Sedm úrovní meditativního zamyšlení se nad smrtí

Pokud člověk vede negativní život, pak se u něj obvykle v čase blížící se smrti nevyskytnou žádné hodnotné myšlenky a pocity, stejně jako ani žádné kontrolovatelné zkušenosti, ani jejich prožívání. A pak, když je skrze náhle se dostavivší smrt vytržen ze života, již není schopen si ohledně smrti vytvářet žádné myšlenky a pocity. Je-li ovšem umírání dáno jako přirozený proces, pak mohou být, pokud se nedostaví žádná agonie, až do posledního dechu vědomě pěstovány hodnotné myšlenky a pocity a také smrti lze vědomě a beze strachu pohlédnout vstříc. To je důvod k tomu, aby se o smrti počas života vědomě přemýšlelo a aby se člověk zaobíral meditativními cvičeními k rozvoji hodnot vědomí, které nevyhnutelnost smrti činí srozumitelnou a akceptovatelnou a také poukazují na to, že tyto hodnoty budou také pro nové vědomí a jeho novou osobnost v příštím životě mít nesmírný užitek. Je tedy zapotřebí a nutné, aby člověk skrze meditaci o smrti uschopnil své vědění a porozumění k tomu, aby se mohl dobře vyzbrojen postavit smrti čelem. A aby bylo možno takovou meditaci provádět, k tomu existují všelijaké možnosti a cesty, jako například následujících sedm úrovní, skrze které může být smrt meditativně promýšlena:

1. Smrt chápu jako nevyhnutelnou součást mého života, neboť obojí je navzájem neodlučně spjato.

2. Smrt chápu jako nevyhnutelný krok k posmrtnému životu, z něhož vychází nový život s novým vědomím a novou osobností.

3. Smrt chápu jako přechod a mezistav vznikání, zanikání a opětovného vznikání.

4. Okamžik, kdy propadnu smrti, je pro mne nejistý, avšak absolutně neodvratný.

5. Smrt přijímám ve vědomí tak, že je tvořivě-přirozenou nezbytností, a že jen skrze ni může vzniknout nový život.

6. Láska, vědění a moudrost v mém vědomí ohledně smrti jsou v čase mé smrti velkými hodnotami, které se v příštím životě přenášejí na nové vědomí a osobnost.

7. Smrt chápu jako životu rovnocennou a přijmu ji s radostí, až ke mně přistoupí.

Člověk se nikdy nemá vůči smrti ponižovat a chovat se vůči ní jako žebrák, nýbrž na konci času života jí musí s důstojností předstoupit vstříc a také musí být vážena a ctěna coby rovnoprávná jako život sám. Již v rané fázi života, jakož i v jeho dalším průběhu, je tedy zapotřebí, aby se člověk se smrtí důvěrně seznámil a nenechal život uplynout v otupělé myšlenkově-pocitové nečinnosti. To proto, aby jí nemusel předstoupit vstříc bez lásky, vědění a moudrosti, stejně jakož bez porozumění a akceptace. Při tom není vyžadována žádná pokorná poníženost, stejně jako ani žádná náboženská, sektářská nebo falešně-filosofická víra, nýbrž jen láska, jasné vědění o efektivní pravdě smrti, stejně jakož i moudrost porozumění v úplné jistotě. V tomto ohledu se musí člověk o smrt a její nezbytnost snažit, pročež musí probádat a odůvodnit přirozenou povahu ducha, života, vědomí a smrti, k čemuž je v »Učení pravdy, učení ducha, učení života«, resp. v Učení ducha obsaženo vše nezbytné. Toto učení nenabízí úplně vše v plném rozsahu, avšak pokud je studováno a přijímáno, pak nabízí nesmírně mnoho toho, co vede k blahobytu člověka v jeho aktuálním životě a k porozumění a akceptování umírání a smrti a její nevyhnutelnosti. Ani skrze toto učení sice nelze dosáhnout žádné úplné, nýbrž jen relativní dokonalosti, avšak může vytvořit porozumění a akceptaci ohledně efektivní pravdy, stejně jakož i štěstí, radost, lásku, mír, svobodu a harmonii, přičemž všechny tyto hodnoty jsou velkou pomocí také v umírání a v přechodu do smrti. Život i smrt jsou nestálé, neboť se neustále znovu a znovu střídají, tudíž je jednou dán aktuální život ve formě člověka a podruhé zase posmrtný život. Také to musí být s porozuměním uváženo a akceptováno, pročež musí být pro člověka meditování o životě a smrti pochopitelně nevyhnutelné, aby se s obojím dostal do souladu.

SSSC, 14. leden 2012, 00.14 h, Billy

Německý originál: http://beam.figu.org/artikel/1345608000/sieben-stufen-um-meditativ-den-t...