě. Každý člověk, ať už spáchal cokoliv, je tak jako předtím plnohodnotná lidská bytost, která je součástí společnosti, a tu může zcela určitě změnit. A tato možnost existuje i tehdy, když je chybující člověk zcela zvrácený a musí být vyloučen ze společnosti tím způsobem, že žalář, káznice, trestanecký tábor, vězení či odlehlé místo plnění trestu představují jedinou možnost, jak lze před ním společnost chránit. To ale znamená, že přesto zůstává členem společnosti a že mu rovněž musí zůstat poskytnuta možnost učit se a zůstat člověkem, jakož i bezpečnost ohledně těla a života a možnost dosáhnout pravého lidství.

Je tak jednoduché proklínat kriminálníky, teroristy, sektářské fanatiky, násilné zločince, vrahy a nezodpovědné, zločinné a teroristické státní mocnáře; tak jednoduché zatracovat je do pekla, přát jim smrt a vše nejhorší, nechat je popravit či je možná ještě tělesně a psychicky mučit. Avšak i oni jsou lidé, kteří mají právo na život, i když sami zabili jednoho nebo více lidí, nebo jich dokonce válkou a terorem nechali zavraždit tisíce a miliony. Lidé nesmí být nikdy souzeni stejnou měrou, v jaké jednali. Nenávist, pomsta a odplata nejsou nikdy mírou trestu za žádné zločiny, ať už jsou jakkoliv zlé a nelidské, neboť nenávist, pomsta a odplata jsou právě tak nejhorší zvrhlosti jako samotné násilné zločiny chybujících. Násilnicí, kriminálníci, vrazi, teroristé a lidstvu škodící zločinci všeho druhu samozřejmě nesmí jen tak vyváznout a musí být tedy potrestáni.