Přátelskost, vlídnost, soucit, hřejivost soucitu a láska

Přátelskost, vlídnost, soucit, hřejivost soucitu a láska

Dobré kvality přátelskosti, soucitu, hřejivosti soucitu, vlídnosti a lásky tvoří společně velmi úrodnou půdu pro to, aby ve vědomí člověka vzrůstala rozsáhlá myšlenková a citová sounáležitost s bližními. Vytvářejí-li přátelskost, láska, soucit, hřejivost soucitu a vlídnost základ pro člověka důstojného chování, potom člověk s velkou otevřeností činí hodnotné zkušenosti a vše, oč se snaží, se stane svobodnějším a plynulejším. Opravdová přátelskost, hřejivost soucitu a vlídnost jsou něco zcela přirozeného, co je v člověku od základu od narození přítomno, takže v sobě tyto hodnoty musí jen probudit a rozvinout, což může vyplynout zcela přirozeně, následuje-li tvořivě-přírodní zákonitosti a přikázání. Mnoho lidí však tyto zákony a přikázání přechází, ba je dokonce ani nerozpozná a nerozumí jim, a tak se mohou přátelskosti, vlídnosti a hřejivosti soucitu dopracovat jen tak, že tyto hodnoty vědomě rozvinou. K tomu učení Nokodemiona již od nepamětných dob uvádí, že každý rozumem obdařený člověk má k dispozici vlastní formulace a představy, resp. obrazné a ideové myšlenkové možnosti a z nich plynoucí odpovídající city, jež může uplatnit k tomu, aby se oněm pěti hodnotám, tj. přátelskosti, vlídnosti, soucitu, lásky a hřejivosti soucitu, dopracoval a aktivoval je pro sebe samého i ve vztahu ke svým bližním. S praktikováním těchto formulací a představ může člověk experimentovat dle vlastního uvážení, přičemž může též zjišťovat, zdali jsou pro jeho vlastní osobu upotřebitelné a užitečné anebo zdali je musí pozměnit do jiné podoby. Pro začátek tohoto učení lze poradit, aby člověk dotyčné formulace a fantazie, resp. obrazné myšlenkové představy pěstoval, resp. si je v myšlenkách či polohlasně opakoval dvakrát denně deset až patnáct minut po dobu několika měsíců. Zpočátku může celé toto cvičení působit poněkud mechanicky až trapně, anebo může vést dokonce k opaku toho, co jím chce člověk docílit. Případně tak mohou vyvstat myšlenky, city a popuzení vyvolávající zlost či stud, avšak to musí být pro člověka o to větším podnětem k tomu, aby se vše snažil pochopit tak, že mu to celé absolutně přináší užitek a výhody a že musí ke všemu přistupovat přátelsky a trpělivě a tedy vše láskyplně přijmout. Projevy jako zlost, stud a popuzení atd. v něm ve zmíněném ohledu vyvstávají jen tehdy, získá-li zcestným způsobem převahu jeho osobní a chybné logické myšlení. To však se skutečnou logikou vpravdě nemá nic společného, neboť se jedná o zaslepení plynoucí z chybných myšlenek ohledně vlastní hodnoty a z nich vycházejících chybných citů. Nebude-li člověk těmto chybným myšlenkám a citům věnovat pozornost, potom se bude přátelskost, vlídnost a hřejivost soucitu s určitostí pomalu ale jistě rozvíjet, a to i tehdy, bude-li člověk tu a tam muset překonávat lehké či těžké vnitřní či vnější obtíže.

K rozvoji přátelskosti, vlídnosti a hřejivosti soucitu existuje např. následující meditační metoda: Zaujmeme pohodlnou pozici vsedě či vleže nebo se vydáme na pomalou procházku, přičemž se uvolníme a odpoutáme od všeho, co nás zatěžuje. Podle nejlepších schopností zklidníme své ustavičně čilé a uhánějící vědomí a odpoutáme se od všeho, co nás niterně zaměstnává a zatěžuje, tedy i od plánů a starostí atd. V tomto od každodennosti oproštěném stavu pak můžeme vytvářet a pronášet slova a věty, které musíme zaměřovat na své vlastní vědomí, čímž potom také oslovíme svou vlastní osobu. Slova a věty lásky, přátelskosti, soucítění, hřejivosti soucitu a vlídnosti zaměřené na nás samé jsou přitom velice důležité a vykazují zásadní hodnotu, neboť mají-li tyto hodnoty vzniknout a nabýt účinnosti pro naše bližní a všechny formy života atd., pak je musíme nejprve nechat uzrát, stvořit a pochopit ve svém vlastním vědomí a pro svou vlastní osobu. Jen tak bude totiž možné, abychom přátelskost, lásku, vlídnost, soucit a hřejivost soucitu projevovali i vůči svým bližním a všem ostatním formám života a uměli je též předávat dál.

Patřičná slova a věty sloužící k vytvoření řečených hodnot můžeme volit, utvářet a vyslovovat zcela individuálně, avšak přitom je nezbytné, abychom je – jak již bylo vysvětleno – formulovali tak, abychom jimi oslovovali své vlastní vědomí a svou vlastní osobu. To může vypadat kupříkladu takto:

Přátelskost, vlídnost, hřejivost soucitu a láska jsou mi vlastní a naplňují všechny mé myšlenky, city a celé mé chování v každém ohledu, a tyto hodnoty prožívám ve všem, co činím.

nebo:

Jsem naplněn láskou, přátelskostí, hřejivostí soucitu a vlídností; v sobě samém jsem pokojný, harmonický, svobodný a povznesený štěstím, přičemž to vše prožívám též v dobrých způsobech chování.

nebo:

Ať naplněn jsem přátelskostí, vlídností, láskou a soucitem a ať cítím se pokojně a dobře, abych si osvojil hodnotné myšlenky, city a způsoby chování.

nebo:

V mém nitru působí přátelskost, soucit, vlídnost a láska; tyto hodnoty mě zcela naplňují, činí mě pokojným, mírným a harmonickým a obdařují mě štěstím.

Samozřejmě lze libovolně zformulovat a použít i jiná, zcela osobně individuální slova a věty, které budou přizpůsobeny na míru vlastnímu pochopení a rozumu, takže zde není dán žádný konkrétní předpis a člověk může vše utvářet a uskutečňovat dle svého vlastního uvážení a vůle. Při tom může uplatňovat i osobní krásné a láskyplné myšlenkové obrazy, které by měl rozvinout pro sebe samého jako např. ohledně časů spokojenosti, štěstí, radosti, jistoty, důvěry, harmonie, lásky a pokoje. Takovéto vzpomínkové obrazy může vyjadřovat slovy a větami podobně jako v případě vět již uvedených, avšak stále by je měl spojovat s hodnotami přátelskosti, vlídnosti, lásky, soucitu a hřejivosti soucitu. Vše by měl jednoduše formulovat tak, jak je to pro něj osobně nejpřínosnější, aby na to nastavil své vědomí. Utvořená slova a věty by měl neustále opakovat, nejméně tři- až čtyřikrát denně, po dobu patnácti až dvaceti minut, a to několik týdnů či v případě nutnosti až několik měsíců. Přitom je dána rada učinit poslední opakování před usnutím. Při celém tomto cvičení je důležité, aby recitace probouzela myšlenky a city a aby to vše také pronikalo do vědomí – to by mělo trvat tak dlouho, dokud soucit, vlídnost, hřejivost soucitu, láska a přátelskost ohledně vlastní osoby citelně nevzrostou a nerozšíří se. Pokud se toto podařilo, může člověk – až k tomu bude ochoten, schopen a vystanou v něm odpovídající myšlenky a city – po určité době to celé rozšířit, přenést a předávat dál i na své bližní a jiné formy života. Při tom je ovšem výhodou, aby si k tomu nejprve zvolil jen jednoho člověka, který je mu velmi blízký a jenž svou náklonnost také upřímně dokázal. Leč před tímto krokem by si měl člověk tuto osobu nejprve obrazně představit a zformovat pro ni patřičná slova, resp. větu, která/kterou může utvořit obdobně, jako tak učinil pro svou vlastní osobu. Recitační cvičení může tedy znít na příklad následovně:

Přátelskost, vlídnost, hřejivost soucitu a láska jsou přítomny v jeho/jejím nitru a naplňují všechny jeho/její myšlenky, city a celé jeho/její chování v každém ohledu, a tyto hodnoty prožívá ve všem, co činí.

nebo:

Je naplněn(a) láskou, přátelskostí, hřejivostí soucitu a vlídností; v sobě samé(m) je pokojný/á, harmonický/á, svobodný/á a povznesený/á štěstím, přičemž vše prožívá též v dobrých způsobech chování.

nebo:

Ať naplněn(a) je přátelskostí, vlídností, láskou a soucitem, ať cítí se pokojně a dobře, aby si osvojil(a) hodnotné myšlenky, city a způsoby chování.

nebo:

V jeho/jejím nitru působí přátelskost, soucit, vlídnost a láska; tyto hodnoty ji/jej zcela naplňují, činí ji/jej pokojným, mírným a harmonickým a obdařují ji/jej štěstím.

Samozřejmě lze i v tomto ohledu, tedy ohledně nějakého jiného člověka, libovolně utvářet a používat různá jiná, zcela individuální slova a věty, které budou též přizpůsobeny vlastnímu pochopení a rozumu. Ani v tomto směru tedy po stránce dotyčných slov a vět neexistuje žádný konkrétní předpis, takže může člověk vše utvářet a uskutečňovat dle svého vlastního uvážení a vůle.

Pokud člověk praktikováním tohoto meditačního recitačního cvičení rozvinul ve svém vlastním nitru, vědomí, myšlenkách a citech přátelskost, vlídnost, soucit, hřejivost soucitu a nezbytnou lásku pro druhého člověka – kterému možná za mnoho vděčí –, potom se tyto hodnoty rozvinou i pro něj samého a přenesou se na druhého člověka. Nastane-li toto uspokojivým způsobem, pak může člověk obdobně zohlednit několik dalších lidí, jako např. členy rodiny, přátele, přítelkyně a známé. Jestliže i u těchto osob docílí prospěšných a hodnotných úspěchů, pak může krok za krokem zohledňovat stále více lidí, zprvu např. sousedy, potom postupně všechny své spolubližní ve vlastním okruhu a nakonec všechny lidi na celém světě. Nejpozději tehdy nastane okamžik, kdy bude nakonec možné to celé rozšířit i na jiné formy života v celé živočišné a rostlinné říši na Zemi, na rostliny, zvířata, ostatní zvířenu[1] a všechny bytosti vůbec. V této fázi může člověk nakonec zohlednit ty lidi, s nimiž má osobní nepřátelské vztahy či jiné těžkosti, přičemž chová přání tyto okolnosti ukončit. V tomto případě musí tedy vlastní přátelskost, vlídnost a lásku, jakož i vlastní hodnoty soucitu a hřejivosti soucitu v opětovné a hojné míře zaměřit i na tyto osoby a kromě toho je i jim musí přiřknout výše uvedeným způsobem, tedy tak, aby i ony byly jimi naplněny. Toto je, krom rozumné vzájemné domluvy, odjakživa ten nejlepší způsob, jak lze mezi lidmi rozřešit a ukončit nepřátelství a těžkosti. Faktem odedávna je, že se vědomí s trochou cviku neustálými účelně zaměřenými myšlenkami a city rozvine žádaným způsobem, z čehož vzejde láska, přátelskost, vlídnost, soucit a hřejivost soucitu. Vytvoří-li člověk všechny tyto hodnoty, tak bude jen během patnácti či dvaceti minut schopen zahrnout do svých meditačních recitačních cvičení mnoho lidí i jiných forem života, a to počínaje sebou samým, neboť v principu musí každý člověk vést k lepšímu nejdříve sám sebe, dříve než může něco lepšího očekávat od ostatních.

S trochou dobré vůle, dobrou motivací a špetkou zájmu lze toto meditační recitační cvičení praktikovat všude a při jakékoli možné příležitosti, takže k tomu není zapotřebí žádné zvláštní místo ani čas. Právě tak k tomu není potřeba ani žádná náboženská, sektářská či jiná víra, ale pouze motivace, vůle, zájem a praktikování tohoto cvičení, neboť pokud člověk učiní vše správně, dostaví se úspěch sám od sebe a ten dokáže, že recitační cvičení má svou správnost. Toto cvičení lze provádět i společně s ostatními, stejně smýšlejícími lidmi, přičemž, bude-li vše učiněno správně, vznikne mezi všemi zúčastněnými vřelé spojení, což opět vyplyne ze síly přátelskosti, vlídnosti, lásky, soucitu a hřejivosti soucitu. Ať už člověk toto meditativní recitační cvičení provádí sám anebo ve společnosti s ostatními, má toto cvičení na vlastní osobu, jakož i na život velmi uklidňující účinek, což přispívá k tomu, že vznikají důsledky, jež jsou stále spjaty s přátelskostí, vlídností, láskou, soucitem a hřejivostí soucitu.

Billy

SSSC, 23. března 2012, 16.45 hod.

Německý originál: http://beam.figu.org/node?page=59

 


[1]    Učení rozlišuje mezi zvířaty (Tiere) a ostatní zvířenou (Getier). Zvířata jsou výhradně savci, zatímco ostatní zvířena označuje všechny ostatní živočichy mimo savce, jako např. plazy, ryby, obojživelníky, ptáky a všechnu drůbež, jakož ale i bakterie a viry – pozn. překl.