Již v září 1964 jsem psal všem vládám světa: »Příkaz doby a budoucnosti je tento: konečně učinit přítrž šílenství přelidnění. Tak se sice lidstvem vyvolaná změna klimatu již nedá zastavit, avšak chápavostí a rozumem mohou být destrukce, zničení, chaos a katastrofy částečně zmírněny, jako např. tím, že se znovu vytvoří přirozené lužní oblasti a zastaví se drancování planety, přírody, fauny a flóry, neboť jen tak je ještě možné zabránit nejhoršímu. To ale předpokládá, že bude zastaveno šílenství přelidnění pomocí razantních zákonných opatření. Přelidnění, resp. světová populace musí být neprodleně omezena a umenšena pomocí celosvětového kontrolovaného zastavení porodnosti, protože pouze tak mohou být nakonec odstraněny v každém ohledu stoupající požadavky lidstva a s tím spojená další destrukce.

Už velmi mnoho bylo učiněno pro to, aby se naplnily staré předpovědi, a proto je také nezbytné přistoupit k protiopatřením: musí být neprodleně omezeno znečištění životního prostředí způsobené motory na fosilní paliva všeho druhu, jakož i továrními komíny atd. – a to včetně všech dalších způsobů znečištění životního prostředí a vzduchu. Naprostou nutností je také to, aby všechny lidské stavby všeho druhu, jako jsou obytné domy a továrny atd., zmizely z ohrožených lavinových a záplavových oblastí. Lužní krajiny musejí být navráceny zpět přírodě jako přirozené oblasti zachycující vodu v případě povodní. Obytné stavby a továrny atd. se už nesmějí stavět při horských a polních potocích, na pobřežích jezer, v/na lavinových svazích či na rovinách ohrožených vodou atd. Navíc musejí být zcela neodkladně učiněna ochranná opatření při potocích, řekách, jezerech, silnicích, obytných oblastech, svazích a horách atd., a to tak, že se na ohrožených místech – kde divoká voda vystupuje z břehů, kde padají přívaly kamenité suti, sněhové či bahenní laviny nebo kde dochází k sesuvům půdy, jež mohou napáchat škody – zřídí zásadní, velmi silné a vysoké zástavby, jež ochrání domy, silnice, cesty a železniční trasy před podemletím, zaplavením, zasypáním či strhnutím. To bude zapotřebí na mnoha místech, neboť velkou část z předpovězeného chaosu a katastrof již bohužel nebude možné odvrátit – a čas spěchá a je ho stále méně. A je tedy nezbytné jednat, a toto jednání spočívá v zodpovědnosti veškerého pozemského lidstva. Pozemský člověk musí jednat, dříve než bude z definitivní platností příliš pozdě a už nebude možné vůbec nic učinit, aby se zastavil nezodpovědně vyvolaný proces zničení klimatu, fauny a flóry, jakož i přírody, planety a vyhlazení lidstva.

... Kam kráčíš, lidstvo této Země – Quo vadis, humanitas? Bloudíš na cestě temnoty – na cestě, jež vede do záhuby bez možnosti návratu. Zachraň se, neboť ještě je čas k úplnému obrácení, aby ses vydal po cestě světla, po cestě tvořivě-přirozeného – po světelné cestě pravdy všudypřítomných tvořivých zákonitostí – po cestě dobra samotného.