Nebuď ale ani nikdy ponížený vůči sobě samotnému, nýbrž buď k sobě vždy otevřený, upřímný a silný a važ si sám sebe jakožto člověka, jímž také vpravdě jsi a který o sobě v každém ohledu rozhoduje sám, a to i tehdy, bude-li spoután okovy. Ani okovy tě nemohou nikdy oloupit o tvou pravou niterní svobodu, o tvůj niterní mír, radost, štěstí a harmonii, pokud se ve všech svých niterních hodnotách sám nespoutáš, nesvážeš a neumlčíš. Buď tedy v každém případě vždy sám sebou; buď vždy sám sebou a nepředstírej nic ani sobě ani druhým. Nepředstírej sobě ani druhým náklonnost, sounáležitost a lásku, není-li to vše upřímné povahy. Proto se těmto hodnotám ani nikdy nevysmívej, neboť ty mají větší cenu než peníze a majetek. Buď tedy vždy nakloněn skutečné pravdě a nech ji v sobě působit; šiř ji však také mezi svými blízkými a bližními vůbec, nicméně čiň tak neustále chápavě, klidně a jasnými slovy. Nikdy to však nedělej tak, že se budeš rád poslouchat a nepustíš tak ostatní ke slovu. Svou řeč též vždy omezuj na to nezbytné a příliš ji nerozváděj, neboť dlouhé a rozvláčné řeči mají jen krátký smysl, přivádějí posluchače k zívání a vyvolávají tak velkou nelibost, neporozumění a nepozornost. Pamatuj, že kdo mluví dlouho a rozvláčně, ten má vždy špatné a rozmrzelé posluchače. Platí, že dlouhé řeči mají krátký smysl, avšak krátká řeč má velký smysl. Mysli též stále na to, abys druhým pozorně naslouchal, neboť oni, stejně jako ty sám, kladou důraz na to, aby jim bylo porozuměno. A buď si vždy vědom toho, že také děti a blázni, stejně jako pošetilci a nevědoucí mají co říci, ať už je způsob jejich mluvy jakýkoliv. Ti všichni mají, stejně jako ty sám i ostatní lidé, svou historii, svůj život a své starosti a strasti, jakož i své radosti a smutky, o kterých rádi hovoří a o nichž chtějí poreferovat. A tak jim k tomu musí být dána příležitost, neboť oni mají stejná práva jako ty sám, takže jim je v tomto ohledu nesmíš upírat. Dále na své spolubližní nebuď hlasitý, není-li to z nějakých důležitých důvodů nezbytné. Nebuď ani agresivní ani nepřátelský, neboť každý člověk, a sice i ten nejhorší ničema, si přeje, aby se s ním zacházelo přátelsky a nenásilně. Straň se ale hlasitých a agresivních lidí, neboť pokud si s nimi něco začneš, vychází z nich jen zlo a nepříjemnosti. Přesto je však tvou povinností vážit si jich jakožto lidí a přiznat jim všechna jejich práva, jež jim příslušejí. Jako lidi je nemáš a nesmíš znevažovat, i když je pro tebe nemožné udržovat s nimi rovné mezilidské vztahy. Chovej se k nim však v každém ohledu stále tak, jak nejlépe dokážeš, a nikdy jimi nepohrdej. I když se máš hlasitých a agresivních lidí stranit a zachovávat vůči nim nezbytný odstup a přístup, buď k nim přesto velmi slušný, mírný a upřímný, a pokud tě osloví nebo bude-li z tvé strany nezbytné promluvit, hovoř beze zloby a přátelsky.