Pravda o Plejaden

Popis: Tato kniha se čte jako jeden z těch vůbec nejnapínavějších a nejfantastičtějších románů science-fiction, který byl kdy napsán. Autor poutavě a přesvědčivě popisuje svůj vlastní skutečný a pro nás těžko představitelný životní příběh. Od svého dětství má kontakty s lidmi z Plejaden na telepatické i fyzické bázi. Plejaden nám podávají poučné informace o historii lidstva a Země, povaze Universa a lidského vědomí. V knize jsou srozumitelně vysvětleny zajímavé fenomény jako beaming a časoprostorové skoky, které směl autor osobně prožít. Billy Meier také popisuje fascinující svět Plejaden s jejich technickými, kulturními, sociálními a uměleckými vymoženostmi.

V nakladatelství Silberschnur vydáno coby zkrácená verze knihy »Aus den Tiefen des Weltenraumes« (Z hlubin kosmického prostoru) – Billyho životní příběh ohledně kontaktů.

Počet stran: 236
Formát stran: A5
Vazba: vázaná
Vydáno r.: 1996
Nakladatelství: Silberschnur-Verlag
Dostupná v jazycích: němčina, čeština

Výňatek z knihy Pravda o Plejaden, autor Billy

Kapitola 20 – Poselství mimozemšťanů nám lidem

Poselství od Plejaden se opírá o historii a minulost jejich a našeho lidstva, díky které se cítí být nuceni nám poradit a nepřímo pomoci. Otevřenou pomoc si nemohou dovolit, protože jim toto zakazují jejich směrnice. Nově příchozí z hlubin Vesmíru přinesli Zemi bohužel nejen dobré a obrovský pokrok, ale také velmi mnoho zla, jako jsou mylné vedení, hádky, špatné životní styly, falešné filozofie a ideologie a vyhýbání se tvořivě-přírodním zákonům a přikázáním. Bylo to žel tehdy i tak, že tyto špatné poměry a zlo mnoho lidí na Zemi s radostí přijalo a následováno, což přerostlo velmi brzy v nešvary, které tím spíš podporovaly bludařství a abnormality všeho druhu.

Plejaden, kteří se pokládají za přímé potomky těchto pra-předků, ze kterých přece pochází i dnešní pozemské lidstvo, žijí již 52 000 let v naprostém míru na svých domovských světech, přičemž se však cítí být ještě velmi silně spjati se svými pra-předky a spoluzodpovědní za tehdejší dění na Zemi a za chybné vedení pozemského lidstva, i když se činy egoistických a nezodpovědných pra-předků už staly před asi 389 000 lety. Z důvodu tohoto pocitu spoluzodpovědnosti se dobrovolně zavázali ukázat pozemským lidem mým prostřednictvím život v tvořivé a přirozené formě, resp. ukázat znovu, protože kdysi se podle těchto směrnic, zákonů a přikázání žilo. S tímto úkolem je ale spojena i nauka, že člověk, a sice každý člověk, nese vůči bližnímu a celému životnímu prostředí – planetě a celé fauně i flóře – velkou zodpovědnost. Závazek ze strany Plejaden tkví také v tom, že se zavázali prostřednictvím Vysoké rady úrovně ducha Arahat Athersata pomáhat duchovní formě Nokodemion-Henok v její misi, aby přivedli vzdálené potomky na cestu tvořivě-přírodních směrnic, a také vzdálené potomky na Zemi, aby také oni mohli konečně žít zase v míru, lásce a harmonii na naší krásné modré planetě, skutečném zářícím klenotu v systému SOL, kterému stále více a více hrozí zničení ze strany člověka.

Poselství Plejaden lidstvu Země obsahuje tedy následující:

Poselství od Plejaden se opírá o historii a minulost jejich a našeho lidstva, díky které se cítí být nuceni nám poradit a nepřímo pomoci. Otevřenou pomoc si nemohou dovolit, protože jim toto zakazují jejich směrnice. Nově příchozí z hlubin Vesmíru přinesli Zemi bohužel nejen dobré a obrovský pokrok, ale také velmi mnoho zla, jako jsou mylné vedení, hádky, špatné životní styly, falešné filozofie a ideologie a vyhýbání se tvořivě-přírodním zákonům a přikázáním. Bylo to žel tehdy i tak, že tyto špatné poměry a zlo mnoho lidí na Zemi s radostí přijalo a následováno, což přerostlo velmi brzy v nešvary, které tím spíš podporovaly bludařství a abnormality všeho druhu.

Plejaden, kteří se pokládají za přímé potomky těchto pra-předků, ze kterých přece pochází i dnešní pozemské lidstvo, žijí již 52 000 let v naprostém míru na svých domovských světech, přičemž se však cítí být ještě velmi silně spjati se svými pra-předky a spoluzodpovědní za tehdejší dění na Zemi a za chybné vedení pozemského lidstva, i když se činy egoistických a nezodpovědných pra-předků už staly před asi 389 000 lety. Z důvodu tohoto pocitu spoluzodpovědnosti se dobrovolně zavázali ukázat pozemským lidem mým prostřednictvím život v tvořivé a přirozené formě, resp. ukázat znovu, protože kdysi se podle těchto směrnic, zákonů a doporučení žilo. S tímto úkolem je ale spojena i nauka, že člověk, a sice každý člověk, nese vůči bližnímu a celému životnímu prostředí – planetě a celé fauně i flóře – velkou zodpovědnost. Závazek ze strany Plejaden tkví také v tom, že se zavázali prostřednictvím Vysoké rady úrovně ducha Arahat Athersata pomáhat duchovní formě Nokodemion-Henok v její misi, aby přivedli vzdálené potomky na cestu tvořivě-přírodních směrnic, a také vzdálené potomky na Zemi, aby také oni mohli konečně žít zase v míru, lásce a harmonii na naší krásné modré planetě, skutečném zářícím klenotu v systému SOL, kterému stále více a více hrozí zničení ze strany člověka.

Poselství Plejaden lidstvu Země obsahuje tedy následující:

1) Zprostředkování řady faktů z historie a minulosti lidí Země a o jejich původu, aby se těm, kteří jsou uvedení v omyl, ukázalo, jak mohlo vzniknout všechno zlo a jak se lidé mohli povýšit na bohy stojící nad rasami a národy, aby tyto pak ideologicko-nábožensky upoutali do své moci. Z toho vznikl i kult bůžků, svatých i různá náboženství.

2) Osvěta pozemských lidí o tom, že neexistuje žádné nebe a žádné peklo v podobě, v jaké je líčí náboženství, ale že nebe a peklo jsou vnitřní, psychické stavy lidského vědomí.

3) Osvěta pozemských lidí o tom, že v celém Univerzu existuje jen jedno jediné Tvoření a žádní bohové Stvořitelé, a že toto Tvoření je samo tvořivou sílou pro všechny své stvoření/kreace atd., přičemž vedle ní není žádná jiná síla a ona sama má životnost 83 trilionů let, než se vyvine k Pra-tvoření.

4) Osvěta pozemských lidí ve vztahu k Učení ducha, které obsahuje mnoho tvořivě přírodních zákonů, doporučení i směrnic a mnoho zajímavých hodnot pro evoluci vědomí.

5) Osvěta pozemských lidí o tom, že podléhají reinkarnačnímu cyklu trvajícímu 60 až 80 milionů let, takže se vždy rodí znovu, aby se dále rozvíjeli a jednou vstoupili do Tvoření a byli s ním v jednotě.

6) Osvěta pozemských lidí o tom, že každá lidská forma života je oživená malým dílem ducha Tvoření, který se vyvíjí a spolu s materiálním vědomím je hnací silou života.

7) Osvěta pozemských lidí v souvislosti s obyvatelstvem v rámci planety (nemá být žádné přelidnění a osvěta mnoha dalších skutečností, které souvisí s lidským životem a životem fauny a flóry, jakož i s životním prostředím a s postoji a morálkou lidí, do čehož je zapojen i lidský život a v podstatě i člověk, stejně jako jeho skutečná vnitřní a vnější svoboda, láska a harmonie, láska k bližnímu, znalosti, pravda a všechny formy odpovědnosti).

Každý jednotlivý člověk, každá rodina, každá rasa, každý lid a každý národ zažívá osud, který si sám zajistil. Proto se musí celé pozemské lidstvo rozvíjet samo a bez jakékoliv cizí pomoci ve smyslu vlastního snažení a zodpovědností v souladu s rozumem a pochopením a vrátit se na správnou cestu tvořivě-přírodních zákonů a doporučení. Při tom mimozemšťané nemohou poskytovat žádnou přímou pomoc; neocenitelné impulzy a podněty se uskutečňují jen nepřímou formou, o které příjemci nemají ani ponětí, takže připisují nalezené výsledky své vlastní vynalézavosti. Kdyby mimozemšťané nebyli vázáni příslušnými směrnicemi a pokud by mohli poskytnout otevřenou pomoc, pak by se z toho pozemšťané za prvé nic nenaučili, protože by jim byl upřen proces učení, takže by se dříve nebo později opět vrátili do stejných kolejí; za druhé by opět byli mimozemšťané uctíváni jako bohové nebo něco podobného, z čehož by opět vznikla nová náboženství a sekty, což opravdu není smyslem evoluce.

Protože pozemšťané od nepaměti vždy považovali mimozemšťany za bohy a jako takovým se jim kořili, což bylo většinou vinou mimozemšťanů samotných, kteří se povýšili na bohy, cítí Plejaden povinnost lidem na Zemi v tomto ohledu také jednou nalít čistého vína. To znamená, že také vyjasní otázku samotných pozemšťanů, aby si tito konečně vážili sami sebe a viděli se tak, jací skutečně jsou, totiž jako forma života, která je ve všech směrech samostatná a zodpovědná za veškeré své myšlení, jednání a cítění, aniž by nad ní stálo božstvo, které by ji vedlo jako loutku a hrálo si s ní, a kterou by chválilo nebo trestalo dle libosti, nebo ji zmasakrovalo z krvelačného rozmaru. A mimozemšťané se také snaží o to, aby je pozemšťané viděli jako takové, jací ve skutečnosti jsou, totiž lidé stejného Tvoření, kteří podléhají stejným tvořivě-přírodním zákonům a doporučením a také znají utrpení a smutek, radost a harmonii, i když jsou ve srovnání s pozemšťany mnohem dál, co se jejich technického rozvoje a úrovně vědomí týká.

Plejaden nijak nezatracují lidi na Zemi a nepovyšují se nad nás pozemšťany, právě naopak; jsou díky jejich informacím velmi nápomocní a zcela jasně přátelští vůči pozemšťanům. Dokonce připouští, že určité barbarství je u lidí zcela přirozené a nutné, pokud se to nezvrtne a vyskytuje se vždy v závislosti na jistém stupni vývoje, ale pomalu stále více mizí, čím více se člověk rozvíjí. K tomuto tématu se říká ve výňatku z 9. kontaktní zprávy z pátku, 21. března 1975 toto:

Semjase »Dnes musím bohužel vést poněkud jednostrannou rozpravu, jelikož musím objasnit důležité věci: Již desítky let nás různí pozemšťané, ba celé skupiny zčásti vědomě, zčásti nevědomě vynášejí do sfér, ve kterých se v žádném případě nenacházíme; do sfér, ve kterých však ani pobývat nechceme. Kvůli vychloubačství a pouhému profitu jsme často stavěni výše, než ve skutečnosti jsme. My všichni jsme ale jen lidé jako všechny ostatní lidské bytosti. Podle vašich měřítek žijeme sice na úrovni velmi vyspělé techniky a velkého pokroku v oblasti ducha a vědomí, avšak nežijeme v povýšenosti ani všemohoucnosti, jak nám většina lidí na Zemi připisuje. Nejsme ani ochránci pozemšťanů, ani nějací bohem seslaní andělé a podobně.

Různé samolibé osoby a jimi oklamané skupiny tvrdí, že jsme prý strážci Země a pozemských lidí a že prý řídíme jejich osudy. To ale neodpovídá pravdě, neboť my jen provádíme úkol, k němuž jsme se sami zavázali a který nemá žádným způsobem nic společného s tím, že bychom dohlíželi a řídili vlastní osudy pozemšťanů. Je tedy mylné nás prezentovat jako nadlidské vyslance a strážce. Kdybychom byli vyslanci a strážci ve smyslu, jak se o nás tvrdí, tak bychom zcela otevřeně přistáli a řídili osudy pozemšťanů zcela nepokrytě.

Nejsme to, co se nám přisuzuje; i když jsme před pozemšťany duchovně a ve vědomí asi o 25 milionů let napřed a technicky o téměř 3½ tisíce let. Všichni oni pozemšťané, kteří z nás dělají cosi božského, tak činí jen proto, že jsou sami v zajetí nějaké náboženské víry. Tím degradují sami sebe a všechny své spolubližní na vývojově zaostalé lidské bytosti. Vinou chybných nebo zcela vědomě smyšlených kontaktních zpráv, jež postrádají jakoukoliv pravdivost, vzniká dojem, že pozemšťan páchá jen chyby a v žádném ohledu nežije správně. Tak tomu ale ve skutečnosti není, neboť pozemšťan jde svou evolučně podmíněnou cestou. Ovšem, pozemšťan je barbarský a podle toho je též ve svých výzkumech prudký a často neuvážený. Barbarství je však vlastní mnoha formám života, neboť je podmíněno přírodou a je účelné – a ve svém důsledku teprve zajišťuje život. Tím mám na mysli přirozené barbarství, které je oproštěné od zvrhlostí. Takové barbarství je vlastní i mnohem vyvinutějším rasám, než jsou pozemšťané, a ustoupí až s vyšším zdokonalením vědomí, když si člověk osvojí nezbytné poznatky. V žádném případě není správné, aby byl pozemšťan jen hanoben a degradován na výplod všeho zla. Pozemšťan pochází z divokých předků a musí jít cestou svého vývoje. Tato cesta vede přes mnoho bídy, útrap a těžkostí k poznání a vědění. To ale opět vyžaduje tvrdost určitého barbarství, bez něhož by člověk uvedl v pochybnost svou touhu a snažení jít vpřed a dosahovat nových věcí. Teprve určité barbarství umožňuje výzkum a vývoj, neboť v sobě obsahuje nezbytnou tvrdost, aby člověk překlenul určité svazující věci, jež by znemožňovaly pokrok: např. striktní pseudopředstavy víry, které v každém ohledu zabraňují pokroku nebo jej dokonce potlačují v zárodku. Lidské bytosti mohou tedy vést plodný výzkum logicky jen tehdy, když se do značné míry oprostí od náboženských pseudopředstav víry a hledají pravdu tam, kde se skutečně skrývá. To není nijak v rozporu s úctou před životem nebo dokonce s úctou před Tvořením samotným, právě naopak: uvědomělý a zodpovědný výzkum a z něho plynoucí poznatky teprve v člověku podnítí náležitou úctu před Tvořením a před životem. A že tomu skutečně tak je, může pozemšťan seznat na následujícím příkladu: žádný život by nemohl být zbaven nemoci, kdyby předtím, na samém počátku, nebyl za účelem experimentů zničen nízký zvířecí život, což bylo nezbytné kvůli analýze zárodků nemoci a výrobě protiléku. Aby však člověk zničil život za účelem výzkumu, k tomu je zapotřebí barbarství. Nicméně i všechny druhy evoluce vyžadují barbarství, protože jen ono vytváří nezbytnou tvrdost. Takže člověk, jenž se nachází pod silným vlivem klamných představ víry jakéhokoliv typu, není nikdy schopen vytvořit směrodatný, pro život konstruktivní vývoj, jelikož myslí a jedná příliš jednostranně a příliš humánně, v důsledku čehož se ale rovněž jednostranně zvrhává. Velké nebezpečí spočívá v tom, že vědci z oborů chemie, medicíny a fyziky atd. budou hojně využívat moc svých dovedností a vědomostí za egoistickými účely a budou zotročovat a vykořisťovat méně vyspělé příslušníky svého druhu. Tomu je třeba zabránit, ale stejně tak je třeba zabránit i jejich vymoženostem v technickém ohledu, pokud slouží jenom k ničení. Je naprosto nežádoucí, aby se v důsledku toho povznesli na bohy a spáchali tak stejné chyby jako již naši předci. Tomu se chceme určitými vlivy pokusit zabránit. Chceme ale také poukázat na určité cesty a nechat v pozemšťanech uzrát určité poznatky. A pokud se v tajnosti pomocí impulzů vměšujeme do určitých věcí a záležitostí, pak jen z toho důvodu, aby pozemšťan nespáchal tytéž chyby, kterých se již škodlivým způsobem dopustili naši předci.«