Život po smrti?

Otázka, jestli existuje život po smrti, a sice v podobě reinkarnace, v sobě ukrývá závažnější momenty, než je na první pohled patrné. Už totiž jen skutečnost, zdali si je člověk jistý tím, že existuje život po smrti, nebo nikoliv, rozhoduje o jeho životním postoji. Ví-li totiž o svém dalším životě po smrti, chová se úplně jinak než ten, který o reinkarnaci neví a zastává víru, že smrtí je jeho život definitivně ukončen anebo je přinejmenším neodvolatelně pryč až do »soudného dne«.

Člověk, jenž ví o dalším životě po smrti, má zcela odlišný přístup k životu než ten, který o reinkarnaci neví nebo vůči ní jeví odmítavý postoj. Člověk, který ví o dalším životě po smrti, pěstuje rozhodný smysl pro osobní zodpovědnost a etiku, jakož i pro povinnost lidství a osobní evoluci. Je pro něj však povinností též soucit s jeho spolubližními a všemi tvory. Ale člověk, jenž si života po smrti vědom není, přemýšlí stěží nebo jen zřídkakdy o důsledcích svého myšlení, cítění a jednání. A právě to vede k faktoru, že se člověk jakožto jednotlivec, stejně jako i ve společnosti téměř výhradně fixuje jen na krátkodobé výsledky, které neslibují žádnou budoucnost v tom směru, aby z nich mohl vzniknout dlouhodobý úspěch a skutečná evoluce ve smyslu do budoucna sahajícího a Tvoření hodného pokroku. V tomto faktu se nachází též hlubší příčina pro všechnu mezi lidmi bující brutalitu a povrchnost, jakož i vůli člověka povyšovat se nad ostatní, vykořisťovat je, trápit je, znásilňovat, zotročovat a porobovat, aby si sám žil a panoval v moci a nádheře, postrádaje upřímný soucit k bližním – onen počestný soucit, který se mezi lidmi na Zemi stal tak velmi vzácným.

Billy

Člověk je vždy výsledkem toho, jak myslel, cítil, jednal a žil – a jednou tedy bude výsledkem toho, jak bude myslet, cítit, jednat a žít.

Billy

Chce-li člověk porozumět svému současnému životu, ať pozoruje svou prožitou minulost – a chce-li poznat svůj budoucí život, ať pozoruje, jak vede svůj život v současnosti.

Billy

_{překlad: Jan Bayer, Ondřej Štěpánovský, korektury: Michal Dvořák}