Vzít si něco osobně, resp. se s něčím identifikovat
Vzít si něco osobně, resp. se s něčím identifikovat
Mnoho lidí mluví o tom, že v určitých situacích, při určitých událostech, projevech, obviněních, urážkách apod. se věci berou osobně. To je však nerozumný slovní obrat a nepochopení toho, co může být vskutku osobní. Je-li například člověk urážen, bit, podváděn či jinak poškozován jinou osobou, ať už fyzicky, psychicky, slovně či z hlediska materiálních hodnot, nemá to nic společného s jeho vlastní osobností, ale jde výhradně o chování či věc, kterou je mu způsobeno utrpení, bolest či újma atd. Celá ta útočnost, ať už jakéhokoli druhu, se však netýká a nikdy týkat nebude osobnosti, ale pouze těla, způsobů chování a jednání, stejně jako náhledů, názorů, zvyků a materiálních hodnot atd. To vlastní, právě to osobní, nelze přitom napadat, urážet ani poškozovat, neboť to osobní je samotná osobnost, která je celkově usazena do vědomí, myšlenek a pocitů, psychiky, podvědomí a paměti i do forem nevědomí, a proto ji nelze slovními ani násilnými útoky poškodit. Pokud se tedy objeví vnější útoky verbální nebo fyzicky násilné i čistě materiální, pak nemůže dojít k žádnému útoku na osobnost a na formy s ní spojené. To, co je na člověku, v člověku a u člověka osobní a co ztělesňuje jeho osobnost se všemi jejími druhotnými hodnotami, je proto v každém případě nedotknutelné a nenapadnutelné. Jen hloupá a nerealistická představa může vést k domněnce, že vlastní osobnost je ovlivněna v důsledku všelijakých věcí, urážek, událostí nebo situací. Navenek a ve vztahu ke všem vnějším vlivům je tedy osobnost naprosto nedotknutelná a tabuizovaná, v důsledku čehož nelze nic brát osobně, ať už je to cokoli. Urážky, nadávky, obvinění, násilí, jednání, skutky a pomluvy odpovídají v každém případě jen a výhradně útokům proti cti, integritě, spravedlnosti a důstojnosti lidské osoby, v důsledku čehož osobnost člověka nelze napadat a také nic nelze brát osobně.
Kdyby tomu tak nebylo, člověk by nemohl být sám sebou, ale byl by neustále v osobnostním objetí jiných lidí, což znamená, že by byl přímo a neomezeně ztotožněn a spojen s osobností druhých, a v důsledku toho by nemohl prožívat svou vlastní osobnost. Pokud by si člověk vzal osobně něco, co řekne nebo udělá jiný člověk, pak by se jednak ztotožnil s danou věcí, urážkou, jednáním nebo skutkem atd. jiného člověka, a také s tímto člověkem samotným. Pokud se tedy takový hloupý a prostomyslný způsob mluvy použije ve vztahu k věci atd. jiného člověka právě v podobě brát si něco „osobně“, pak to odpovídá ztotožnění se s ním, což není nic jiného než klamná představa, která se velmi rychle zvrhne v blud.
Pokud si člověk vezme něco osobně, jak se říká hloupě v tomto slovním obratu, například urážku apod., pak myslí a jedná nerozumně, protože se ztotožňuje s urážkou, a tím i s člověkem, který ho uráží, a proto směřuje svůj pohled k tomu, aby se přizpůsobil urážce nebo byl za jedno s ní a i s urážejícím člověkem. Totéž se děje se situacemi, názory, stanovisky, činy a skutky atd., které se vyskytují v negativním nebo pozitivním smyslu a které člověk bere „osobně“ nebo se s nimi ztotožňuje, místo aby vše přijímal, nahlížel a zpracovával zcela neutrálně. Hloupý a nesprávný slovní obrat o tom, že člověk něco bere osobně, protože se ztotožňuje s něčím, co ho uráží nebo poškozuje, má za následek vznik zlých, negativních a špatných myšlenek a pocitů, které vedou k neuváženým reakcím a činům až k násilí a psychickému poškození. Jediné správné proto může být pouze to, že se člověk neztotožňuje vůbec s ničím a v důsledku toho nebere nic, co k němu přichází, ve zlém, negativním a špatném smyslu, ale že přijímá a zpracovává úplně všechno a cokoli, každou urážku, každou událost, každou situaci, každý čin a jednání i každé slovo naprosto neutrálně. A teprve až když s tím takto zachází, tak nevzniká ani hněv, ani zlé, svárlivé či nenávistné a pomstychtivé myšlenky, pocity, činy a skutky.
Tímto vyplývá také to, že nevznikají žádná zvrácená myšlenkově-pocitová hnutí, žádné rozčilování a nervy zůstávají klidné a kontrolované. Ve zcela sebekontrolovaném stavu tak lze klidně a věcně čelit urážkám, činům, skutkům a chování atd. způsobenými jinými lidmi nebo jakýmkoli jiným věcem, událostem či situacím nebo – v případě potřeby – s mírným nebo silně zvýšeným hlasem.
SSSC, 12. April 2014, 17.47 h, Billy
Překlad a korektury Jan Bayer, Eva Musilová
Etwas persönlich nehmen, resp. sich mit etwas identifizieren
Viele Menschen reden davon, dass sie in gewissen Situationen, bei gewissen Geschehen, Reden, Anschuldigungen und Beleidigungen usw. etwas persönlich nehmen. Dies ist jedoch eine Redensart der Unvernunft und des Nichtverstehens dessen, was effectiv persönlich sein kann. Wenn ein Mensch z.B. durch einen anderen Menschen beleidigt, geschlagen, betrogen oder sonstwie zu Schaden gebracht wird, sei es körperlich, psychisch, verbal oder in bezug auf materielle Werte, dann hat das nichts mit der eigenen Persönlichkeit des Betroffenen zu tun, sondern es ist einzig und allein ein Gebaren oder eine Sache, wodurch ihm Leid, Schmerz oder Schaden usw. zugefügt wird. Das Ganze der Angriffigkeit, egal welcher Art auch immer, betrifft jedoch nicht und niemals die Persönlichkeit, sondern einzig den Körper, die Verhaltens- und Handlungsweisen sowie die Ansichten, Meinungen, Gewohnheiten und materiellen Werte usw. Das Eigentliche, eben das Persönliche, kann dabei nicht angegriffen, beleidigt oder geschädigt werden, denn das Persönliche ist die Persönlichkeit selbst, die gesamthaft in das Bewusstsein, die Gedanken und Gefühle, die Psyche, das Unterbewusstsein und Gedächtnis sowie in die Unbewusstenformen gebettet ist und folglich durch verbale oder gewalttätige Angriffe nicht beeinträchtigt werden kann. Treten also äussere Angriffigkeiten in verbaler oder körperlich gewalttätiger sowie in rein materieller Weise in Erscheinung, dann kann also kein Angriff auf die Persönlichkeit und auf die damit zusammenhängenden Formen erfolgen. Was am, im und beim Menschen persönlich ist und seine Persönlichkeit verkörpert, mit allen Nebenwerten, ist also in jedem Fall unantastbar und unangreifbar. Einzig eine dumme und unrealistische Vorstellung kann also dazu führen anzunehmen, infolge irgendwelcher Dinge, Beleidigungen, Geschehen oder Situationen usw. in bezug auf die eigene Persönlichkeit betroffen zu sein. Nach aussen und gegenüber allen äusseren Einflüssen ist die Persönlichkeit also absolut unangreifbar und tabu, folglich auch nichts persönlich genommen werden kann, und zwar ganz gleich, was es auch immer ist. Beleidigungen, Beschimpfungen, Beschuldigungen, Gewalt, Handlungen, Taten und Verleumdungen entsprechen in jedem Fall einzig und allein Angriffen gegen die Ehre, Integrität, Rechtschaffenheit und Würde der Person Mensch, folglich also nicht die Persönlichkeit des Menschen angegriffen werden und auch kein Persönlichnehmen erfolgen kann. Wäre dem nicht so, dann vermöchte der Mensch nicht sich selbst zu sein, sondern er stünde ununterbrochen in der Persönlichkeitsumklammerung anderer Menschen, was bedeutet, dass er direkt und unbegrenzt mit der Persönlichkeit der anderen identifiziert und verbunden wäre, folglich er seine eigene Persönlichkeit nicht ausleben könnte. Wenn ein Mensch etwas persönlich nehmen würde, das ein anderer sagt oder macht, dann würde er sich einerseits mit der betreffenden Sache, Beleidigung, Handlung oder Tat usw. des anderen Menschen sowie mit diesem selbst identifizieren. Wird daher eine solche dumme und einfältige Redensart in bezug auf eine Sache usw. eines andern Menschen verwendet, eben in der Form, dass etwas ‹ persönlich › genommen wird, dann entspricht das einer Identifizierung damit, was nicht mehr als eine Einbildung ist, die sehr schnell in einen Wahn ausartet.
Wenn der Mensch etwas persönlich nimmt, wie das in dummer Redensweise dahergesagt wird, wie z.B. bei einer Beleidigung usw., dann denkt und handelt er in unvernünftiger Art und Weise, und zwar weil er sich mit der Beleidigung und damit auch mit dem ihn beleidigenden Menschen identifiziert, folglich er also seine Auffassung darauf ausrichtet, mit der Beleidigung konform zu gehen resp. mit ihr und dem Beleidigenden eins zu sein. Gleichermassen geschieht dies mit Situationen, Ansichten, Meinungen, Handlungen und Taten usw., die in negativer oder positiver Weise auftreten und ‹ persönlich › genommen werden resp. mit denen sich der Mensch identifiziert, anstatt alles völlig neutral aufzunehmen, zu betrachten und zu verarbeiten. Die dumme und falsche Redensweise in bezug auf das Persönlichnehmen von etwas, weil sich der Mensch mit etwas identifiziert, das ihn beleidigt oder ihm Schaden zufügt, hat zur Folge, dass böse, negative und schlechte Gedanken und Gefühle erzeugt werden, die zu unbedachten Antworten und Handlungen und bis zur Gewalt und zu psychischen Schäden führen. Das einzig Richtige kann daher nur sein, dass sich der Mensch mit rein gar nichts identifiziert und folglich auch nichts nimmt, das böse, negativ und schlecht an ihn herankommt, sondern dass er alles und jedes, jede Beleidigung, jedes Geschehen, jede Situation, jede Tat und Handlung sowie jedes Wort absolut neutral aufnimmt und verarbeitet. Und nur dann, wenn dies so gehandhabt wird, entstehen weder Ärger noch bösartige, streitbare oder hass- und rachevolle Gedanken, Gefühle, Handlungen und Taten. Dieserart ergibt sich auch, dass keine gedanklich-gefühlsmässig ausgeartete Regungen entstehen, sich keine Aufregung ergibt und die Nerven ruhig und kontrolliert bleiben. Folglich kann in völlig selbstkontrolliertem Zustand ruhig und sachlich oder u.U. – wenn notwendig – mit leicht oder stark erhobener Stimme den von anderen Menschen anfallenden Beleidigungen, Handlungen, Taten und Verhaltensweisen usw. oder irgendwelchen Dingen, Geschehen oder Situationen begegnet werden.
SSSC, 12. April 2014, 17.47 h, Billy
