Pozemský člověče, musíš se vypracovat z temna svého nerozumu a své nechápavosti, do něhož jsi upadl; z temna, v němž démoni nenávisti, války, vraždění a zabíjení, nepokoje, žárlivosti, neklidu, disharmonie, touhy po odplatě, pomstychtivosti, zášti a nesvobody s vyceněnými tesáky a ďábelsky rozšklebeni zaryli do tebe své drásající spáry. A pokud se neobrátíš, abys konečně s celým svým pozemským lidstvem našel nový začátek ve skutečné lásce, svobodě, míru a harmonii, potom budeš i nadále ve svém svéhlavém zaslepení, ve svém posedlém vytváření přelidnění a ve své ničící zběsilosti hubit sám sebe, jakož i faunu a flóru. Pokud se neodhodláš k lepšímu a k dobrému, nezačleníš se do přírodních zákonů a nebudeš je následovat, potom tě v budoucnu rozdrtí tvé vlastní jednání plynoucí ze tvé svéhlavosti – a to nemilosrdně, jako smrtelně bijící pěst giganta. Bude to také pěst tvého velikášství, kterým sám určuješ svůj osud. Svou svéhlavostí, velikášstvím a samolibostí si sám na sebe svoláváš pomstu, jež vyplývá z tvojí vlastní nechápavosti, z níž se musíš odpovídat. Nemůžeš se zbavit zodpovědnosti za své jednání a konání a ani za své chybné myšlenky a city, jimiž se sám svádíš do neštěstí a voláš na sebe zlý osud. Svůj život nevedeš podle pravého smyslu bytí – neboť vpravdě je tvůj život ve velké míře pouze lež a klam, plný nenávisti, chtivosti, choutek a posedlosti, plný vražd, válek a dalších zločinů a násilností. Svůj životní úkol jsi dosud nesplnil, nýbrž jsi své bytí využil k tomu, abys vedl válku, abys vraždil a usmrcoval, abys ničil, abys uspokojoval svou touhu po moci, abys záviděl, lakotil, odplácel a mstil se, abys nenáviděl všemi způsoby a aby ses ve své nenasytnosti finančně obohacoval. Tak jsi ztratil pravé lidství, a tím i svou vlastní důstojnost a úctu ke svým bližním, ke svým spolubližním, k celému lidstvu, planetě a planetární přírodě, fauně a flóře. Nežil jsi a nežiješ podle tvořivě-přírodních zákonů, nýbrž jen podle nehorázně chybných zákonů, jež jsi vytvořil sám a které tě odvádějí daleko od správného, spravedlivého a počestného.

Skutečně, pravou lásku, dobrotivost života a všechny zákony přírody jsi hanebně strhnul do špíny, zatímco v přírodě zakotvená velkomyslnost ve smutku přijala tvé ďábelské počínání a stále znovu a znovu ti skýtala poslední šanci, aby ses přece jen časem rozpomenul na pravou lásku a věrnost a aby ses navrátil k přirozenému, jež je dané přírodními zákonitostmi bytí. Ty, pozemský člověče, jsi však každou, jakkoliv dobrou šanci vědomě ignoroval a potupně jsi ji pošpinil, protože jsi ve své svéhlavosti, své samolibosti a ve svém velikášství chtěl a chceš žít život, který činí zadost všem tvým zhoubným zvrácenostem. A tak je tomu i dnes, že vedeš život v sobeckosti, choutkách a chtivosti, v zášti, pýše, v touze po moci a ve válce, v destrukci, žárlivosti, hádkách a rozepřích, jakož i v nepokoji, nesvobodě, disharmonii a necitelnosti. Nestaráš se ani o svého bližního, a už vůbec ne o své spolubližní a o celé lidstvo, a stejně tak ani o dobré mezilidské vztahy, důstojnost či pravou lidskost. To se však vymstí nejen v současné době, nýbrž i v budoucnu v podobě následných událostí a dění, jež se už stěží – jestli vůbec – dají zastavit. Pozemský člověče, skutečně, musíš podniknout vše, abys mohl dobrou a hodnotnou měrou vykročit vstříc velké a nové době, a proto: osvoboď se konečně od svého dávno navyklého, chybného a vše ničícího způsobu života, od své zášti vůči bližním, vůči jinak smýšlejícím a vůči jinak věřícím. Osvoboď se též od své svárlivosti, od své mylné touhy po válce, pomstě a odplatě; zanech za sebou žárlivost, lakomství a rozepře a také posedlost po velkém bohatství, po nepřejícnosti a po velkém potomstvu, neboť to všechno jsou zvrácenosti zla. Vyvaruj se dalšího přelidnění a obrať se k pravým radostem života, jimiž jsou pravá a počestná láska, skutečný mír, pravá svoboda a rozsáhlá harmonie.