Aktualizovaná verze brožury Ať je mír na Zemi ...

Symbol míru - ke stažení

Skuteční lidé, již přejí celému lidstvu lásku, mír, svobodu a harmonii a kteří nepropadli mocichtivosti, sobectví, namyšlenosti ani velikášství, nepoužívají nikdy nenávisti, pomstychtivosti ani smrtících zbraní, aby lidem a světu vnucovali svou vládu, a sice už jen z toho důvodu, že takovéto smýšlení, postupy a prostředky atd. neustále tendují k tomu, obrátit se proti svým původcům. Vskutku, pichlavý plevel, jenž všechno potlačuje a ničí, prospívá, raší a bují jen tam, kudy protáhly slepě zuřící armády krvelačných běsnících válečníků a kde vraždily, ničily a pustošily ve jménu a z rozkazu šílených – pod pláštíkem údajné lásky a harmonie, vytvoření míru a svobody. To vše je ale opravdu pouze záminka, jež má zatajit mocichtivost, zbabělý strach a zbabělost, jakož i zášť a pomstychtivost těch, kteří osnují válku a teror a kteří přinášejí pozemským lidem a světu nevýslovnou bídu, hroznou nouzi a nevýslovné utrpení.

Zbraně všeho druhu – počínaje údernými, sečnými a bodnými, pokračuje ručními střelnými zbraněmi, jednoduchými puškami a automatickými zbraněmi, pokračuje dále zbraněmi biologickými, chemickými a nukleárními a konče tanky, bombami, raketami a smrtícími frekvencemi a zářeními – představují beze zbytku neblahé přístroje a předměty, jež přinášejí smrt, utrpení, bolest, zničení a zkázu a které nikdy nemohou být nástrojem nebo jiným prostředkem skutečného člověka, nýbrž pouze zvrhlých kreatur, pro něž lidský život a všechno, co bylo stvořeno Tvořením a člověkem, nemá pražádnou hodnotu. A kreatury, užívající takovýchto předmětů a zbraní, aby jiné napadaly, trýznily, terorizovaly, nenávistně, pomstychtivě a krvelačně vraždily a aby mocichtivě a zločinně ničily, plenily a dobývaly, si stěží ještě zasluhují označení člověk, neboť vpravdě jsou horší a zlejší než jakákoliv zvrhlá krvežíznivá bestie.

Nezůstane-li napadeným jiná volba, než aby se sami chopili týchž prostředků, předmětů a zbraní a aby je použili za účelem bránění vlastního života a země či za účelem chránění vlastních výdobytků, majetku a blízkých, pak učiní dobře, když budou klidní a prosti všech žádostivostí, jakož i vší nenávisti a hněvu a daleci vší pomstychtivosti a když nebudou oslavovat dosažené vítězství. Pokud to však přece jen učiní, tak nejsou o nic lepší než oni útočníci, protože se radují nad svým vítězstvím, jež dosáhli proléváním krve, vražděním a zabíjením, terorem, mučením, ničením a zkázou, utrpením a lidskou nedůstojností. Skutečně je to totiž tak, že ti, kteří slaví a velebí vítězství, jsou právě tak nenávistní, pomstychtiví, terorističtí, vražední, destruktivní a krvelační jako oni útočníci.

Avšak pro krvelačníky, trýznitele, nenávistníky, pomstychtivce, mocichtivce, válečné vrahy a teroristické vrahy, jakož i pro ničitele a pustošitele není na světě žádné místo, protože jakožto zcela zvrhlá individua nemají žádné oprávnění vést svůj život.

Lidé, kteří ovládají skutečnou lásku, svobodu, harmonii a mír, nevykonávají moc nad svými bližními, neboť se jim stavějí na roveň, i když mají vůdčí úlohu a vedou tímto způsobem lid. Nejsou militaristického ani teroristického smýšlení, a postaví-li se v ryzí obraně úspěšně na odpor a svedou-li nezbytnou obrannou bitvu, potom se nenechávají strhnout nenávistí, pomstou, ničením, zkázou, vražděním a hněvem. Dokážou si totiž nad protivníkem v každé člověka důstojné podobě zachovat převahu, díky čemuž jsou ve svém nitru a ve svém lidství prosti požadavků nenávisti a pomsty, jakož i zběsilosti, vzteku, vášně, ničící zuřivosti a zarputilosti atd. Žádostivost a hněv, stejně jako všechny formy zvrácenosti, jsou totiž příčinné důvody porážek, takže skutečného vítězství nedosahuje horkokrevný člověk, nýbrž ten střízlivý a zdrženlivý, klidný a vyrovnaný, jenž se nenechává unášet ani záští a mstou, ani ctižádostivostí a mocichtivostí atd. Jednat ve skutečné nedotčenosti emocionálními vlivy je skutečná strategie obrany, protože díky této nedotčenosti je zachována jasnost myšlenek a citů, lidskost a taktéž i jasné jednání, takže nedochází k žádným zvrácenostem jakéhokoliv druhu. Tento způsob obrany vede k převaze, která je pro útočníky neodůvodnitelná, a tedy nepřemožitelná a nezrušitelná, což neplatí jen v případě útočných a obranných válečných akcí, nýbrž i v každodenním životě a ve všeobecných i specifických mezilidských vztazích, dochází-li ke všelijakým rozepřím a útokům. Aby mohla být obrana účinná, je v případě všech útočností skutečně důležité, aby pro oponenta nebo pro nepřítele, s nímž se člověk konfrontuje, zůstala strategie obrany neodůvodnitelná. Způsob obrany je tedy nezbytné udržovat v tajnosti, a sice tak, aby všechna slova a pohyby atd. přicházely pro agresivního bližního nebo pro protivníka každým způsobem neočekávaně, díky čemuž pro něj nebude možné se na ně připravit. A přesně to je faktor, jenž je k uklidnění spolubližního či protivníka nezbytný a rovněž je nezbytný k tomu, aby mu bylo možno ukázat jeho omyl anebo jej přemoci, přivede-li ho použitá neodůvodnitelná strategie obrany k rozumu a ukáže-li mu efektivitu toho všeho.

To, co člověka uschopňuje k tomu, aby vytvářel lásku, mír, svobodu a harmonii a v této podobě jich také s jistotou dosáhl, spočívá v jeho neodůvodnitelné moudrosti, jakož i v jeho chápavém myšlenkovém a citovém jednání. To jsou hodnoty, které samy o sobě nezanechávají žádné stopy, protože zůstávají coby beztvaré elementy ničím nedotčeny a pro lidi jsou neviditelné, avšak v člověku a ve světě mohou jakožto vysoké hodnoty způsobovat zázraky, pokud uvnitř a navenek začnou účinkovat. Moudrý člověk však skrývá tyto hodnoty v jejich niterné neodůvodnitelnosti, aby unikly zrakům spolubližních, aby působily ve své beztvárnosti a aby je jiní nemohli zničit. Tak může být člověk ve svých myšlenkách, citech, nadějích, touhách, idejích a přáních nekonečně jemný a subtilní a může jít až na hranice beztvarosti, aniž by při tom utrpěl škodu. Současně také zůstává nekonečně záhadným a může zajít až k hranicím tichosti, aniž by jej bližní či protivník mohl slyšet, porozumět mu a tím trápit a znevýhodnit. Tak vznikne výhoda, díky níž je možno určit cestu spočívající v poučení bližního skrze násilné nenásilí anebo ve vítězství nad protivníkem, aniž by se konala válka, teror, vraždy, zabíjení, zničení a zkáza a aniž by se vykonával nátlak, aby se výrok »Mír ať je na Zemi …« mohl mezi lidmi konečně stát pravdou.

Skutečný člověk, který v sobě a s okolním světem žije moudře v lásce, míru, harmonii a svobodě, uznává úroveň tvořivě-přírodně dané pravdy, jakož i vědění a z něho plynoucí esenci moudrosti, na jejímž základě konflikt s bližním vůbec nemůže vzniknout a vítězství nad protivníkem a bližním nemůže nastat v podobě, jež by pro tohoto byla patrná. To se sice lehko řekne, avšak krajně obtížně uskutečňuje, protože sobectví a egoismus člověka jsou zpravidla mnohem větší a mocnější než jeho chápavost a vůle podrobit se nezbytnému očištění, které mnozí dokážou provést jen neobyčejně obtížně a zřídkakdy. Skutečný člověk v pravém slova smyslu se může a musí ohledně své evoluční cesty a svého celkového pokroku spolehnout jen a jedině sám na sebe, neboť za sebe v každém ohledu nese odpovědnost zcela sám, takže také on sám musí všechno vidět a sám všechno vědět, což znamená, že musí vidět, slyšet, poznat a vědět to, co jiní nevnímají, co jiní nevidí, neslyší a nevědí. To znamená převahu a genialitu a právě tak se dociluje pokrokového a evolučního prospěchu, který učiní lidi nenapadnutelnými a obranyschopnými vůči vší nechápavosti, vůči nenávisti, pomstychtivosti, nelásce, nesvobodě a nepokoji. Avšak aby člověk dosáhl těchto hodnot, musí vykročit cestou důkladného vyjasnění stávajících problémů s bližními a s okolním světem, což ovšem nepředstavuje žádný lehký proces, nýbrž proces notně těžký.

Problémy všeho druhu, ať už se jedná o strach, zášť, mstu, zbabělost, teror, mocichtivost, touhu po odplatě či o cokoliv jiného, člověk nemůže a nesmí jednoduše odkládat či skrývat ve své paměti či podvědomí a přitom doufat, že tyto problémy prostě upadnou v zapomnění. Ve skutečnosti totiž budou trvat dál, budou se jako zlé ostny hrnout znovu a stále znovu do popředí a napáchají při tom nekontrolovatelnou pohromu. Důsledkem bývá v nejhorším případě válka, nenávist, pomstychtivost, vražda, panovačnost, usilování o moc, jakož i teror, fanatismus nebo zabíjení nejhoršího ražení – a tyto zvrhlosti se podaří přemoci jen velmi zřídkakdy. Trvající problémy tedy nemohou být jednoduše odloženy a odsunuty v paměti nebo v podvědomí, nýbrž vyžadují jednoznačné vyjasnění a vyřešení. To je ale možné uskutečnit výhradně a pouze jen tak a jen jedinou cestou spočívající v tom, že člověk ony trvající problémy dovede k akutnosti a vědomě je ve všech detailech a nuancích odůvodní, zanalyzuje, zpracuje a odstraní. Učinit problémy akutními přitom znamená, že člověk k těmto problémům – ať už jsou jakéhokoli druhu, tedy ať už jsou vztažené na něho samotného, na jednoho či vícero bližních, na celý národ, na životní prostředí či dokonce na celé lidstvo – přistupuje tím způsobem, že je vědomě vyzdvihne a učiní je rozpoznatelnou akutní aktualitou, čímž se stanou vysoce aktivními a vypuknou jako exploze. To však musí probíhat v klidovém stavu, což znamená, že se ony akutními se stávající problémy mobilizují pouze v myšlenkách a citech a nepropukají navenek. Problémy tedy nepůsobí navenek, nýbrž jen dovnitř a v zaměření na myšlenky, city a emoce. A protože k onomu výbuchu vědomě nedochází navenek, nýbrž pouze směrem dovnitř, protože neexistuje žádný vnější důvod vyvolaný bližními, událostmi, věcmi a situacemi atd., označuje se to jako klidový stav – a to právě také proto, že navenek panuje klid a boj se odehrává pouze niterně. Ony problémy tedy neprobíhají, resp. neexistují navenek, tudíž je ani při výbuchu není nutné zvnějšku potírat a lze je právě zvládnout ve stavu, v němž efektivně neexistují, ale odehrávají se pouze niterně a akutně v myšlenkách, citech i emocích, následkem čehož je člověk dokáže vědomě kontrolovat, analyzovat, zpracovávat a špetku po špetce rozřešit. Všechny emoce i všechny druhy problémů se tedy nacházejí ve vnějším klidovém stavu, jsou-li pouze niterně přivedeny do akutního stavu, pročež se také učí, že emoční problémy a všechny podoby jiných problémů se mohou zpracovávat a zrušit jen v jejich klidovém stavu.

Emoce, myšlenky, city a problémy všeho druhu, jež člověk niterně a vědomě uvedl do akutního stavu, se při analyzování a zpracovávání za účelem jejich odstranění a neutralizování stupňují podle okolností do mnohem silnějších a vyšších podob intenzity, jako kdyby skutečně nekontrolovatelně propukaly navenek. Tím pádem se celá procedura zvládání problémů stává pro mnohé lidi stěží zvládnutelnou záležitostí, pokud je nezbytná motivace, plynoucí z vlastního nebo z cizího poučení o nezbytných faktech, jakož i vůle a iniciativa příliš slabá anebo vůbec neexistuje. Z toho důvodu je jen málo těch, kteří jdou tvrdou cestou poznání, sebepoznání i pravdivé seberealizace, a zdolávají v sobě tedy všechna ta zla a chyby, jež je zdržují a odvracejí od skutečné lásky a svobody, stejně jako od skutečného míru a harmonie, takže lidé, kteří touto cestou nejdou, nemohou ničím přispět k tomu, aby mohl jednotlivec i celé lidstvo říci: »Mír ať je na Zemi …«

Chce-li člověk na Zemi vytvořit mír, potom musí jednotlivec začít sám u sebe a jít cestou svého vlastního niterního očištění, musí potírat, rozřešit a způsobit definitivní zánik svých emocí, myšlenek, citů i všech svých problémů plynoucích z nenávisti, pomstychtivosti, fanatismu, sektářství, náboženství, mocichtivosti, panovačnosti, strachu, zbabělosti, neřesti a lačnosti, jakož i z válek a teroru, vražd, mučení, trestu smrti a z prospěchářského myšlení, aby přiznal náležité místo skutečné lásce, harmonii, míru a svobodě. A přitom je nutno mít na paměti, že jedna hodnota nemůže existovat bez druhé, neboť každá jednotlivá hodnota je závislá na té druhé: láska závisí na míru, svobodě a harmonii; harmonie závisí na lásce, svobodě a míru; mír závisí na lásce, harmonii a svobodě; a svoboda závisí na míru, harmonii a lásce. A vskutku pouze všechny tyto hodnoty společně udávají celek, jejž lze vyjádřit ve štěstí a radosti a který všem lidem přináší niterné uspokojení z bytí a v prožitku důstojnosti úctu před životem. Bohužel však jen nepatrná menšina lidí rozumí tomu, jakou hodnotu má vnější i vnitřní láska, mír, harmonie a svoboda. A tak mnoho lidí pod pojmem svoboda rozumí zrovna jen to, že si mohou dělat, co se jim zlíbí. Avšak právě v případě svobody tomu tak není, neboť svoboda představuje – jak uvnitř, tak i navenek – mnohem více, než si jednotlivec dokáže představit. Svoboda totiž není jen nějaký všeobecný pojem pro vlastní konání či pro naplnění všech těch věcí, požadavků, tužeb, pudů a přání atd., které by člověk vždy rád viděl naplněné. Svoboda znamená mnohem více, neboť mimo jiné ztělesňuje také vlastní otevřenost člověka, díky níž může v sobě samém být ve vnějším okolí i vůči svým spolubližním beze strachu či obav ve všech věcech otevřený a upřímný, aniž by musel sobě samému nebo ve vztahu ke svým bližním falšovat či zatajovat fakta pravdy.

Láska, mír, harmonie a svoboda jsou fakta a hodnoty, jichž si každý člověk má a musí být vědom, avšak právě toto uvědomění mu schází, neboť již od pradávna ztratil smysl pro to, aby po těchto vysokých pravostech a vznešenostech v sobě samém pátral, a moudří lidé a proroci, kteří mu tyto hodnoty zvěstovali, byli stiženi pohanou nebo dokonce zavražděni. A všichni ti vysocí hodnostáři a funkcionáři náboženství a vlád se na tom ještě pilně podíleli a činí tak dodnes. A právě všichni tito političtí a náboženští vykonavatelé moci a vlády odpradávna byli a dodnes jsou těmi, kteří nesli a dodnes nesou zodpovědnost za to, že obyvatelstvo všech zemí zůstalo a zůstává nevědoucí. Mocnáři, panovníci a vládnoucí, jakož i nábožensky věřící a jejich zástupci ve všech úřadech jsou ještě dnes těmi, již zanedbávají svou povinnost vůči lidu a člověku jakožto jednotlivci a nesnaží se o to, aby lid poučili a informovali v rámci správného způsobu života a v rámci souvislostí veškerých oblastí vědomí, protože vpravdě usilují pouze o to, uvalit na lid daně všeho druhu, aby sami ze svých obrovských mezd mohli žít v radovánkách a nádheře. Avšak to není vše, neboť mnohde se také přičiňují, aby zradili a zaprodali svou vlastní zemi, aby šířili válku, teror, smrt, zničení a zkázu a aby vedle toho ještě miliardovými obnosy financovali zcela nesmyslné projekty a absurdně a nesmyslně prošustrovali těžce vydělané daně lidu. A především neusilují o to, aby vytvořili skutečnou lásku, svobodu, harmonii a mír, aby konečně bylo možno říci: »Mír ať je na Zemi …«

Cokoliv člověk činí, musí činit jak pro blaho sebe samého, tak pro blaho svého bližního, všech spolubližních, a tedy pro celé lidstvo, jakož i pro potomstvo v blízké i vzdálené budoucnosti. Ono blaho však spočívá v každém ohledu v tom, že si člověk pomocí skutečné lásky, svobody, míru i harmonie vypracuje efektivní vědění a z něho plynoucí esenci moudrosti, v níž je zakotvena také odvaha, soucit a lidskost, jež člověka v prožitku radosti učiní silným a spravedlivým. Jednat jen za účelem naplnění vlastních žádostivostí a přání je povrchní a sobecké a nakonec to vždy způsobuje zlé následky. A tak musí člověk porozumět tomu a postihnout to, že pouze pospolitost, vzájemné porozumění a sounáležitost mezi všemi lidmi na Zemi splňuje veškeré předpoklady pro to, aby se mohla skutečná láska, harmonie, mír a svoboda pevně zakotvit a stát se skutečností, v důsledku čehož bude moci člověk beze strachu a obav říci: »Mír ať je na Zemi …«

Billy
Semjase-Silver-Star-Center
14. prosince 2002, 17:23 hod

^{překlad: Jan Sůva, korektury: Jan Bayer, Ondřej Štěpánovský}