Talmud Jmmanuel

Ukáza z knihy Talmud Jmmanuel

od Jidáše Iškeriotského

Autor překladu z aramejštiny: Řeckoortodoxní laický kněz Isá Rashid.

Nové přepracování a korektura provedeny mezi lety 2010/2011 plejarische jazykovědci a za pomoci čistě duchovní roviny Arahat Athersata, Plejare Ptaah a informací z úložních bank:

»Billy« Eduard Albert Meier (BEAM)

2. srpna 2010 – 16. února 2011

Popis:

Talmud Jmmanuel je pravdivá závěť Jmmanuela, nazývaného Ježíš Kristus. Starý původní dokument z doby Jmmanuelovy byl objeven roku 1963 ve skutečné Jmmanuelově pohřební jeskyni, kde ležel zahrabán (uzavřen pryskyřicí) přibližně 20 století a kde přečkal tuto dlouhou dobu. Objevitel této skutečné Jmmanuelovy jeskyně byl později zavražděn v Bagdádu, poté co již notnou část těchto starých písemností přeložil pro svého přítele »Billyho Eduarda A. Meiera« do němčiny.

Existovalo spojení mezi Jmmanuelem (alias Ježíšem Kristem) a jevem UFO? Kdo byl Jmmanuelův skutečný otec a odkud pocházel? Kdo byl jeho skutečný zrádce a co se skrývá za tajemstvím zmrtvýchvstání a nanebevstoupení? Jaké udivující pravdy byly po celá dvě tisíciletí před lidmi na Zemi skrývány a až k nepoznání zfalšovány a proč?

Výňatek z Talmudu Jmmanuel, 1, 87: »Plodu svého lůna dá jméno Jmmanuel, což jest překladem ›ten s věděním JHWH‹, toť ke znamení a poctě JHWH, jehož silou a prozíravostí byla země poznovu oplozena probuzeným (inteligentním) lidským životem, tedy tak, že synové nebes – oni, již přicestovali zdálí, z hlubin nebeských (Vesmíru, Univerza) – pojali za své divé předchůdkyně pozemských žen (praženy, dávnověké ženy).«

Autor: »Billy« Eduard Albert Meier
Počet stran: 380
Formát stran: A5
Vazba: vázaná
Vydáno r.: 1975, 1978, 1991, 2011
Nakladatelství: Wassermannzeit-Verlag
Dostupná v jazycích: němčina, angličtina

Předmluva k novému Talmudu[1] Jmmanuel

od »Billyho« Eduarda Alberta Meiera (BEAM)

Následující spis byl nalezen roku 1963 v podobě objemné, pryskyřicí uzavřené role pergamenových svitků[2], a to mnou, »Billym« Eduardem Albertem Meierem, zkráceně BEAM, podle počátečních písmen všech mých jmen. Vedle role svitků, kterou po Jmmanuelově zesnutí přinesl z Indie do Jeruzaléma jeho nejstarší syn Josef a kterou schoval v pohřební jeskyni pod kamennou deskou, se nalézalo též několik málo předmětů. Jedním z nich byla např. částečně rozpadlá, malá, červeně tónovaná (terakota; pozn. překl.) figurka s postavou člověka, jež pochází ze staré Indie, jak zjistili archeologové. Druhým předmětem byl průhledný kousek slídy (živce; pozn. překl.), popř. selenitu (sádrovce), jejž nalezl Jmmenuelův pokrevní otec Gabriel uprostřed staré Persie, vzal si jej s sebou a předal jej Jmmanuelovi na památku, když mu bylo deset let. Chlapec tento klenot jako vzpomínku na svého rodného otce Gabriela během celé doby svého života opatroval až do svého vysokého věku, a tak si jej s sebou následně vzal i do Indie (viz fotografie na následujících stranách; oba tyto pamětní kousky uchovává FIGU).

  

Poté co řeckoortodoxní laický kněz jménem Isá Rashid ve spolupráci se svým blízkým přítelem princem Rogerem de Polatzky (ten perfektně ovládal němčinu, arabštinu, češtinu, angličtinu a francouzštinu) hledal a nalezl skutečnou pohřební jeskyni Jmmanuela, ukázali mi pak oba dva cestu k ní, načež jsem tam vše podrobně prozkoumal a nakonec i nalezl roli svitků a zmíněné předměty. Svitky byly napsány ve staroaramejském jazyce a byly zahrabány pod skalní deskou ve skutečném hrobě (pohřební jeskyni) Jmmanuela[3] (mylně nazývaného Ježíš Kristus). Dříve než měli úspěch, hledali Isá Rashid a jeho přítel princ Roger de Polatzky Jmmauelovu pohřební jeskyni během více než šesti let. Její vlastní nálezce byl pak právě onen řeckoortodoxní kněz, jehož jméno zprvu žel dle jeho přání nemělo býti uváděno (obával se – a to právem, jak se později ukázalo –, že by jej pronásledovali křesťanští i židovští náboženští fanatici, ba že by jej možná dokonce zavraždili úkladní vrazi; to se pak o léta později žel i potvrdilo).

Autorem zmíněné role svitků byl současník a učedník Jmmenuela, který je znám pod jménem JUDAS ISCHKERIOTH (Jidáš Iškeriotský) a jenž je mylně nazýván JUDAS ISCHARIOTH (Jidáš Iškariotský) a který je již asi 2000 let pranýřován jako Jmmanuelův zrádce, byť neměl s touto zradou nic společného. Ohavný čin zrady zinscenoval ve skutečnosti farizejský syn jménem JUDAS ISHARIOT, jehož jméno se zřejmě vyslovuje jako JUDAS ISCHARIOTH (Jidáš Iškariotský).

Podnes vládnoucí ortodoxní a konzervativní duchovenstvo a jeho zmýlení přívrženci se zajisté budou pokoušet následující spis všemi možnými prostředky dementovat, zničit a osočovat ze lži, jako tak činili – aby zachránili svou ohroženou mylnou víru – i v případě mnoha jiných starých spisů, jež svědčily o pravdivé pravdě (viz např. knihu Henochovu[4] a Jecira[5] atd., jež byly odstraněny z bible, protože se zachovaly příliš pravdivě). I v případě tohoto spisu se tedy stane to, co se děje odjakživa: Má být zničen a zřejmě i stažen z oběhu. Bude tomu ale zřejmě i tak, že bude na vydavatele tohoto spisu z mnoha stran činěn nátlak a že bude dokonce pronásledován a potenciálně zavražděn úkladnými vrahy, aby bylo zachováno »pravé náboženství« (do doku 1976 bylo na autora spácháno již pět pokusů o vraždu, dokonce v přítomnosti svědků, jako tomu bylo několikrát i později; do 2. června 2003 vzrostl počet pokusů o vraždu na 22). Podniknou se tedy zajisté i kroky ve smyslu vyrozumění policie, úřadů, státních zástupců, soudců a soudů všeho druhu, aby byl následující spis zakázán, znemožněn, nařčen ze lži nebo zničen, avšak to na jeho pravdivosti nezmění v žádném ohledu zhola nic. Jistě budou v tomto ohledu pověřená podezřelá individua postupovat se vší obezřetností, se vším umem a za pomoci mnoha intrik, aby byl tento spis soudně zneuznán, osočen ze lži a zničen, jako se tomu stalo i po vydání jiných spisů, jejichž originály byly pak ale začleněny do vatikánské knihovny v Římě.

Proti tomuto spisu budou ale hromově protestovat i kultovně-náboženští fanatici a jiní pomýlenci a budou postupovat všemi prostředky proti jeho existenci i proti mně, jeho vydavateli. Tak tomu však, jak známo, bylo odjakživa, aniž by se dotyční jakkoliv ostýchali vraždy a úkladné vraždy a tak podobně. Tato skutečnost je mi velmi dobře známa, takže jsem se na ni nejlépe připravil. Jak ale postupuje např. takzvaný »Svatý úřad«, »Svatý stolec« v Římě a papež, aby budovali či zachránili zmatené kultovní náboženství křesťanství, o tom ať si udělají čtenářky a čtenáři názor tím, že si jen vzpomenou na dobu inkvizice (kterou nařídil »Svatý stolec«), v níž byly v pověření »Svatého stolce« jen v Evropě bestiálně zmasakrovány, mučeny a zavražděny milióny lidí (jen vraždy z pověření »Svatého stolce« v době inkvizice, které zachycují záznamy Plejaren, se pohybují kolem devíti /9/ miliónů, zatímco nezaznamenané případy vražd během celé »křesťanské doby« je nutno hodnotiti, jak ujišťují Plejaren, neoficiálním počtem dalších minimálně 9 miliónů; pozemští kronikáři a katoličtí církevní historici však tato fakta vehementně zapírají a počet všech zavražděných ve jménu »Ježíše Krista, lásky a spravedlnosti« uvádějí významně nižší).

Následující překlad jednoznačně dokazuje, že kultovně-náboženské křesťanské bludouky postrádají jakoukoliv pravdivost a že jsou nezodpovědnou slátaninou bezskrupulózních kreatur, které z jedné části pracovaly pro »Svatý stolec« a byly jím vypláceny a které z části druhé byly nerozumné, fanatické, pomatené vědomím či mocichtivé. Tito lidé v běhu tisíciletí uváděli lidstvo bez okolků a bez skrupulí v omyl, vraždili a prolévali lidskou krev miliónů lidí. Avšak to není vše, neboť následovníci těchto vražedných a bezohledných kreatur stvořili v běhu staletí a dvou tisíciletí ohromnou kultovně náboženskou moc, která je schopna ovládat většinu celého pozemského lidstva. V průběhu uplynulých tisíciletí se kultovní náboženství bezohledně, krvavým a bestiálním vražděním probojovala do pozice největší moci na Zemi, před níž se skláněly, ba i dnes ještě sklání dokonce i brutální a diktátorské vlády. Kultovní náboženství je nejšpinavější pláštík nejohromnější moci ve jménu falešné a prolhané lásky, jež jde bez okolků a bez jakýchkoli skrupulí doslova a do písmene přes mrtvoly.

Majíc bludné učení Nového zákona za zády, vkrádá se křesťanské kultické náboženství i do politiky všech zemí. Nežinýruje se však ani zasahovat do nejintimnějšího rodinného života lidí – až do manželské postele, aby dokonce i zde napadlo ta poslední a nejsoukromější tajemství lidí, zatáhlo je do kultovně náboženské církevní špíny a zničilo vše.

Nyní konečně nadešla doba, kdy lze tomuto špinavému počínání učinit přítrž, pokud se člověk stane dostatečně chápavým, obrátí své smýšlení a bude se věnovat skutečnému Učení Jmmanuela, »Učení proroků«, »Učení pravdy, Učení ducha, Učení života«, jež se krátce a prostě nazývá »Učení ducha«. Všichni ti, kteří zabředli ve lživém šílenství kultických náboženství a kteří tedy již nejsou schopni normálně a rozumně myslet, se budou ovšem proti tomuto všemi prostředky ježit a vzpírat, leč jejich šílený boj bude marný, jelikož pravda bude silnější než všechno kultovně-náboženské šílenství a než všechna špinavá lež, byť trvala až dosud tisíce let. Ona špinavá lež kultovních náboženství bude nyní konečně zbořena a zničena, i když se bude ona samotná a všichni její přívrženci a obhájci proti tomu vzpírat, seč budou moci. Pravda bude moci konečně zvítězit teprve tehdy, až lidí ne Zemi upustí od své bludné představy Boha a až se přikloní k opravdové skutečnosti a pravdě skutečnosti, i když musejí skutečnou pravdu velmi tvrdě vybojovat. Je tomu právě tak, jak stojí v tomto spise, jenž uvádí, že skutečná pravda může vyvolat celosvětovou katastrofu, až opravdu prorazí, až ji postihnou lidé žijící v náboženské bludné víře a až začnou konečně myslet. Pravdy je však nutně zapotřebí, a tedy již nesmí býti dále zamlčována. Katastrofa však bude pochopitelná, vzpomeneme-li na to, že všeobecně všechna kultovní náboženství dosáhla ohromné moci, takže dosud mohla všemi vražednými a špinavými prostředky potlačovat všechny proti sobě zamířené pravdy, o což se budou pokoušet i nadále, přičemž se ani tentokráte nebudou štítit vraždit; tak tomu bylo nepřetržitě ve všech minulých dobách. Z toho důvodu podstupuji i já sám, vydavatel tohoto spisu, nebezpečí, že budu z pověření kultovních náboženství nebo ze strany soukromých fanatiků a členů sekt atd. pronásledován, a možná dokonce zavražděn, nebo že budu vydán soudům.

Kéž si lidé na Zemi na základě toho všeho konečně uvědomí, co jsou kultovní náboženství zač a jakými krvavými prostředky postupují proti pravdě. Tato náboženství se mohou obhájit jen násilím, uplatňováním moci a tím, že chodí přes mrtvoly, a to navíc jen před člověkem, jehož vědomí je v každém ohledu zotročeno.

Musím zde bezpodmínečně objasnit, že zastánci a přívrženci skutečného Učení Jmmanuela jsou ohrožení stejně jako já sám. Nejsem však ohrožen jen kvůli tomu, že jsem vydavatel tohoto spisu, nýbrž i proto, že jsem muž kontaktovaný mimozemskými inteligencemi a velmi vysokými formami ducha vyšších rovin, jež mi zprostředkovávají mnoho dat ohledně pravdivého »Učení proroků«, resp. »Učení pravdy, Učení ducha, Učení života«, resp. »Učení ducha«. Toto Učení v nezfalšované podobě nově šířím, a odhaluji tím lži kultovních náboženství, což vede pomalu, ale jistě k jejich odstranění.

Ohrožen byl však i nálezce pohřební jeskyně a překladatel originálních rolí tohoto spisu, a proto se již před lety z opatrnosti zřekl církve, aby žil se svou rodinou, již mezitím založil, na jakémsi místě inkognito. Jelikož si byl ohromné moci kultovního náboženství vědom, nechtěl své jméno otevřeně sdělit veřejnosti, stejně jako nechtěl zveřejnit ani originální spisy. Právem se totiž obával o svůj život i o život své drahé rodiny, přičemž mezitím přece jen všichni tito lidé padli za oběť kultovně náboženským pronásledovatelům a byli úkladně zavražděni. Dlouho předtím však tento muž předal pod příslibem mlčenlivosti – jeho jméno nemělo být po dobu jeho života uváděno – překlad následujícího spisu svému dobrému příteli, totiž mně, BEAM (jméno onoho kněze bylo Isá Rashid; on a jeho rodina byli na počátku 70. let 20. století zavražděni v Bagdádu/Iráku). Teprve roku 1974 jsem já, BEAM, obdržel od roviny Arahat Athersata povolení zpřístupnit tento spis zainteresovaným lidem a kruhům.

Nálezce oné vlastní a skutečné pohřební jeskyně Jmmanuela a překladatel originálních rolí tohoto spisu mě, svého přítele, »Billyho« Eduarda Alberta Meiera, roku 1963 do této jeskyně porůznu zaváděl. Jeskyně byla již zaplněna množstvím písku a zeminy (Plejare Quetzal ji dodatečně zničil, aby z ní nemohlo být učiněno nové místo kultu). Při vykopávkách, které jsem v ní učinil, jsem pak nalezl i různé věci, které potvrzovaly obsah spisu.

K následujícímu spisu je žel nutno podotknout, že již není úplný, jelikož různé části pergamenové role byly zcela nečitelné nebo rozpadlé. Různé části také zcela očividně chyběly. To, co je ještě k dispozici, nicméně otřesným způsobem svědčí o tom, že se kolem osoby Jmmanuela a jeho Učení v průběhu dvou tisíciletí vytvořilo hanebné kultovně náboženské bludné učení, bezobdobná pavučina lží kvůli budování kultovně-náboženské moci a bezskrupulóznímu zotročení vědomí lidí vírou – vskutku, to vše proběhlo jen k újmě oklamaných, bezelstných věřících a nevědoucích lidí na Zemi, za cenu jejich hmotného majetku, avšak především za cenu jejich nevinné krve, kterou prolili kvůli násilí na nich spáchaném, kvůli násilí špinavých intrik »Svatého stolce«, jenž lživě káže o lásce, leč za tím účelem, aby vykořisťoval, zotročoval a znásilňoval lidi na Zemi.

Jen velmi zřídka se nějakému jednotlivci podaří zveřejnit témata a pravdy, jež odkrývají příčinné souvislosti nebo do nich jen slabě pronikají, jedná-li se o záležitosti kultovních náboženství nebo politiky. Dosavadní praxe dokazuje, že takovíto lidé bývali a bývají zpravidla bezskrupulózně pronásledováni, mučeni a vražděni, jelikož se v každém případě ihned objevily a zapojily do hry síly, které nejenže byly a jsou schopny pravdivý obsah jakékoli výpovědi postavit do nejasného světla, nýbrž je jim dobrý i každý prostředek k tomu, aby pravdu dovedly ad absurdum. Ale to ještě není vše, neboť jakmile se zveřejní a rozšíří cosi, co může objasnit příčinné souvislosti a pravdy v kultovně náboženských či politických záležitostech, pak bývají tyto spisy staženy z prodeje, »zajištěny« či zničeny přičiněním duchovních pastýřů, policie, úřadů, soudů a mocných představitelů kultovních náboženství a jejich fanatických přívrženců; to proto, aby lidem na Zemi i nadále odpírali pravdivou pravdu a nechali je i nadále strádat a žalostně pustnout v bídě jejich falešného myšlení a jejich bludných učení, jelikož je jen tak mohou i nadále vykořisťovat do poslední kapky krve, což platí obzvláště právě pro vlády a kultovní náboženství.

Stará německá verze TALMUDU JMMANUEL odpovídá originálu překládanému ze staroaramejštiny celkově vzato jen málo, neboť Isá Rashid neovládal německou řeč natolik dobře – a nebyl nikterak seznámen s jazykovým kódem mise –, aby mohl obsáhle vytvořit finální podobu textu. V případě první německé verze se sice jedná o několik málo částí přeložených ze staroaramejštiny, avšak ty jsou zpracovány mnou, »Billym« Eduardem A. Meierem, přičemž obsahují i jazykový kód mise, jakož i další informace z planetárních úložních bank. Při tomto zpracování jsem však dosud nevěděl, že Isá Rashid přeložil z role svitků jen velmi málo věcí, a navíc mnoho věcí takřka doslovně zkrátka převzal z »Nového zákona«, přičemž ale i mnoho velmi důležitých věcí vypustil. Proto vzniklo dílo, jež se utvářelo v návaznosti na »Nový zákon«, který v křesťanském zpracování představuje zhoubnou pomluvu a zkomoleninu pravdy.

V případě nyní existující nové německé verze »Talmudu Jmmanuel«, která nahrazuje první vydání z roku 1975 (Hinwil, 24. února 1975) vzniklé ve spolupráci s Plejara Semjase, se tedy jedná o dílo, jež jsem já, BEAM, stylisticky a ve větné tvorbě vypracoval společně s plejarische jazykovědci, Plejare Ptaah a čistě duchovní rovinou Arahat Athersata, přičemž na jistou, leč jen malou část díla smí být nahlíženo jako na překladatelskou práci Isáa Rashida.

Tato verze velmi starého způsobu psaní, která je správně reprodukována podle starého svébytného způsobu mluvy a psaní Jidáše Iškeriotského a jež je svým způsobem patrně jedinečná a ani ji nikdy neužili týmž způsobem jiní pisatelé, představuje – jakož i jazykové kódování spojené s misí – mnohonásobně větší pracovní výkon a úsilí, než které pro svůj velmi nedostatečný a zčásti z náboženských důvodů vytvořený a zfalšovaný překlad ze staroaramejštiny potřeboval Isá Rashid.

»Billy« Eduard Albert Meier

 


[1] Talmud: Z hebrejštiny s významem »učení«, »poučení«, »studium«; pozn. překl.

[2] Originální německé slovo »Schriftrolle« (»Buchrolle«) odkazuje buď na svitky pergamenové, nebo papyrusové, případně méně pravděpodobně na svitky z jiného materiálu běžného ve starověku, přikláníme se spíše k verzi první.

[3] Jmmanuel, méně přesně Immanuel byl prorokován pravým prorokem Nokodemionovy linie Izaiášem (Iz 7, 14); nejednalo se nikdy o »Ježíše«, nýbrž o »Jmmanuela«, jméno »Ježíš« je vynálezem církve; pozn. překl.

[4] 1. kniha Henochova (též Etiopský Henoch) je jedním z nejznámějších starozákonních apokryfů. Je to celkem pět původně samostatných knih, které jsou spojeny postavou Henochovou. Henoch je jako prastará biblická postava příjemcem nadpřirozených zjevení o běhu a podstatě světa. Kniha spadá do apokalyptického žánru a některé její části jsou typickými a ryzími apokalypsami, zdroj Wikipedie; pozn. překl.

[5] Sefer Jecira – dosl. »Kniha stvoření«, je pozdně starověký kabalistický spis pocházející z oblasti Blízkého východu. Židovská tradice jeho autorství připisuje Abrahámovi, skutečný autor (nebo autoři) jsou neznámí. Je jedním z nejstarších spisů týkajících se židovské mystiky, zdroj Wikipedie; pozn. překl.