To ale Wendellovi Stevensovi nestačilo, setkal se s Jimem Dilettosem, mladým odborníkem na počítačové animace, který byl rovněž spoluodpovědný za výzkum Turínského plátna. Jim Dilettoso také pracuje pro NASA a předložil snímky za přítomnosti Wendella Stevense některým z tamních spolupracovníků, Dr. Robertovi Nathanovi a Bobovi Postovi. Oba nechali několik fotek projít vyhodnocovacím programem a byli velmi udiveni a tvrdili: »Ať už jsou tyto obrázky cokoliv, jsou zatraceně dobré, nic nenasvědčuje nějakému zfalšování.« Také profesor astronomie, Dr. Michael Malin, který se specializoval na postupy vyhodnocování obrazových materiálů a spolupracoval s Robertem Nathanem a Bobem Postem, byl překvapen a nemohl objevit žádný náznak podvodu. Dále přikročil Wendelle Stevens k prozkoumání zvukového záznamu bzučivých šumů neodstíněné lodi. Také za tímto účelem nalezl známého odborníka, zvukového inženýra Robina Schellmana, který provedl zvukovou analýzu na spektrálním analyzátoru firmy Spectro Dynamics. Odhalili, že bzučivé šumy pocházejí ze třech různých rotací, od 242 do 249 otáček za minutu (ot/min) přes 9098 (ot/min) až po vysokorychlostní rotaci dosahující od 29 500 (ot/min) až do 59 400 (ot/min).

Z další analýzy učiněné Jimem Dilettosem vyplynulo, že bzučení sestává ze směsi 32 simultánně existujících sekvencí, z nichž se 24 nacházelo ve slyšitelné oblasti a osm mimo ni. V tehdejší době by bylo nemožné tyto frekvence svést tak perfektně dohromady.

Největší překvapení ale zažili Wendelle Stevens a Jim Dilettoso, když nechali analyzovat čtyři kovové vzorky, které jim rovněž předal pan Meier (jednalo se přitom o tři ze sedmi kovových stavů, z nichž se skládají plejarische paprskové lodě). W. Stevens předal tyto kousky kovu Jimu Dilettosovi a ten je odevzdal Dr. Marcelu Vogelovi, který vedl laboratoř IBM a byl držitelem 32 patentů, jakož i vynálezcem floppy disku a expertem na krystalické struktury. Třebaže byl Dr. Vogel velice skeptický a jednotlivé složky kovových vzorků se nacházejí i zde na Zemi, byl více než ohromen, když po početných výzkumech konstatoval jeden ze svých závěrů, že tento materiál nevznikl nám známým procesem zpracování kovů. Musela se zde uskutečnit neelektrická, studená fúze kovů, což je postup, který je na Zemi ještě neznámý. »S žádnou nám známou technologií bychom toho na naší planetě nemohli dosáhnout. Teprve asi za 150 let budeme na Zemi s naší metalurgií tak daleko, že budeme po stránce technické výroby schopni vytvářet takovéto sloučeniny.« Tolik Dr. Vogel.