Po letech intenzivního rozmnožování se tito lumíci v důsledku nedostatku potravy shromažďují v milionovém masovém stádu hrabošů a vydávají se na velké putování. (Lumíci jsou za normálních okolností samotáři a velmi agresivní živočichové, kteří se scházejí jen v době páření.) V důsledku nezvyklé blízkosti sousedů se pak zvyšuje i agresivita jednotlivých živočichů, dokud se nezvrhne v masovou hysterii. Toto obří stádo se pak sebevražedně zřítí ze skalního útesu do moře nebo do řeky a bídně se utopí. Jen velmi málo lumíků přežije tuto masovou sebevraždu, aby zachovalo druh. Jiná opatření ke kontrole porodnosti byla pozorována i u různých druhů ptáků, jako např. u kosů. V příznivých podmínkách životního prostředí naklade kos až pět vajec. Pokud se však kosi přemnoží, nakladou už jen dvě vejce. Pokusy ukázaly, že když se ptákům různých druhů seberou vejce, tak je vysedí znovu, aby opět dosáhli takového počtu vajec, který je optimální ve vztahu k životnímu prostředí. Sýkora klade celkem 14 vajec, datel zlatý 72 vajec a kachna divoká bezmála 100 vajec. Naše slepice kladou vejce každý den, do roka jich nakladou až 270. V Austrálii zpozorovali výzkumníci v oblasti chování u divokých králíků, že se samci v časech sucha a nedostatku potravy už nedotýkají samiček; v extrémně horkých dnech dokonce březí samičky odvrhují svá mláďata jako při potratu, protože by v takovém horku stejně nepřežila. U slonů vypadají opatření ke kontrole porodnosti tak, že když tito obři musejí žít pospolu v nezvyklém množství, stanoví si zkrátka nový rytmus ve svém sexuálním chování. Časový interval mezi porodem a novým pářením činí u slonů za normálních okolností dva roky a tři měsíce. V případě nadměrné hustoty populace se toto období zdrženlivosti prodlužuje na trojnásobek: na šest let a deset měsíců.

Jedním z pravděpodobně nejrozšířenějších způsobů kontroly porodnosti je vylučování určitého pachu, který působí jako pilulka proti početí a jenž snižuje nebo dokonce zabraňuje plodnosti nejrůznějších zvířecích druhů, jako např. myší. Tento pach zabraňující početí vylučuje každá samička. Pokud jich žije víc pospolu, tak tento pach zesílí a samičky se stanou neplodnými. Jen za určitých okolností může tento vývoj zvrátit pach samce.

Těchto několik příkladů z mnoha dalších by mělo člověka podnítit k přemýšlení. Pokud by lidé žili více podle tvořivě-přírodních zákonů a přikázání a stále víc se od nich neodvraceli, potom bychom nemuseli čelit tak enormní populační explozi a jejím stále krutějším důsledkům. Jestliže by i zvířata pošlapávala přírodní zákony stejným způsobem jako lidé, tak by na této Zemi pravděpodobně už brzy neexistovala žádná žijící bytost.

Freddy Kropf, Švýcarsko