Sounáležitost muže a ženy

Muž a žena a jejich vzájemné vztahy nesmí být lhostejné ani jednomu, ani druhému, protože společně zajišťují pokračování a zachování lidstva. Oba se mohou navzájem vyhýbat a jít svou vlastní svobodnou cestou, avšak od okamžiku, kdy k sobě projeví své city a udržují vzájemné společenské styky, vznikají také vzájemné závazky, kterým musí projevovat úctu a které musí naplnit. Muž a žena k sobě musí navzájem nejen vystupovat přátelsky, ale musí se i vzájemně ctít a chovat se k sobě lidsky, aby mohli zajistit příjemné a důstojné soužití. Ani muž ani žena nesmí být vůči druhému dominantní a panující, ale musí stále dodržovat a pěstovat rovnost a rovnoprávnost. Ani muž ani žena nesmí být upřednostňován/a nebo znevýhodňován/a, týrán/a, utlačován/a nebo jinak trápen/a, a v každém případě je nutné si vždy obou vážit jako lidí a podle toho s nimi jednat.

Ať už se mezi mužem a ženou stane cokoliv, ať je to vždy slušné, lidské a korektní, nehledě na to, zda je mezi nimi nějaký svazek či nikoliv. Proto by se mělo před každým činem a každým slovem nejdříve v klidu a důkladně zvážit, zda je to, co má být provedeno nebo vyřčeno, oprávněné či nikoliv. Proto by se měli muž i žena vždy nejdříve sami sebe zeptat, zda by to, co hodlají provést nebo říci, pro ně samotné bylo také snesitelné, kdyby to někdo řekl nebo udělal jim samým.  A ať už jeden druhému nařídí udělat cokoliv, měli by nejdříve přemýšlet o tom, zda by tento příkaz mohli splnit i oni sami. Závazný vztah mezi mužem a ženou tedy není jen prázdným a nic neříkajícím slovem, ale v každém případě hlubokým závazkem, který dva lidé navzájem uzavřou. A teprve ve chvíli, kdy muž a žena své vzájemné vztahy převedou do závazné formy, může být jasné, co je lidské, korektní a rozumné.

Každý člověk, ať už muž nebo žena, je spojen s opačným pohlavím a s každým jiným člověkem, čímž jsou si všichni lidé navzájem zavázáni, avšak zcela zvláštní závazek vzniká mezi mužem a ženou. Zavazující vztah je nutné udržovat v důstojnosti všech činů i slov, tudíž není vhodné skákat si navzájem do řeči, neboť i slova vyžadují respekt. Proto by měl jeden hlas přerušit ten druhý pouze v nouzovém případě, a sice srozumitelnou, jasnou a logickou námitkou. Nemělo by to však vypadat ani tak, že se mnoho namluví a nic se tím neřekne, čímž je protistrana dohnána k nevrlosti, netrpělivosti a zmatku.